Milenec mé ženy - Pozastaveno

10. Přítel

„Musíš jít," zabručel jsem, ale on mě odmítal pustit. Mé, jak mi řekl, drzé chování poté totiž vedlo k dalšímu kolu. Nestěžoval jsem si, ale to co následovalo potom už tak skvělé nebylo. Usnul jsem. To by nebylo tak špatné. Ani nebylo tak zlé, že jsem vlastně usnul vyčerpáním se zadkem stále vystrčeným do vzduchu. Ten problém tkvěl v jeho přítomnosti. Neměl tu už být. Měl se zvednout a vypadnout, on tu ale, z nějakého mně neznámého důvodu, zůstal. Uvědomil jsem si to ve chvíli, kdy jsem ucítil polibky na tváři a cizí ruce kolem svého těla.

„Proč bych měl? " zeptal se nechápavě a já jej skopl z postele. „Nejsme žádnej zamilovanej páreček," odfrkl jsem si znechuceně a zapálil jsem si cigaretu.
„Ale... " vyfoukl jsem mu kouř do obličeje, takže se rozkašlal a zmlkl. Chodidlem jsem jej strčil do nahé hrudi a vychutnával jsem si jeho pohled, který okamžitě sklouzl k mému rozkroku, který však k jeho smůle zakrývala peřina. Znovu jsem si potáhl a nechal jsem jej, aby mi věnoval drobounký polibek na lýtko. To gesto mi jistým způsobem přišlo milé a navíc se mi líbilo, jak vypadala má noha v jeho velkých rukou.

Oblékal se a já sledoval linii jeho zad. Jeho svaly se napínaly a já si mohl pořádně prohlédnout všechny stopy, co jsem na něm zanechal. V hrudi se mi rozlil velmi příjemný pocit, líbilo se mi jak díky mně jeho tělo vypadalo.
Převalil jsem cigaretu v puse. Potřeboval by ale trochu zastřihnout vlasy, i když právě ony mu dodávaly ten exotický a divoký výraz, nebo to byly jeho oči? Nemohl jsem se stále rozhodnout. Pravda ale je, že jeho snědá horoucí pokožka byla naprosto dokonalá.
Nadzvedl jsem obočí, když málem spadl na zem, když se snažil natáhnout si kalhoty. Jeho vzhled je bezchybný, ale jeho chování? Podle všeho má dvě tváře. Sadistického muže, z kterého jen dominance a nebezpečí čiší a pak je tu tenhle po lásce toužící hňup.

Promnul jsem si spánky, cigaretu jsem uhasil a silou vůle jsem vstal. Chvilkový šok z náhlé bolesti byl skutečně nečekaný. Brzy jsem již však měl svou tvář plně pod kontrolou. Pomalým krokem jsem došel ke skříni a navlékl jsem se do županu. On už byl konečně pryč a já si chtěl uvařit kávu a naložit se do vany.
Pohledem jsem sjel na svůj zuřivě blikající a vibrující telefon. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Ani trošičku, navíc melodie vyzvánění jasně říkala, kdo to volá. Musím uznat, že mi dalo práci najít vhodnou písničku a i tak jsem nebyl plně spokojen, ale nakonec jsem se přeci jen spokojil s písní jejíž refrén zpíval o hnusné kurvě, bylo to navíc francouzsky, takže si to uchovávalo jistý kulturní nádech.

„Ano, Marie? " odhodlal jsem se zvednout telefon.
„Kde sakra jsi!" rozječela se a já začal panikařit. „V nějakém hotelu. Byl jsem dost na mol, však to znáš... " nervózně jsem se zasmál a snažil jsem se ovládnout svůj hlas. „Stalo se něco? Zníš naštvaně," zkusil jsem nějak odvést pozornost od sebe, ale tomu nevěnovala pozornost. „Dnes večer si promluvíme, " s tím to položila. Chvilku jsem ještě držel hluchlý telefon u ucha. Ruka se mi třásla  a ten pocit, který jsem nyní pociťoval se mi ani trochu nelíbil. Měl jsem strach.

„Co je?" zaskřehotal jsem a rukou jsem si promnul ospalkami slepené oči. „Prožil jsem naprosto dokonalou noc," ozval se okamžitě nadšený hlas a já byl nucen další půl hodinu všechno poslouchat. Mezitím jsem si alespoň skočil na záchod, osprchoval jsem se a udělal jsem ze sebe člověka. Ano, bylo to celkem kruté, ale já toho měl doopravdy až po krk a poslouchat popis Tonyho prošukané noci jsem doopravdy poslouchat nechtěl.
„No bylo to prostě naprosto úžasný, ještě musím zajistit, aby byl fakt jen můj, chápeš?"
„Jo," vrátil jsem se akorát včas. Absolutně jsem nechápal, ale to bylo taky vedlejší. „Co vlastně ty? " začal se konečně zajímat a já nevěděl, co odpovědět. Jako odpovědět bych rozhodně měl co, ale vykládat mu, že se mě snažil vykouřit chlap, že mě ten chlap vydírá, že jsem se pohádal s Marií, a že se dnes s tím parchantem budu muset zase setkat. Jenže ta schůzka rozhodne proběhne jinak, než si asi ten hajzl představuje, jasně a ručně mu totiž vysvětlím, že se mnou nikdo vyjebávat nebude.
„Dost na hovno, " sdělil jsem mu nakonec a vydal jsem se ke dveřím.
„Jakto?" zeptal se a já to típl. S povzdechem jsem hleděl na Tonyho, který stál před mým prahem.
„Co tu kurva chceš? A jak to vypadáš?" sjel jsem jej pohledem od hlavy až k patě. „Vždyť jsem ti říkal, že... " zarazil se a naštvaně se mi vecpal do bytu. „Tys mě vůbec neposlouchal ty hnusnej parchante. "
„Jakoby tě to překvapovalo," protočil jsem očima a zabouchl jsem za ním dveře. Sledoval jsem ho, jak mi drancuje ledničku a alespoň něco málo jsem si pro sebe dokázal ukořistit.
Oba jsme se pak usadili do obýváku.
„Takže s kým, že ses to vyspal? "
„Cos dělal s Petersonem na záchodech? " vybalili jsme na sebe současně. Pozvedl jsem nad tím obočí a on zrudl. „Nic, "pokrčil jsem rameny. „Nelži," zamračil se přísně a já si opět povzdechl. „Všechno se prostě včera posralo, " založil jsem si hlavu do dlaní. Překvapeně na mě vykulil oči. „Zase něco s Marií?" zoufale jsem přivřel oči. „Je to jeho žena. "
„Čí?" zeptal se jako naprostý idiot. „Marie je Petersonova žena a on mě teď vydírá! " zařval jsem a naprosto vykolejeně jsem rozmáchl rukama. „Počkej. " Zvedl jsem k němu pohled. „Teď se uklidníš a vyklopíš mi, co se to vlastně děje, " slabě se usmál a mně se alespoň trochu ulevilo. Tony byl jediný člověk, u kterého jsem si mohl být jistý, že bude stát vždy při mně.