Milenec mé ženy - Pozastaveno

23. Utečme spolu

„Nemůže být těhotná," zopakoval jsem se zoufalstvím v hlase. Nevěřil jsem tomu. Nebylo to možné, jak by vůbec mohla? „Lže. Musí lhát nebo... To děcko! To děcko je tvoje!" ukázal jsem prstem na Michaela.
„Musí být tvoje. " Na okamžik jsem se uklidnil, ale o chvilku později se mi opět divoce rozbušilo srdce. Ta noc, kdy mi udělala, to co udělala. Chtěla se mnou přeci spát. Chtěla to se mnou dělat. Pomalu mi všechno začalo zapadat do sebe.
Tak takto to vymyslela. Takto se mě zbaví a zajistí si můj majetek, už jsem pro ni byl nepohodlný příliš dlouho. Tiše jsem se začal smát. Bylo mi jedno, co si o mně myslí ostatní, i když jejich pohledy stáli skutečně za to. Dívali se na mě jako na blázna. Možná jsem blázen, tak trochu byl.

„Ah bože, " přistoupil jsem k Tonymu a vnutil jsem mu svůj polibek.
„Budu muset domů, budu totiž táta."
Chystal jsem se k odchodu, ale jeho ruka mě zastavila. „Co děl... " nedořekl jsem a on si mě strhl na klín.

„Co blázníš, sakra!?" vykřikl rozezleně, i tak jsem ale v jeho očích viděl mírnou starost a obavy.
„Budu táta," oznámil jsem s jednoduchostí a zadíval jsem se na něj jako na blázna.
„Jak tomu můžeš tak slepě věřit?" vyjekl. „Proč se tam chceš vracet?" Nechápavě jsem pozvedl obočí.
„Vracet?" zopakoval jsem po něm a hlava se mi samovolně naklonila na stranu.
„Chci si jen sbalit věci a pak odtud zmizím, dokud mám ještě možnost," mrkl jsem na něj a propletl jsem si s ním prsty na pravé ruce.
„Můžeš jít se mnou. Poletíme na Havaj. Jen já a ty. Vezmu nejvíc peněz, co jen půjde, zmizíme a..." Přiložil mi prst na rty. Díval se na mě vcelku vyděšeně a já nechápal proč. Až když mi setřel slzy z tváře, tak jsem sice pořád nechápal proč, ale obecně jsem ani nechápal, proč brečím.

„Co je to s ním?" Celkem mě urazilo, že se nezeptal mě, ale těch dvou. Jeho tón hlasu mě taky urážel. Jakobych byl snad nějaký cvok.

„Dominiku," ozval se povědomý jemný hlas a já se zadíval na blonďatou podvodnici.
„Co je? Ty máš chápat, že je všechno v prdeli!" nefalšovaně jsem vzlykl a za to jsem se nesnášel.

„Vyřeší se to."

„Jak!? Jak!?" dožadoval jsem se tvrdohlavě odpovědi.
„Nic se nevyřeší. Absolutně nic a ty mě pusť!" utrhl jsem se na Tonyho. Vysmekl jsem se mu a kolísavou chůzí jsem se rozešel do ložnice. Přeci jen jsem v sobě nějaké to promile už měl.

Je konec. Nepotřebuje mě. Už jí jsem k ničemu. Díky děcku se dostane k mému majetku. Ke všemu. Teď jsem jen a pouze přítěží.

Nastalo ticho. Mé zmatení bylo jasně patrné, nic se však nemohlo rovnat Tonyho výrazu. Alex se naopak tvářila víc než, že ví, o co se jedná.

To, že se Tony pohnul jsem zaznamenal, až když Alex pevně chytil za předloktí, až bolestně sykla.

„Řekni mi, co to s ním je. Řekni mi to!" dožadoval se odpovědi a já se taky postavil.
„Je opilý!" odstrčil jsem jej od Alex. „Prostě se opil, je to cvok. Říkal jsem ti to. Obyčejný idiot." Překvapeně jsem se chytil za tvář, která schytala pořádnou facku. Ne však od toho, od koho jsem to čekal.

„Nevíš o něm nic! " vyjela po mně Alex. „Je to skvělý člověk. Mnohem lepší než ty, " popadla kabelku a o chvilku později bouchly dveře od ložnice. Čekal jsem, že naštvaně odejde a ona naopak utekla za Petersonem. To zabolelo.

Tony s tlumeným žuchnutím dopadl na gauč a promnul si spánky. Vypadal ztrápeně a smutně. Poplácal jsem jej konejšivě po rameni.
„Víš, že jsem to tak nemyslel, ale tohle je ujetý." Díval jsem se mu zpříma do očí, abych mu dal najevo, že to s ním myslím dobře.
„Jo, to bylo," přitakal a nervózně si začal hrát s prsty.

„To děcko bude asi tvoje, "ozval se po chvilce a ve mě hrklo. Popravdě, dokud to Tony neřekl nahlas, nebral jsem to vážně. Bylo to pro mě nepředstavitelné. „To je blbost," zamrmlal jsem, ale ta myšlenka ve mně začala hlodat. Zas takový nesmysl to být nemusel. To já s ní donedávna pohlavně žil, ne Peterson. To já.

„Nemůžu bejt otec, je to jeho. Je to Petersonovo děcko." Tony nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Viděl jsi, jak jej to sebralo? Má strach a já zjistím proč. Celá ta věc s jeho ženou. Nelíbí se mi to a nelíbilo se mi to od chvíle, co sis s ní vlastně začal a byl jsi jí naprosto posedlý." Natáhl se pod stůl a vyndal svůj notebook. „Tak jsem se trošku díval a zjistil jsem," větu nechal vyznít do prázdna a otočil ke mně počítač. „Chtěl jsem se na to Dominika zeptat, ale on o tom odmítá mluvit. Vždy když jsem se na to snažil zavést řeč, tak mě no... Svedl," začervenal se a mírně si odkašlal.
Protočil bych nad tím očima a klidně bych i k jeho slabošství něco řekl, ale až moc mě zaujala obrazovka počítače.

„Tak už je potřetí vdaná, co je toho?" Bylo to divné, ale co. Tak měla prostě smůlu na chlapy.
„Nejde o to, že byla tolikrát vdaná. Jde o to, že už je dvakrát vdovou, Michaeli, a vždy se z jejích mužů vyklubali opilci, násilníci a všechno možné. A vždy našla bezpečí u milence, kterého si pak vzala." Mluvil klidně ale naléhavě. Já však odmítavě vrtěl hlavou.
„Neznáš ji, je to milá a křehká žena, která..."
„Která má zbrojní pas a pohrávám si s teorií, že se jedná o stále hledanou a trestně stíhanou osobu, která má nyní jinou totožnost."

„To už přeháníš, ne? " vyjekl jsem naštvaně a vrátil jsem mu počítač. „Prostě si přiznej, že se Peterson zcvokl a nehledej vinu jinde."

Co mi chtěl Tony říct, to už jsem se nedozvěděl, protože mi zapípala zpráva na telefonu. Beze slov jsem na onu zprávu chvilku hleděl.

„Říkal jsi, že se teda nejspíš ani nejmenuje Marie?" zvedl jsem k němu tvář a telefon jsem křečovitě sevřel v ruce.

„Co tak náhlá změna?" odsekl posměšně.

„Já jen, že jsem otec, který by měl nemalou částkou zajistit diskrétnost ohledně této situace."