Milenec mé ženy - Pozastaveno

5. Osobní záliba

Vyfoukl jsem obláček kouře a cigaretu jsem znovu přiložil ke svým ústům. Tohle byla dost zapeklitá situace a navezl jsem se do ní dočista sám. Jak ubohé a z mé strany hloupé. Řekl bych až stupidní.
Pohledem jsem sjel na svou původně jednorázovou záležitost. Koho by napadlo, že někdo jako on, chodí po děvkách ve špinavé části města. Koho by však napadlo, že někdo jako já za děvku dokonce vystupuje. V porovnání se mnou byl hotový svatý muž.

Mým nynějším cílem bylo na sobě nedat znát vykolejení, též jsem si poznamenal v koutku mysli, že musím vyhodit tu ženskou dole. Bez mého vědomí ho pustila nahoru, vlastně je to její chyba. Kdyby ta hloupá ženská upozornila na jeho příchod a já  kdybych se nenechal ztrhnout tou zbytečnou živočišnou touhou... Nemělo cenu nad tím více uvažovat a lamentovat. Jako házet hrách na stěnu, tak by to řekla má předrahá babička, kdyby už samozřejmě neležela v hrobě.

„T-to není jak to vypadá, " otočil jsem se na Rovena a nadzvedl jsem překvapeně obočí. Koutky úst mi samovolně zacukaly vzhůru. To se mi snad zdá. To neřekl, že ne. Realita je však krutá a já byl nucen být svědkem toho, jak se ten právník snaží vykroutit z něčeho, z čeho se vykroutit prostě nedalo. Právníci, co jiného by se dalo čekat, že ano?

„Oh, sklapni už, prostě jsme si zašukali, " vyšlo mi z úst, ani jsem nevěděl jak. Oba dva muži se na mě naprosto vykolejeně zadívali. Nechápal jsem je. Ano, tato situace byla velmi trapná, ale jsme všichni muži. Snad se k tomu dokáží obrátit čelem, ne? Prostě jsme spolu měli sex a on nás nachytal. Konec šmitec.
Seskočil jsem ze stolu a s nezájmem jsem zvednul spodní prádlo a kalhoty ze země. Rychle jsem se obléknul a během chvíle jsem si zapnul i knoflíčky u košile.

„Vždyť jste naprostý... Je to. Vždyť jste přece ženatý! Jste odporný! " místností se rozlehl rozezlený hlas mého obchodního partnera. S úšklebkem jsem se na něj otočil. Odhrnul jsem si vlasy z tváře a došel jsem přímo k němu, chytil jsem jej za tu odpornou kravatu, která by měla být podle mě vystavena v muzeu hrůz.

„Teď mě pořádně a pozorně poslouchej, " řekl jsem tichým a klidným hlasem. „Možná mám ženu, ale tak jako ona i já se rád nechávám píchat od cizích chlapů a je mi naprosto jedno, co si o tom myslíš. Právě jsem se vyspal s tvým právníkem a tobě do toho opět nic není." Pustil jsem ho a o krok jsem ustoupil zpět.

Zrychleně jsem dýchal. Stále jsem byl v šoku a jeho slova mě rozezlila ještě víc. Podvádí svou ženu s muži. Je to zvrácené. O jeho ženě se nikdy moc nepsalo, ale je to obecný fakt, že má ženu.
Taky nechápu Tonyho počínání. Nikdy bych si nemyslel, že by se jen tak vyspal s cizím mužem. Nedonutil ho k tomu ale Peterson? Ale zas to Tony byl ten, ten co to...
Potřeboval jsem si srovnat myšlenky, ale byl jsem uvězněn v této místnosti s těmito dvěma muži, kteří mi to nedovolovali.

„Co mi brání v tom, abych to neřekl novinám? " vypadlo ze mě bez rozmyslu. Měl jsem doopravdy chuť ho pokořit a tohle mi nabízelo dokonalou šanci. Vidět ho na kolenou a prosit. Znechuceně jsem si ho dál měřil pohledem. Rád se nechává píchat od chlapů, rád ze sebe nechává dělat děvku, že je to tak? Vrhl jsem ještě jeden vyčítavý pohled po Tonym. Proč si s ním vůbec tedy začal? Ano, je celkem přitažlivý, ale to je tak vše. Jeho povaha a vše ostatní je naprosto odporné. Jak krásné jablko, co je shnilé zevnitř.

„Brání Vám v tom naše smlouva, " odpověděl mi se smíchem a já si uvědomil, že má pravdu. Kdyby se provalila jeho záliba přišli bychom o sponzory. Stáhl by mě ke dnu sebou. Vzteky jsem sevřel ruce v pěst.

