Milenec mé ženy - Pozastaveno

11. Komplikace

Upravil jsem si kravatu a ještě jednou jsem se zkontroloval v zrcadle. Vlasy jsem měl pečlivě upraveny. Vše bylo dokonalé. Vše až na výraz mé tváře. Měl jsem lehce znatelné kruhy pod očima, nejvíc mi však vadil výraz mých očí. Nebyla tam žádná jiskra, byly mrtvolně lhostejné. Poplácal jsem se po tváři a sledoval jsem, jak z nich postupně mizí červeň.
„Tak tedy, " pronesl jsem tiše a donutil jsem se na sebe zazubit. Dnešní den bude zatraceně moc zajímavý.
Otočil jsem se a vykročil jsem ze dveří. Hned na to jsem se ale sesunul na stoličku s bolestnou grimasou ve tváři. Ten parchant, doopravdy nemůžu pořádně chodit a sedět je taky dost nepohodlné. Co teď mám asi dělat, až se setkám s tím spratkem? Spát s ním ani nechci a on je ztracený případ. Zatvrzelý heterák, jak je vidět. Stačilo by udělat jen ty fotky, ne? Nafingované fotky samozřejmě. Pak ho můžu vydírat nezávisle na Marii, tak to bude nejvíce prospěšné.

I přes bolest jsem se dostal do taxíku, který mě dopravil před mou společnost. Výtahem jsem vyjel do své kanceláře. Musel jsem se lehce uculit nad nedávnou vzpomínkou, kdy jsem zažil dost dobrý sex na svém pracovním stole. S výdechem jsem se zabořil do měkkého křesla a zadíval jsem se na hodiny. Ještě zbývá tolik času a já nemám prakticky, co dělat. Zbývalo mi jen čekat a v době čekání se zabývat alespoň nudnou korespondencí.

„Takže tě vydírá? " zeptal se mě snad už po sté. Jen jsem zakýval hlavou. „Vyhrožuje mi skrz Marii, ale s tou jsem se pohádal a já. Je to tak komplikované! A bojím se za ním jít!" zhluboka jsem vydechoval. Neřekl jsem mu přesně, co mi udělal na těch záchodech, ale myslím, že mu to došlo.
„Klid," plácl mě po stehnu a postavil se. „Vyřešíme to. Půjdeš tam za ním, " nenechal mě promluvit. „Já budu čekat za dveřmi, kdyby se cokoli dělo, začneš řvát. " Mrknul na mě. Snad mě to mělo uklodnit, pravda však byla naprosto jinde. „Neměl bych jít na policii? " zvedl jsem k němu s obavou zrak, on však zavrtěl rychle záporně hlavou. „Ne," vyhrkl a slabounce se pousmál. „Já mu to vysvětlím," zamumlal si tiše pro sebe a mně přeběhl po zádech mráz. Nesnášel jsem tyhle Tonyho stavy. Naháněl mi, i když bych to nikdy neřekl nahlas, strach.
„Ale i tak, já... ! "
„Uklidni se, seš snad chlap, ne?" Rozešel se pryč a vrátil se s dvěma pivy. Sedl si zpět vedle mě a já si od něj vzal pití.

Seděli jsme v autě a já řídil. Kupodivu jsem byl ledově klidný. Nějak jsem se zvládl uklidnit. Je to jako obchodní záležitost, jen s pár rozdíly. Pár zásadními rozdíly.

