Milenec mé ženy - Pozastaveno

16. Dvě možnosti

„Proč ses mě zastal? Je to tvůj přítel! " otočil jsem se na Tonyho po tom divadelním výstupu labilního člověka, který už naprosto jasně potvrdil fakt, že má o kolečko navíc.
Tony mi neodpověděl. Jen mě opět zatlačil zpět na postel a pokračoval v mazání mých ran.
„Hej," vypadlo ze mě a opět jsem na něj upřel oči.
„Nech to být, jo?" odsekl dost nepříjemným tónem a vstal. Trápilo jej to. Bylo vidět, že je z toho naprosto vedle.
„Co když mi lžeš a já teď udělal nehoráznou blbost? " sedl si k mé osobě a postel se víc prohnula pod váhou nové zátěže. Jeho pohled prozrazoval mnoho starostí a smutku.
„Tvá největší chyba byla, že jsi se se mnou vůbec zapletl," prozradím mu nekompromisně a se zaváháním jej pohladím po tváři. Okamžitě se na mou ruku natiskl jako kočka a já se neubránil jemnému úsměvu.
„Proč jsi pořád samé tajemství? Proč mi prostě neřekneš pravdu?"
„Kdyby to bylo tak snadné, řekl bych ti to, ale já sám..." hlas mi přeskočil a já se odmlčel. Mlčky jsem jej objal a jeho ruce se kolem mě obmotaly jako nepřemožitelný štít. Můj štít, moje skála.
„Mám strašný strach, "zachraptěl jsem a nechal jsem se jím obejmout ještě o něco pevněji. Hlavu jsem mu zabořil do ramene a vdechoval jsem tu typickou vůni kolínské s nespecifikovatelnou přísměsí.
„Proč ti to tedy udělala?" Jeho hlas byl tak klidný a jen tím jakoby křičel, řekni mi to! Svěř se! To jsem ale nemohl a on to poznal, protože se po chvilce na to, zeptal znovu, ale tentokrát na průběh toho, co se stalo.
Zhluboka jsem se nadechl poprvé, podruhé a na třetí výdech jsem promluvil.

„Čekala na mě v ložnici, oblečená jako luxusní šlapka, "pronesl jsem úvodní větu a maličko jsem se uchechtl. „Což bylo samo o sobě divné, protože jsme spolu nespali už několik let a já už ani nejevím o ženy zájem. Pak. Vypil jsem sklenku s vínem. Bylo mi jasné, že v ní něco je, ale i tak jsem si ji vzal. Neptej se proč, sám to nevím, " zarazil jsem jednoduše příval jeho otázek. „Brzy jsem přestával vládnout na svým tělem, nedokázal jsem se pohnout, jen se dívat a čekat. Začala mě svlékat a pak už to šlo ráz na ráz. Upřímně. Takhle rozzuřenou jsem ji ještě nikdy neviděl. Bez rozmyslu do mně začala tlouct a ječet. " Prstem jsem poukázal na svůj obličej. „No, problém byl ten, že jsem toho moc necítil díky té droze, čehož si bohužel nakonec všimla," odmlčel jsem se. Dál se mi vyprávět nechtělo, ani jsem pořádně nevěděl, proč jsem mu to vůbec začal říkat. „Spoutala mě," promluvil jsem dřív, než stačil otevřít pusu. „Spoutala a čekala. Dál to asi... Chápeš. " Hruď se mi divoce dmula a nehty jsem zaťal do jeho zad.
„Nevěřím, že tě jenom zmrskala, " řekl tiše. Já na to nic neřekl, jen jsem se koukal do země.
„Řekni mi pravdu, co ti ještě dělala?" Proč je tak neodbytný? K čemu mu to bude? K ničemu.
„Různé věci, Tony," pokusil jsem se jej odbýt a prohrábl jsem si třepající se rukou vlasy.
„Notak," chytil mě za ruku a políbil mě na zápěstí. Do očí se mi v tom momentě nahrnuly slzy. Pomalu jsem se naklonil k jeho uchu. „Jsem jen hnusná maspchistická buzna, Tony. Co myslíš, jak mě ještě víc mohla ponížit?" První vzlyk mi z hrdla vyšel náhle a bez varování, další vzlyky jsem se už ani nesnažil zastavit. On tu ale jen seděl. Objímal mě a konejšil.
„Proč?" vypravil jsem ze sebe zdrceně. Proč to dělá? Proč mi pomáhá? Proč tu se mnou je?
„Není to snad jasné? " chytil mou tvář do dlaní a věnoval mi něžný polibek.
„Zamiloval jsem se do tebe, Dominiku Petersone. "