„Tohle je má osobní záliba, pane Woode, a Vy, mi do ní nemáte právo mluvit. Nyní prosím opusťte mou kancelář, budu se těšit na naše setkání při oslavném večírku. Pěkný zbytek dne. " Spokojeně se usadil do křesla. Jednoduše mě vyhodil z kanceláře.
„A pane Rovene?" ozval se ještě a Tony vedle mě se zastavil na místě. „Doufám, že platí to, na čem jsme se dohodli. Nepřeji si žádné nepříjemnosti. " Sladce se usmál a já jen sledoval Tonyho poslušné a zuřivé přikývnutí. Ten chlap si ho omotal jednoduše kolem prstu. Byl jako žena, jen roztáhl nohy a všichni mu leželi u nohou. Co na něm mohlo být tak extra? Absolutně nic.

„Sbohem," sykl jsem a vzal jsem za kliku nyní již odemklých dveří. Bez otočení jsem se vydal dlouhou chodbou pryč. Tony za mnou hopsal jako poslušný pejsek, na tváři se mu rýsoval pokřivený a zasněný úsměv. Znechucoval mě. Celý den, který původně vypadal tak slibně se obrátil vzhůru nohama. Vše se pokazilo a to se mě to vlastně ani nedotklo. Mě ničila jen ta myšlenka a sám jsem vlastně netušil proč. Jednoduše jsem jej nemohl vystát a teď mi dal k oné nenávisti ještě větší důvod. Je to zvrácený, odporný chlap.

„Zlobíš se na mě? " osmělil se na mě konečně Tony promluvit, když jsme seděli u mě doma. Po cestě sem, která proběhla mlčky, to byla celkově příjemná změna.
„Já to jen nechápu," povzdechl jsem si a oběma jsem nám nalil pořádnou dávku alkoholu. „Proč zrovna on? " Tony jen pokrčil rameny. „Jak k tomu došlo? Sakra, Tony! Vždyť jsem tě viděl, jak toho chlapa šoustáš na jeho pracovním stole a při tom to vypadalo, že to celé ovládá on, takže buď tak laskav a vyklop mi, jak se to vlastně stalo! "
Tony obkreslil prstem okraj sklenice a s vážným výrazem se mi zadíval do očí. „Potkali jsme se náhodou už včera. Byl to nezávazný, anonymní sex," vysoukal ze sebe neochotně.
„To je celé? " Reagoval jsem okamžitě. Zakroutil nesouhlasně hlavou. „Ne a ani ti to neřeknu. Nemůžu. Kdyby ale," nenechal se vyrušit z řeči. „Kdyby ale bylo potřeba, řeknu to a jen aby ti to bylo jasné, média by ho sežrala za živa. " Upíral jsem na něj svůj unavený pohled,ve kterém však byl rozhodně vidět zájem a touha odhalit to špinavé tajemství.
„A dneska? Co se stalo?" pokračoval jsem ve výslechu, když mi došlo, že mi vážně víc neřekne.
„Co bys řekl. Pro oba to byl rozhodně šok," uchechtl se a prohrábl si nezkrotné vlasy.
„Když jsi odešel, vyjasnili jsme si pár věcí a pak no... Pak se to semlelo." Domluvil a oba jsme se jako na povel současně napili.

„Proč ale on? " hlesl jsem znovu. Doopravdy mě to zajímalo. Jednou se spolu vyspali, no dobře. Ale podruhé? Proč?

„Proč? " zopakoval po mně s podivným úsměvem. „Měl jsi už někdy strach o to, aby jsi to během sexu nepřehnal a tomu druhému neublížil? " Po zaváhání jsem přikývl. Pravda byla, že jsem se musel krotit a kontrolovat se. Měl jsem slabost pro křehké a jemné ženy a při sexu jsem se tak musel i chovat.
„Tak u něj ten pocit neexistuje. U něj prostě. U něj chceš vidět, že jsi ho pokořil. Chceš ho vidět na zádech s roztáhlýma nohama a s naprosto odrovnaným výrazem. Chceš z jisté části, aby jej to bolelo a on to chce taky. A i kdybych ho seřezal jak psa, tak by z něj byl pořád ten arogantní šmejd. " Pokračoval by dál, ale já už to nehodlal poslouchat.
„Máš až moc bujnou fantazii," zasmál jsem se přiškrceně a dolil jsem sklenice až po okraj. Má mysl se však neubránila té zpropadené a pomstychtivé myšlence. Já bych ho zlomit zvládl.

💠Ahoj, omlouvám se, že minulý týden nevyšla kapitola. Byla jsem na lyžáku a po návratu jsem neměla vůbec náladu na psaní. Pokusím se vám to příští týden vynahradit. 😊