Divný pocit

Jenom sen?!

,,Zlato vztávej. Musíš jít do školy!" Zavolala na mě máma a já se probudila. Co? Jsem doma? V mé posteli? Kde je Samie? Existuje vůbec? Co je s Rose? Kde je Filip? Co se stalo? Kladla jsem si milion otázek, ne které jsem si nedokázala odpovědět. Všude u mě v pokoji byly nerozbalené krabice. Zřejmě jsme se právě nastěhovali. Byl to jenom sen? To nemůže být pravda... sešla jsem dolů po schodech do kuchyně. Ani vrznutí... ,,Ahoj mami, kde je Sam." Zeptala jsem se mámi, která se na mě zmateně podívala. ,,Kdo je Sam?" ,,Ale nikdo..." odpověděla jsem. Neexistuje...můj pejsek...pamatuju si ho jenom já. Tolik jsem chtěla pryč z té místnosti z "reality" a teď bych dala nevím co, abych tam byla zpátky...

Šla jsem do školy. Byla tam Zuzka. Zdravá vůbec né divná...a Filip? Jako vždycky se svojí partou...smáli se mi, křičeli na mě a tak dále. Je mi to strašně líto, když vím, co jsme spolu prožili...teda možná...asi k němu něco cítím. Chtělo se mi brečet. Tak jako ještě nikdy jindy. Přišla jsem domů a žádné přivítání od Sam, žádná zpráva od Filipa...a na mém stole, má kamera, která se rozbila. Šla jsem se projít ven. Trochu se odreagovat. Je to strašné... nevědět co je sen a co realita. Na druhé straně ulice jsem uviděla Rose. Úplně v pořádku, bez starostí...šla jsem za ní. ,,Ahoj Rose." Přivítala jsem jí a ona se podívala stejně zmateně, jako předtím moje máma. ,,Promiň, mi se známe?" Zeptala se. ,,Ty si...nepamatuješ..." nikdo si nevzpomíná na to, co se stalo. Nikdo..

Doma jsem si jenom lehla do postele a koukala do stropu. Musí to být pravda! Jinak bych vůbec nevěděla, kdo je Rose. Pořád to nechápu.....najednou jsem se zarazila. Uviděla jsem na zemi obojek. Obojek pro psa. Byl růžový a bylo na něm napsáno...Sam. Když si teda nikdo nepamatuje, co se stalo, proč já jo?

Čekali jste něco takového😯
Mimochodem už druhá část za dnešek.
Pokud se vám příběh líbí, nezapomeňte hlasovat.😏❤️