Se zájmem jsem sledoval dveře. Sekretářka mi oznámila, že už je tu. Akorát na čas. Nervózně jsem poposedl a vyčkával jsem. Konečně se ozvalo to očekávané zaklepání.
„Dále! "ozval jsem se okamžitě. Chvilku se nic nedělo, ale pak se konečně objevil ve dveřích. Se zájmem jsem si jej měřil pohledem. Byl nervózní. Nevěděl, co jej čeká a to se mi naprosto líbilo. Jako vystrašené štěně.
„Posaďte se, prosím," pobídl jsem jej, když se neměl k pohybu. Mezitím jsem si založil ruce pod bradou a opřel jsem se víc o stůl.
„Tak co chcete? " vyštěkl a mně zacukaly koutky úst vzhůru. Opět nezklamal. „Jen chci projednat jisté věci, " odpověděl jsem mu jednoduše a položil jsem před něj papír. „Tady je pár bodů, u kterých byl rád, kdybyste je dodržoval. Samozřejmě stačí už jen podepsat a vše bude vyřízeno." Dál jsem se culil. Jak jsem tu na něj čekal, došel jsem k lepšímu řešení než byly hloupé fotografie. Tahleta smlouva mi zaručovala bezpečnost. Relativní bezpečnost, ale alespoň něco.

„Co to má jako bejt?" zarazil se hned u prvního bodu. „Je to přesně to, co to má být. V tomto bodě se zavazujete, že mi nebudete usilovat o život jakýmkoliv dostupným i nedostupným způsobem." Sladce jsem se usmíval. „Pokud ano, informace, že jste spal s mojí ženou, obletí všechny novinová vydavatelství rychlostí blesku. A jako důkaz," položil jsem před něj fotku. Popravdě jsem ten minulý plán úplně nezavrhl. Jednu fotografii přeci jen potřebovat budu. Tedy fotografii. „Tohle je malá ukázka z videonahrávky, kterou vlastním a kterou jsem náhodou v dnešních odpoledních hodinách objevil na kamerovém systému. " Doopravdy ho nechápu. To je tak blbý nebo tak arogantní? Rozdávat si to v mé pracovně? Jediné místnosti s kamerou? Přišel jsem na to skutečně náhodou, protože by mě ani ve snu nenapadlo, že by se dopustili takové drzosti, ale jak je vidno, tak ano. Ano, dopustili.
S otevřenou pusou na mě hleděl a já měl nutkání vyskočit na nohy, ukázat na něj prstem a ječet "Mám tě!"  Spokojeně jsem se na něj zubil. „Ta smlouva mě nijak neomezuje, " zamumlal překvapeně. „Ani nechcete, abych přestal spát s Marií." Jen jsem pokrčil rameny. Tohle mi bylo jedno, to on riskoval nakažení nějakou nemocí. „Vlastně nechápu, co z toho máte. Jste šílený, " vrtěl hlavou a šklebil se na mě, jako by si snad myslel, že to on vyhrál. Nechal jsem ho v tom. Pro mě byl z celé smlouvy důležitý bod jedna, jeho chyba, že nyní ještě nechápe situaci. Ani nemůže chápat, ale přijde čas, kdy bude, ale já už budu připraven. Teď jsem krok napřed já.
V prstech si pohrával s perem a já si div nezačal kousat ret očekáváním. Už to vypadalo, že se podepíše, ale v tom se ozval jeho libý hlas a mně úsměv z tváře zmizel rychlostí blesku. „Rád bych se ještě poradil se svým právníkem. " Nechápavě jsem na něj zíral. Nechápal snad, že tohle je něco jako vydírání a on tak na právníka nemá žádný nárok? Odmítavě jsem zavrtěl hlavou, to už se ale otevřely dveře a mně se nahrnula krev do tváří. „Dobrý den," usmíval se na mě a přisedl si ke stolu. Bez zaváhání si k sobě přitáhl mou pracně vytvořenou smlouvu a rychle si ji začal pročítat. Nevěřícně jsem na ty dva hleděl. Tedy spíš na Wooda. Na jeho právníka jsem se nedokázal ani podívat. Má mysl už zase pracovala na plné obrátky a domýšlela si nové a nové závěry. Řekl mu o tom? Ne, neřekl. Co když ano? Obrátí se to a budou teď vydírat oni mě? Z myšlenek mě vyrušila věc tedy spíš noha na mém rozkroku. Z úst mi utekl překvapený povzdech. Rychle jsem šlehl pohledem po svém, dá se říci, milenci a momentálně druhé nejvíce nenáviděné osobě. Zahrává si s ohněm.