Divný pocit

Seskočíme padákem!

Další ráno mě probudilo sluníčko. Šla jsem do koupelny a udělala si svojí klasickou ranní hygienu. Když jsem přišla zpět do pokoje, Zuzka už byla vzhůru. ,,Kam dneska půjdem?" Zeptala se natěšeně Zuzka. ,,Já nevim. Místo vyber ty." Řekla jsem a pokusila se o úsměv i když mi to zrovna moc nešlo. ,,Já bych chtěla něco adrenalinovýho. Třeba bysme mohli zkusit-" nedopověděla, protože jsem jí skočila do řeči. ,,A co se teď projít jenom po okolí. Včera jsem ti to přece slíbila." Řekla jsem a doufala, že bude souhlasit. ,,Ne to už jsem včera prozkoumala. Je tu hodně drahých obchodů, blízko pláž a nic víc." Seskočíme z padáku!" Řekla a oči se jí rozzářily. ,,No já nevim...nějak se ne to necejtim." Odpověděla jsem. ,,Neboj se. Budu tam s tebou. Bude sranda!" Po nekonečných hodinách, jsem to konečně přijmula...něco mě totiž napadlo...

Pohled Filipa:

Je to možná směšné, ale mám strašnej absťák z toho ják jsem Kim dlouho neviděl. Stýská se mi po ní. Bojim se o ní. Co když se jí něco stane. Chtěl bych jí vidět, zavolat jí, zeptat se, jestli je všechno v pohodě, ale nemůžu. Nemám čas a navíc jsem ztratit mobil. Co když si něco udělá...vím že jedinej, kdo jí může pomoct a ochránit jí jsem já...jenže to teď nejde...