Milenec mé ženy - Pozastaveno

15. Lhář

Byl jsem vzteky bez sebe. Svůj vztek jsem rozdělil na tři díly, které jsem rovnoměrně věnoval třem určitým osobám. První část byla směřována na tu mrchu, co mě ponížila jako nikdo před ní. Další část mého čistého hněvu patřila samozřejmě Petersonovi, který mě štval jen svou existencí a v neposlední řadě tu byl Tony. Tony, protože mě zatáhl do blízkosti svého, ani nevím, co pro sebe jsou.

Momentálně jsem se rozvaloval na gauči, protože Peterson šel na záchod a Tony vařil večeři. Relaxoval jsem a užíval jsem si onu chvilku klidu, tedy do té chvíle, než se vrátil.
„Uhni, " štěkl na mě jako na psa. S nezájmem jsem na něj koukl a hned na to jsem svůj pohled opět upřel na své ruce. „Jsi hluchej?" Dál pištěl a rozmachoval rukama. Celkem jsem se bavil. Navíc fakt, že byl taky zmlácený mi celkem zlepšoval náladu. „Co to kurv... " sedl si na mě a já v sobě udusil nadávku. Sedl si přímo na mé modřinami poseté břicho. Nechtěl jsem brečet, ale on byl zatraceně moc těžkej.
„Co se ti nelíbí?" usmál se na mě zlovolným úsměvem. Má ruka vystřelila automaticky a zasáhla jej přímo do zad. Nebyla to silná rána. Spíš jen takové šťouchnutí, ale on bolestně zaskučel a ihned ze mně slezl. Zhluboka oddechoval a sedl si přímo na zem. Vlasy mu zakryly tvář, takže jsem neviděl, jak se tváří.

„Co se to tu děje! " vběhl sem ten pitomec, který sem musel vzít i tohohle kreténa. Jen jsem tiše zanadával a odstrčil jsem jeho ruce, které ke mně bezděky natáhl. „Nesahej na mě. Neměl jsem sem vůbec chodit," začal jsem se sbírat ze země. „Najdu si nějaký hotel a... " chytil mě pevně za ruku a jediným pohledem mě donutil přehodnotit své rozhodnutí. Odevzdaně jsem si sedl na náhle objevené místo na gauči, ale okamžik na to mě zvedl do vzduchu. Nesouhlasně jsem začal kopat nohama a slovně mu nadávat. On to ignoroval. „Musím ti zkontrolovat ta záda, " zavrčel nepříjemně a já se konečně uklidnil. Odnesl mě do ložnice, kde mě položil na postel a sundal mi tričko. Já si lehl na břicho a nechal jsem jej, aby mi namazal pomalu vznikající strupy. Kousal jsem se do ruky, abych zabránil bolestnému kňourání. Nesnášel jsem tohle projevování své slabosti a neschopnosti.
„Už mi konečně řekneš, jak jsi k tomu přišel? " ozval se jeho hlas a já v něm zaznamenal i podtón výčitky.
„To je moje věc odsekl jsem a vysloužil jsem si trošku drsnější stlačení zad.
„Byl jsi s někým?" zeptal se mě přímo a já jen protočil očima. A bylo to tu zas.
„Ne, nebyl jsem s jiným mužem, "odsekl jsem mu a otočil jsem se na něj.
„Nelži," odfrkl si znechuceně. „Nejspíš sis nabral někoho, kdo jaksi nesplnil tvoje podmínky a... "
„Sklapneš už?" posadil jsem se a přitáhl jsem si ho do polibku. „Potom, co jsi mě naprosto odrovnal jsem šel domů a doma byla jen má žena," falešně jsem se usmál. „Pochop, že jsem docela háklivý na své ego a to, co se u mě doma stalo, ti vyprávět nechci a nebudu. " Políbil mě nazpátek a pohladil mě po zadku.
„Je mi to líto, " zašeptal a opět promnul v rukou můj zadek, po chvilce toho ale nechal, když si všiml, že mě to bolí. „Říkal jsi, že máš jen pohmožděná záda. " Uhnul jsem před jeho přímým pohledem.
„Svlékni se, "rozkázal nekompromisně a mně se do toho poprvé za dobu, co ho znám, nechtělo.

Odešli a já se opět stal vzduchem. Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem se odhodlal. Oblečení jsem měl už normální, sice mi košile byla trošku delší a kalhoty taky, ale to zas tolik nevadilo. Hodlal jsem se nepozorovaně vytratit a konečně jít domů. Má zvědavost však byla až moc silná. Nakoukl jsem proto do pokoje, kde oba dva zmizele a nechápavě jsem zůstal zírat. Celá jeho záda byla pokryta úzkými ranami dlouhými zhruba deset centimetrů. Tyhle zarudlé šrámy pokračovaly k jeho zadku přes nohy až po paty. Tohle není normální. Očividně jej někdo zmrskal. Tušil jsem, že to má rád tvrdě, ale až tak? 

„Proč ti to udělala! " rozkřikl se náhle Tony, až jsem sebou cukl. Ona? Jaká ona? V hlavě mi to šrotovalo, ale nedokázal jsem si nic spojit.
„Víš, možná je to kvůli tomu, že se tebou nechávám ošukávat? Ale třeba to není proto, třeba to je jen tak, ty idiote!"
„To není normální a navíc... Jak by vůbec zjistila, že se mnou spíš, řekls jí to?"
„Mám na čele napsáno sebevrah? " odvětil stejně ironicky jako před tím.
„Tak proč?"
„Protože moje žena je zlá, sadistická mrcha! "
Zalapal jsem po dechu a ani jsem si neuvědomil, co dělám.
„Ty lžeš! " vpadl jsem do pokoje a pokusil jsem se jej vytáhnout na nohy. V tom mi ale zabránil Tony. Odstrčil mě stranou a ochranářsky se postavil před toho lháře.
„Marie by nikdy nikomu neublížila. Je moc křehká, je až moc milá!" dál jsem po něm křičel, mu to bylo ale očividně jedno. Jen si natáhl trenýrky a přehodil si nohu přes nohu.
„Nebudu ti nic vysvětlovat, věř si čemu chceš. Není to tvá věc." S tím si mě přestal všímat a chystal se vstát.
„Tak to ne, nenechám tě, aby jsi ji obviňoval. Určitě by ses nechal jen tak zbičovat, jsi zvrácená, odporná buzna, která ubližuje své ženě!"

„Odejdi, " zmateně jsem otočil hlavu k Tonymu. Ze tváře jsem mu nedokázal vyčíst naprosto nic.
„Ty mu snad doopravdy věříš? " uchechtl jsem se nevěřícně. On však jen kývl hlavou.
„Věřím mu."
S další nadávkou jsem odešel z pokoje. Ten chlap mu vymyl mozek. Nikdy jsem si nemyslel, že se Tony postaví proti mně. Ten chlap. Je načase, aby jednoduše zmizel z mého, Tonyho i Mariina života.