Milenec mé ženy - Pozastaveno

22. Upřímnost

To, že mé provokování nemůže dopadnout dobře jsem věděl. Přímo jsem se těšil, až si bude opět všímat mě. Jen a pouze mě.
Začalo to dobře. Natiskl mě na kus nábytku a líbal mě. Líbal mě a tam kde se jeho ruce či rty dotkly mé kůže, se rozlil žár, který mohl opět uhasit jen a jen on.
Spokojeně jsem zaznamenal, že se dostává k mému citlivému místečku, instinktivně jsem od sebe více odtáhl nohy. Co mě však překvapilo a donutilo nespokojeně otevřít oči, byl studený pocit, který jsem pocítil. Tím pádem se mi naskytl i výhled na jeho tvář, kterou zdobil pomstychtivý úsměv.

„Cos to do mě..."slova se mi zasekla kdesi v krku, když mi před obličejem zamával ovladačem.
„Jsi parchant," pronesl jsem celkem pobaveně. Vibrační vajíčko? Žádná novinka a není to ani nic, co by mi mělo nahánět strach, či nějaké jiné obavy.

„Proč se usmíváš? " zeptal se nespokojeně. Nejspíš čekal, že jej budu prosit, aby to nedělal. Chyba.

„Vážně si myslíš, že když se tam vrátím a ty to zapneš, tak se budu snažit předstírat, že se nic neděje?" Překvapeně zalapal po dechu a jeho čelist se opět pevně sevřela.

„Neopovážil by ses," poplácal jsem jej po tváři.

„Přece mě už celkem dobře znáš, klidně si tam lehnu na stůl a roztáhnu nohy. " Dobře, to bych neudělal, nějakou sebeúctu ještě mám, ale vidět jeho naštvaný a šokovaný výraz mi za tyhle lži stálo. „Přeci jen, "pokračoval jsem, „ani pro Alex a ani pro Michaela to nebude žádná novinka." Vybízel jsem jej, přehnal jsem to? Nyní jsem si nebyl jist ničím. Jeho výraz mi nedával žádnou nápovědu, ale snažil jsem se na sobě nedat znát nervozitu.

„Michael nás viděl v kanceláři, to je pravda," pronesl tiše, znělo to, jakoby si dával dohromady všechna fakta. „Ale Alex?" pozvedl obočí a celkem surově ze mě vajíčko zase vyndal a schoval kamsi do kapsy. On to opravdu nosí po kapsách? No... Alespoň to vysvětluje, jak je možné, že má tyhle věci vždy po ruce.
„Spal jsi s ní?" zeptal se s jasnou hrozbou v hlase.
Říct pravdu nebo neříct? Lhát nebo mu sdělit pravdu.

„Spal."

„Kolikrát? "

„Hodněkrát? Nevím, Tony, nedělám si čárky za každý sex."

„Milovals ji? Ne... Miluješ ji stále? "

Zamračil jsem se a chytil jsem jej za košili. „Byla tu pro mě a já tu byl pro ni. Ve všech směrech. " Po chvilce jsem jej pustil. „Romantika v tom však nebyla. Nemáš mi co vyčítat a já nemám, co vyčítat tobě."

Chtěl jsem odejít, ale on mě chytil. „Co zas? "vyštěkl jsem na něj, ale on mě místo toho políbil. Poté si se mnou propletl prsty a rozešel se ke dveřím.

„Takže na sebe nejsme naštvaní?"

Zastavil se a celkem nechápavě pozvedl obočí. „Proč? Měli bychom?"

Na to jsem jen pokrčil rameny s tím, že nemám tušení.

„Jsem rád, že jsi ke mně byl upřímný, to je celé. Chci od tebe jen a pouze upřímnost. "

„Tu ale nikdy nebudeš mít sto procentní, " řekl jsem vážně a pevněji jsem sevřel jeho ruku ve své.

„Uvidíme, "mrkl na mě a rozešel se ke dveřím, já jej ale stihl ještě zastavit.
„Když už máme tu upřímnou hodinku," vysoukal jsem ze sebe neochotně. Nechtěl jsem se na to ptát, ale současně mě to pálilo v mysli a nedávalo mi to spát.

„Měl jsi někdy něco s tím... S ním?" vydralo se ze mně. Nejlepší přátelé, jedna opilecká noc? Vše je možné.

„Co? Ne proboha, " začal se smát a pocuchal mi vlasy. „Nikdy mezi námi nedošlo víc jak k puse nebo polibku, ale vždy to bylo jen z legrace a v rámci ovlivnění alkoholu, přísahám, "dodal když si všiml mé počáteční nedůvěry.
„Ale ohnul jsem jeho bratránka," přiznal po chvilce ticha a já se uculil.
„Kecáš, "šťouchl jsem do něj a konečně jsme se vydali zpět do obývacího pokoje.
„Ne, fakt. Vrhl se na mě a přece nebudu odmítat a..."
Poslouchal jsem jej a spokojeně jsem se uculoval. V mém nitru zavládlo něco jako klid a pohoda

„Ehm, takže, "pronesl jsem nejistě, když se už dlouhou dobu nic neozývalo a bylo tak trapné ticho.
„Co?" zeptala se, ale nepodívala se na mě. Ani jsem si nebyl na sto procent jistý, jestli to "Co? " spíš nevyplivla.

„Proč se na mě zlobíš? "osmělil jsem se ji bez obalu zeptat.
„Nezlobím se jen... Na něco jsem si vzpomněla, promiň," slabě se pousmála a já chápavě přikývl, i když jsem to vůbec nechápal. Ženy jsou skutečně složité.
Alespoň jsem nám dolil víno. Skleničky jsme oba dva vyprázdnili během chvilky. Bylo mi najednou zase dobře a Alex se taky tvářila mileji.

„Víš, že jsi doopravdy krásná? " zazubil jsem se na ni a ke svému potěšení jsem si všiml, že se mírně začervenala. Možná to bylo ale pitím, kdo ví?
„Ale ne, nejsem," zavrtěla hlavou a odehnala se smíchem mou ruku.
„Fakt si jedna z nejkrásnějších osob, jaké jsem kdy viděl, "trval jsem si na svém.
Přestala se hýbat a jen se na mě koukala.
„Doopravdy, krásná," přitáhl jsem si ji do polibku. Ten trval sotva pár chvil ale pro mě to byla jako věčnost. Její rty byli měkké a poddajné. Jakoby čekaly jen a pouze na mne.

„Ne, doopravdy se to stalo." Rychle jsem se odtáhl, takže ti dva, kteří právě vešli, si ničeho nevšimli. To nemohli vejít až za nějakou chvíli? Museli se vůbec vracet? Myslel jsem, že si to jdou rozdat. Snad poprvé jsem byl naštvaný, že Tony neměl sex s Petersonem.

Po zbytek večera jsem velmi často sklouzával k Alex pohledem, ona se mi však vyhýbala. Utíkala přede mnou? Ta arogance a její seběvědomí bylo náhle pryč, zbyla tu jen křehká víla a já měl nutkání sevřít ji v náručí a ochránit ji tak před celým světem.

„Měla bych už jít, "zvedla se náhle Alex do stoje. Já ji okamžitě následoval.
„Doprovodím tě."
„Ne, to je dobr... " její odmítnutí umlčel telefon, který Peterson se smíchem zvednul. Už nějakou dobu se bavil na můj účet a tak ani nevěnoval pozornost volajícímu.
Chtěl jsem se opět otočit k Alex, ale výraz jeho tváře mě zamrazil na místě.

Marie. Marie je těhotná?