Divný pocit

Nějaký chlap

A najednou...mi dal pusu...tak chladnou a tak bez duše. ,,Promiň" Řekl a chystal se odejít. Pořád jsem tam seděla, jako smyslů zbavená. Potřebuju to vědět. Chtěl to udělat, nebo chtěl jen odvést pozornost od toho, na co jsem se ptala. ,,Řekneš mi to?" Zeptala jsem se a on se zvedl z gauče. ,,Já už na to nemám! Prostě ti to nemůžu říct! Pochop to!" Zařval na mě až jsem se ho bála. Je hrozně náladovej. Bez dalších slov odešel pryč z našeho domu. Je to pořád dokola. Šla jsem nahoru do pokoje a rozbalila si jeho dárek. Byla tam čokoláda a nějaký dopis. Dopis jsem opatrně otevřela a začala číst.

Všechno nejlepší Kim. I když se toho poslední dobou stalo hodně, musíš pochopit, že tě budu mít vždycky rád. I přesto že ti to nemůžu říct...užírá mě to zevnitř.

To je to vážně až tak tajný? Je to jako nějaký hodně špatný film a já hraju hlavní roli...večer jsem se šla projít ven. Bez Samie, jen abych si vyčistila hlavu. Miluju tmu. Obzvlášť když jsem smutná. Nějak mi to pomáhá. Šla jsem zrovna jednou temnou uličkou, ze které zrovna radost nemám, ale pokud se chci dostat tam, kam chci, tak tam budu muset projít. Byl tam nějaký chlap...nějaký chlap s nožem v ruce! Dělala jsem, jakože si ho nevšímám a opatrně jsem pokračovala ve svojí cestě. Potom jsem jenom ucítila, jak mě někdo chytl za krk...víc si toho nepamatuju...