Milenec mé ženy - Pozastaveno

7. Vítej ve hře

„Proč jsi mi neřekla, že je tvůj manžel ten nejbohatší chlap z města? " nevydržel jsem se nezeptat, když se nám opět naskytla chvilka soukromí.
„Bála jsem se, že bys mě kvůli tomu opustil," zašeptala tiše a smutně sklopila hlavu. „Nikdy bych tě neopustil, víš, že tě miluju, Marie. " Pousmál jsem se. „Jsi dnes skutečně nádherná, úplně záříš a podívej, " poukázal jsem na svou kravatu. „Ladíme," zahihňala se a rukou si přikryla ústa.
„Mám zítra přijít v obvyklou dobu?" zvážněl jsem a obezřetně jsem se rozhlédl kolem. Peterson byl stále v obležení hostů a nikdo nebyl v naší bezprostřední blízkosti.
„Ano," zarděla se a přistoupila ke mně. „Koupila jsem si nové prádelko," zašeptala mi přímo do ucha a mně díky tomu naskočila husina. Hrdelně jsem zavrčel. „Ty víš, jak mě potěšit," chtěl jsem ji chytit za boky, ale naštěstí jsem ještě měl dost soudnosti a neudělal jsem to.

„Drahá? " ozvalo se vedle mě známým a současně nenáviděným hlasem, brzy jsem už s nechutí sledoval, jak se kolem Mariina pasu obmotává cizí ruka a jak je její krk pošpiněn polibkem jejího manžela. Marie sama vypadala, že jsou jí jeho doteky odporné. Se vztekem jsem dál sledoval jak se kousek odtáhl, ale svou ruku přesunul na její pozadí. Chtěl jsem po něm křičet, ať z ní dá ty své pracky pryč, ale Mariin pohled mi v tom zabránil.
„Vypadá to, že jste se spřáteli, to je skvělé!" zahihňal se a já si s úžasem uvědomil, že je opilý. To toho už stihl vypít tolik, nebo snad odpadne po dvou skleničkách?
„Ano, drahý," zavrčela Marie rozezleným hlasem. „Dal sis moc vína? " zeptala se a on s připitomělým úsměv zavrtěl hlavou. „Kdepak, drahoušku, a neboj. Na večerní číslo mám ještě sil dost, " plácl ji po zadku a já sebou stejně jako Marie překvapením cukl. „Chováte se nevhodně, " neodpustil jsem si rýpavou poznámku, ale odpovědí mi byl jen pohled plný nezájmu.
„Co kdyby jsi jel domů, drahý? " otázala se sladkým hlasem Marie a setřásla ze sebe jeho ruku. „Nee, " zakňoural jako malé dítě a založil si ruce na hrudi v trucovitém gestu. „Nikam nejdu, " zopakoval a opět se pořádně napil. Sledoval jsem, jak rudá kapalina mizí v jeho útrobách a zmocnilo se mě zhnusení. Tenhle člověk mě znechucoval neuvěřitelným způsobem.

„Potřebuju čůrat," vypadlo z něj náhle a já se málem zadusil šampaňským. Tohle má být vysoce postavený muž? Muž, který by se měl chovat podle etikety, ale místo toho se chová jako odporný hulvát.
„Zavedl bys ho tam prosím, pak mu zavolám taxi a budeme celý večer spolu," pošeptala mi Marie do ucha a já okamžitě souhlasil. Kdo by taky tuto lákavou nabídku odmítl.

Uchopil jsem Petersona za loket a skoro jsem ho na záchody odvlekl. „Tak rychle," zavrčel jsem nepříjemně a chystal jsem se upravit v zrcadle, ale vyrušilo mě uchechtnutí. Během jediného okamžitě jsem byl natlačen do jedné z kabinek. Slyšel jsem cvaknutí zámku, ale nemohl jsem se otočil. Tvář jsem měl nalepenou na studené stěně a ruce jsem měl bolestně zkroucené za zády.
„Co to sakra? " vyjekl jsem, ale chvilku na to jsem zase umlkl.
„Takže ty pícháš moji ženu," Tahle věta mi zněla v hlavě jako zvon. Co zvon. Dalo by se to přirovnat k houkající siréně. Ví to. Ví to a teď mě zabije.

