Milenec mé ženy - Pozastaveno

20. Pořád tě nemám rád

„Co tu proboha děláš? " S úsměvem jsem hleděl na osobu před sebou, která jen pokrčila rameny a opět mě objala.
„Myslel jsem, že jsi ještě ve Francii s tím návrhářem a užíváš si jeho," vrhl jsem rychlý pohled na Tony, „talentu, "dodal jsem a opět jsem se zazubil.
„Pořád mi přece chodili zprávy a," zarazil jsem se a pak jsem se zamračil. „Ne, to ne. Děláš si srandu! "
„Ale notak, nechtěla jsem tě zase otravovat. Zas by sis dělal starosti a a tak."
„No jasně, ty jsi zas úplně blb..."
„Já vím, blbá, ale co nadělám." Nervózní smích a vykulené oči mi jasně napověděly, co po mně chce.
„Pak si promluvíme, "sykl jsem vážně, než jsem byl opět pevně obejmut.

„Odkud se znáte?" objevil se vedle mě Tony a obmotal mi ruku kolem pasu. Než jsem se nadál, už jsem byl přitisknut k jeho hrudi.
Lichotilo mi, že žárlil, ale i tak jsem nenápadně odsunul jeho ruku z mého zadku. Na to budeme mít čas večer.
„Alex u mě pracovala jako asistenka během svého studia. Získala u mě praxi, "dál jsem to rozvádět nehodlal a Tonymu to zdá se stačilo. „Takže dcera obchodního partnera?"
„Přesně tak, "zakýval jsem souhlasně hlavou. V tu chvíli se jeho ruka opět objevila na mém pozadí a krk mi ovanul jeho dech. Naskočila mi husina a to ještě neřekl ani slovo.
„To máš taky jediný štěstí, že to je dcera," pustil mě a já viditelně zrudnul.

„Michaeli, pojď do obýváku." Teprve díky Tonymu jsem si uvědomil, že tu je i tenhle blb. Střetl jsem se s jeho vykulenýma očima. Bez okolků jsem mu ukázal prostředníček. Nejspíš se chystal odpovědět, ale Tony jej už stihl odtáhnout.

Cosi mě šťouchlo do žeber. „Vypadá to, že se ti alespoň v nečem začalo dařit. " Přikývl jsem a vrátil jsem šťouchanec.
„Slyšela jsem i o... No. Tam tom."
Škubl jsem sebou, ale nijak jinak jsem nereagoval.
„Pak mi řekneš všechno, co se ti stalo, jasný? A taky. Jak ses proboha potkala s tím kreténem!? "

„Já vás slyším!" ozval se výkřik z vedlejší místnosti. Se spokojeností jsem zaznamenal, že jeho hlas byl plný nechuti a potlačovaného hněvu.
„Pak ti to řeknu. "
Kývl jsem a vydal jsem se do obýváku. Chystal jsem si akorát sednout do křesla, ale Tony si mě k sobě stáhl na klín a já nesouhlasně zamručel. On to však ignoroval a dál si mě pevně držel u sebe. Nakonec jsem s rezignovaným povzdechem zůstal nehybně sedět a snažil jsem se nevnímat křenící se blonďatou osobu naproti sobě. Spíš jsem se soustředil na toho idiota, co nevypadal ani trochu nadšeně.

Tohle byla hotová noční můra. Osoba, kterou jsem doopravdy neměl ráda byla současně pravděpodobně přítelem mého nejlepšího kamaráda a současně asi kamarád potencionálního středu mého zájmu.

Nyní jsem uzobával z jakési buchty. Byla dobrá. Doopravdy moc dobrá, ale pekl ji on, což Tony nezapomněl hodněkrát připomenout a tím pádem mi to dost zhořklo v ústech.

To ale není ten hlavní problém, co jsem měl. To hlavní bylo to, co ti dva dělali na tom křesle. I když si vlastně myslím, že Petersonovi se do toho moc nechtělo. Tedy. Zrovna cosi zuřivě šeptal Tonymu do ucha. Z pozorného sledování mě vyrušil až tlumený smích
Rychle jsem se otočil na smějící se Alex.

„Co je? " zeptal jsem se šeptem. Naklonila se ke mně a mě ovanula dokonale nasládlá vůně. Přivřel jsem omámeně oči.
„Už dlouho jsem jej neviděla, tak moc šťastného," vydechla a já se na ně opět pozorně zadíval.
Peterson zrovna strkal Tonymu do pusy sousto zákusku a cosi mu u toho vysvětloval.
Dál jsem na ně koukal.
„Jo... To Tony taky," řekl jsem vážně a slabě jsem se pousmál. Po zbytek doby jsem si více všímal Tonyho i Petersona a došel jsem k závěru, že Tony je do něj doopravdy zamilovaný. Nefalšovaně tomu chlapovi propadl a nezdálo se, že by Peterson něco namítal.

Peterson zrovna odešel do kuchyně a já se vytratil na záchod. Tedy za ním, ale to oni nemuseli vědět.
„Ehm, "odkašlal jsem si a on se na mě rychle otočil. Když zjistil, že jsem to já, tak jen protočil očima a vrátil se ke krájení dalšího kusu buchty. Taky mi neušlo, že na Tonyho talíř nedal jahody, ačkoliv všude jinde jich bylo spousta. Jistě. Tony nejí jahody.

„Omlouvám se, " řekl jsem naprosto vážně. Překvapeně ke mně zvedl tvář a poté pohledem spočinul na mé napřažené ruce. Zaváhal. Nastalo ticho, které proťal až Tonyho smích z vedlejší místnosti. Nevím, co se mu odehrávalo v mysli ale najednou pevně stiskl mou ruku.
„Také se omlouvám. Je to hlavně má vina, "doznal neochotně a podal mi do ruky dva talířky.
„Nehodláš to doufám opakovat, že ne?" Narážel jsem tím na tu příhodu na záchodech. Koutky úst mu zacukaly vzhůru. „Ne, mám lepší. " Tahle situace byla trapná. Neskutečně trapná a divná.
„Jestli ale Tonymu ublížíš, tak nedopadneš dobře, "sdělil jsem mu to nejhlavnější. Jen kývl hlavou.
„Mám ho rád," dodal po chvilce ticha a poté do mě zabodl prst. „Budu tě respektovat, když ty budeš respektovat mě. "

„Kvůli Tonymu, pořád tě nemám rád."

„Nápodobně. " Spokojeně se usmíval a i já měl na tváři drobný úsměv. Společně s talířky jsme se rozešli zpět do obýváku a já jej stihl ještě rychle zastavit.
„Jaké kytky má Alex ráda?" Přeměřil si mě pohledem a poté se ušklíbl.
„Má ráda čokoládu a flašku červeného, na kytky se vykašli. "