Milenec mé ženy - Pozastaveno

24. Řeknu to

Ahoj,
moc se omlouvám, že teď přes prázdniny nejsem moc aktivní. Plno plánů, brigáda, a tak se ke psaní moc nedostanu. Snad to se mnou i tak vydržíte. Ještě jednou se omlouvám 😅.

„Dominiku?" ozval se za mnou jemný hlas.
„Co chceš?" Svůj pohled jsem upíral do stěny a snažil jsem si setřít slzy. Byl jsem na dně. Jak se to mohlo stát? Proč se to stalo mně? Zrovna mně?

Na ramenu jsem ucítil dotek a než jsem stačil ruku setřást, tak se kolem mě obmotaly cizí ruce. Zprvu jsem se vzpouzel, ale nakonec jsem se tomu poddal.
„Bojím se," zachraptěl jsem a křečovitě jsem zavřel oči.
„Celou dobu jsem se tak snažil to nějak zvládnout a dával jsem to. Jenže dítě? S tím jsem nepočítal ani v nejmenším.

„Proč je to takový problém?"

Ta otázka mě rozesmála. Jakoby to snad nebylo zřejmé. Původně jsem neměl chuť to všechno vysvětlovat, ale co... Stejně už nemohu nic ztratit.

„Po mé smrti dostane podle závěti všechen majetek má sestra. Žije v Austrálii a sama vede několik úspěšných podniků a myslím, že jede i v nějaké špíně ale to je jedno."

„Pořád nechápu, jak to spolu souvisí, když..."

„Tak mě nepřerušuj," štěkl jsem.

„Jde o to, že firma, kterou mám patřila mému otci. Dal mi ji, ale v darovací smlouvě stálo, že ji nehledě na mou vůli, zdědí mé děti, to byla jedna z podmínek, kterou jsem nebral moc na zřetel a koukej, jak to dopadlo... "

„Chápu."

„Ne, nic nechápeš. Dřel jsem na té firmě celý život a teď? Teď jsem v koncích. Nepotřebuje mě. Už jsem jí k ničemu, když čeká moje dítě."

„Pokud vůbec čeká tvoje dítě."

„Čeká, vždyť mě prakticky zneužila. Jak by to bylo jinak možné?"

„Tvoje žena je děvka, Domi, a jeden z těch idiotů, se kterými spala sedí ve vedlejší místnosti. Rozumíš? Podej podezření, že dítě není tvoje."

Mlčky jsem na ni koukal. Můj mozek nejspíš začal konečně spolupracovat a nabíhat. Proč jsem tuhle možnost hned zavrhl? Musím se jednoduše uklidnit. Vzpamatovat se a učinit potřebné kroky.

„Ano, to děcko musí být jeho. Jen a jen jeho." Rychle jsem vstal. „Miluju tě!" přitáhl jsem si ten nechápající obličej do drobného polibku.

„Jen ať tě neslyší ten tvůj, jak se to vůbec stalo? Ty a vztah? "

Ten tlumený smích jsem se snažil ignorovat, ale červeň v tvářích mě prozradila.

„Netuším. Vyspali jsme se spolu a už jsme se neměli nikdy vidět a ono..."

„Ono co?"

Ošil jsem se. „Další den jsem měl schůzku s tím pitomcem a hádej, kdo byl jeho právník?"

„To tě pozval na večeři? Nebo ne... To by nebyl tvůj styl. Šukali jste v kanclu, co?"

Můj výmluvný pohled nešel přehlédnout. „Snažil jsem se ho pak... Vlastně ani nevím, proč se mi tak líbí být s ním. On je tak. Nic mezi náma nemělo být. Jen jsme si oba měli vyhovět po tělesné stránce a nějak se to... Co vlastně ty? A tamta známost?" odvedl jsem pozornost pryč od sebe.

„Byl to fajn kluk, bral mě, tak jak jsem, ale pak mě podvedl se svou sestřenicí a na mě toho bylo moc. Kašlu na lásku, kašlu na ni a pak potkám jeho. Chápeš? Po tolika letech a on se vůbec nezměnil. Stejný arogantní parchant jako tehdy."

„Takže je to doopravdy on?" vztekle jsem zatnul čelist. Dostalo se mi jen strohého přikývnutí.

„Vždycky jsem věděl, že je to kretén a ani tě nepoznal? Teď bych mu nejradši... "

„Políbil mě."

Šokovaně jsem otevřel pusu. „Co?" vypadlo ze mě. Políbil? Jak se to mohlo stát? Než jsem však stačil cokoli říct na tento hrozivý fakt, tak se otevřely, spíš rozlétly, dveře a dovnitř vešli oba dva zmínění jedinci.

„Co se děje?" zeptal jsem se a zmateně jsem se nechal vytáhnout do stoje. Tony vypadal divně a Michael byl úplně mimo.

„Kdo je Marie? A pravdu." Naštvaně jsem se na Tonyho podíval a snažil jsem se mu vykroutit. Stisk jeho rukou pekelně bolel.

„Je to moje žena," odsekl jsem s nezájmem a konečně jsem se osvobodil.
„Je to moje žena, která s ním čeká dítě," ukázal jsem prstem na Michaela.

„Na to nemáš důkaz! Je tvoje a... "

„Oba dva vás označila za otce svého dítěte," zavrčel Tony a oběma nám sklaplo.

„Cože? " zeptal jsem se zmateně, ale to už Michael začal opět s tím, že není jeho. Že půjde na testy otcovství a kdo ví, co ještě měl v úmyslu říct. Nedalo se to poslouchat.

„Na žádný testy nemusíš, když to dítě bude kretén, víme po kom je," štěkl jsem vztekle.

„Cos to řekl, ty malej zmetku?!" zahřměl jsem, ale Tony si stoupl mezi nás.

„Přestaňte se chovat jako malé děti. Jsme všichni dospělí a já chci konečně slyšet pravdu." Při tomto proslovu se zadíval na svého milence a ten jen sklopil hlavu k zemi.

„Nemůžu to jen tak říct, Tony. Jak to komu pomůže?" zamumlal a můj nejlepší kamarád si jej k sobě přitáhl do objetí. Nastalo ticho, které přehlušoval jen jejich vzájemný šepot a kradmé polibky. Pohled mi sklouzl na Alex, která se na ně spokojeně culila. Jakmile však spatřila můj pohled, tak sklopila hlavu stranou. Stydí se? Neměl jsem jí políbit? Vždyť to bylo skvělé. Ona je skvělá a dokonalá.

„Zítra si o tom promluvíme. Vše vám řeknu," prolomil ticho Peterson. Takže konečně?

„Hodlám vám říct pravdu, jakmile mi ale nebudete věřit, tak je to vaše věc a mě už nebude zajímat váš názor."

Proč se podíval na mě?

„Zítra přijdu po obědě," oznámil jsem a Alex to taky odsouhlasila. Byli jsme domluveni
Teď se jen dostat domů, což se taky neukázal jako velký problém. Tony nám zavolal taxíka a já měl tak možnost být s Alex sám, čehož jsem hodlal využít.