Upřímně jsem tomu stále nedokázal uvěřit. Tenhle pitomec, že spí s Marií? Tenhle idiot? Zrovna on? Takové pískle, bez jediné rozumné myšlenky. Na druhou stranu to ale smysl dávalo. Dávalo to doopravdy děsivý smysl. Je mým obchodním partnerem, pokud by se mi něco stalo, stane se jediným majitelem a Marie, jako jeho nová přítelkyně, se tak dostane alespoň z části k mým penězům. Navíc je vidět, že ho má vycvičeného. Stačilo by jen říct, že je potřeba se mě zbavit a je to. Udělá to bez mrknutí oka.
Netušil jsem, co teď dělat. Byl jsem v patové situaci, ale takto jednoduše jsem se vzdát nehodlal. Nemohl jsem. Peterson se nikdy nevzdává, to je rodinné pravidlo a já se jím řídím, i kdyby to znamenalo, že se ze mě stane krysa. Krysy totiž přežívají a pokud to znamená, že přežiju, budu klidně krysa.

Povolil jsem stisk na jeho rukou a ustoupil jsem o krok dozadu. Okamžitě se otočil, líbilo se mi, že se krčil. Měl strach, co se bude teď dít. Bál se a já si nemohl stěžovat.
„Spíš s mou ženou, "zopakoval jsem informaci a on přikývl. Ani se nesnažil zapírat, jak zoufalý jen musel být.
„Co myslíš, že se teď stane?" pousmál jsem se miloučkým úsměvem, což mělo za efekt to, že se ještě víc rozklepal.
„Vy taky spíte s... " Umlčel jsem ho mávnutím ruky. „To je něco jiného, ty šukáš mou ženu pravidelně, já si na pravidelnost nepotrpím. Taky nechápu, co se ti na ní líbí. V posteli je jako prkno a zábava s ní je jako s hluchou stařenou na vozíčku."
„Takhle o ní mluvit nebudeš! " vykřikl a chytil mě za límec. „Nebo co? Budu si o té děvce říkat, co jen budu chtít, mám na to právo." Napřáhl se k ráně, ale v poslední chvíli se zarazil. „Nemáš tušení do čeho jsi se to zapletl, " smutně jsem se pousmál. „Jenže je už pozdě vycouvat," pohladil jsem ho po tváři. Pokusil se mou ruku odstrčit, ale já se nenechal, místo toho jsem si jej k sobě přitáhl za pas a rukou jsem mu vjel do vlasů.
„Co to sakra děláš? " zavrčel na mě, div mu sliny nevyletěly z pusy. „Co myslíš, " pronesl jsem s nezájmem a jen tak mimochodem jsem zahákl své prsty o lem jeho kalhoty.
„Nesahej na mě! " opět se mě pokusil odstrčit, ale já se opět nedal. „Ty to asi stále nechápeš, co?" Neodpověděl, takže mi nezbylo nic jiné, než mu onu jasnou věc vysvětlit. „Myslel jsem, že jsi chytřejší, no nic. Určitě ti Marie pověděla jak zlý a krutý k ní jsem, takže ti řeknu tohle. Pokud Marii miluješ, určitě nechceš, aby se jí něco stalo, takže uděláš, co budu chtít, jinak tobě i jí zničím život. " Ani jsem nečekal, že to půjde tak snadno. Pohyboval jsem se po tenkém ledu, jeden chybný krok a je po mně. Mým jediným cílem se nyní stala snaha získat ho nějak na svou stranu. Bohužel mě zatím nenapadlo nic jiného, než jej takto potupně vydírat. Ale je to hra a v této hře se čestně nehraje. Svou povahou si jej k sobě nepřipoutám, ale pokud jej donutím, aby byl závislý na mém těle? Pak budu mít alespoň malou šanci na výhru.