Zrovna jsem se vracel z nemocnice. Šel jsem tam kvůli jistotě, že budu v pořádku, plus jsem si tou chůzí pročistil hlavu. Možná jsem nemusel být tak agresivní. Nelitoval jsem ale toho, co jsem udělal. Litoval jsem jen faktu, že jsem se pohádal s Tonym. Tony pro mě znamenal hodně. Byl moje rodina, vyrostli jsme spolu, studovali jsme spolu a když jsme se pohádali, tak to bylo kvůli doopravdy vážným věcem. Ne, kvůli tomuhle. Kvůli jeho šlapce.

Naštvaně jsem kopl do kamene a tím jsem si málem zlomil prst, protože se z kamínku vyklubala malá skála. Bolestně jsem poskakoval na místě a neodpustil jsem si pár peprných nadávek na celý tenhle odporný svět.
Mně nevadí, že je Tony na kluky. Nikdy jsem s tím neměl problém. Dokonce jsem jej v tom podporoval, samozřejmě v rámci mezí. Klidně bych i uvítal zpátky toho idiota, se kterým randil minule ale Peterson? Peterson je přes čáru. Je můj nejlepší přítel, měl by chápat mou zášť k tomu chlapovi.

Nohy mě zavedly až do jedné kavárny. Vnitřek podniku byl pěkně zářízen. Bílé stěny s obrazy, každý stůl byl zkrášlen vázičkou s květinou. Celkově interiér působil příjemným mateřským dojmem.
Usadil jsem se k volnému stolu a čekal jsem na obsluhu. Brzy se u mne již objevila skutečně krásná dívka v roztomilých šatičkách a s velkou mašlí ve vlasech.
„Prosím kávu, "oznámil jsem jí. Usmála se stejně roztomile jako vypadala. Kývla a i s růžovým bločkem odkráčela pryč.

Zrovna jsem zkoumal nástěnné hodiny, když jsem za sebou uslyšel hlas někoho, na koho jsem už rozhodně náladu neměl. Než jsem se vak zmohl na nějakou snahu zmizet, tak mi na rameno dopadla drobná ručka.
„Co ty tady děláš, pitomče? "
„Taky tě rád vidím, Alex," falešně jsem se na svou zachránkyni pousmál.

„Takže tu děláš? " zeptal jsem se znuděně. Jen si ležérně přehodila nohu přes nohu a usrkla ze svého hrníčku. „Jo, ve dne tady, v noci v baru, dneska mám ale volno a šla jsem si něco vyřídit. Tebe jsem tu ale fakt nečekala, co tu vůbec děláš, kde máš toho svýho sexy kámoše?" Nad její další poznámkou jsem si naštvaně odfrkl. Pozvedla obočí a podložila si hlavu rukama. „Povídej, mám psychologickou a vcelku milou náladu." Musel jsem se trochu pousmát a snad i proto, že to byl prakticky cizí člověk, co mě sice viděl nahého a pokreslil mi zadek fixem, jsem jí začal vše odříkávat. Navíc mě neměla ráda, takže lítosti se od ní nedočkám, což jsem právě chtěl.
„No a teď ten chlap řekl, že mu ty rány způsobila jeho žena, tedy má asi teď exmilenka. Chápeš? Chlap, co mě na záchodcích obtěžoval, vyhrožoval mi, urážel mě, si teď hraje na tu oběť, " odmlčel jsem se s lehce zarudlými tvářemi jsem na ni pohlédl. V puse měla lžičku a šokovaně se na mě koukala. Nakonec si lžičku vyndala z pusy, odkašlala si, uhladila si sukni a ruce si položila na klín.
„Mohu to tedy shrnout do dvou možností. Za prvé jsi cvok, co četl až moc scifi knih, " mávla rychle rukou, takže jsem si nechal své názory pro tuto chvíli pro sebe. „A druhá možnost je," pokračovala, „že se ten chlap jmenuje Dominik Peterson. "