Milenec mé ženy - Pozastaveno

21. Žárlivost

Ahoj, nejdřív se vám chci omluvit, že kapitola vychází až teď. Minulý týden jsem o víkendu vůbec neměla náladu psát a když už jsem měla kapitolu napsanou, tak se mi vše smazalo a já mohla začít odznovu, což mě dost vytočilo, proto kapitola vychází až teď.
Jinak vám všem přeji krásné prázdniny a snad vysvědčení dopadlo jak mělo. Také vám děkuji, že tento příběh stále čtete. ❤️

„Jsi na řadě, " oznámil jsem Tonymu a s otráveným výrazem jsem sledoval, jak roztáčí flašku. Nechápu, jak jsme se k tomu vůbec dostali. Přeci to původně byla celkem civilizovaná návštěva a nyní? Nyní se z toho stala tahleta... zvrácenost.

„Takže?" otráveně k němu pozvedl pohled, když se ústí láhve zastavilo přímo směrem k němu. Doopravdy tuhle hru nesnáším, ale jistěže ji musíme hrát, protože to opilí lidé rádi dělají.
Osobně jsem si nepřišel moc opilý, možná jsem byl trochu v náladě a ostatní na tom taky nebyli nijak zle.

„Pravda nebo úkol? " Tony povytáhl zvědavě obočí a já se kousl přemýšlivě do rtu.
„Tak pravda," zvolil jsem bezpečnější možnost a poposedl jsem si.
„Tak tedy, "zamručel a snad přímo nevědomky, což bylo o to horší, mnul Petersonovo stehno. „Už to mám! Vždycky jsem chtěl vědět, chápejte," otočil se na Alex a Petersona. „On tuhle hru nikdy nechce hrát a dobrovolně by mi to asi neřekl, takžé... Co bylo mezi tebou a tím klukem ze školy. Pamatuješ? Blonďák, brejle, vždycky se na tebe tak zamilovaně koukal." Mlčky jsem na něj hleděl. Jasně. Pamatoval jsem si na toho kluka, i teď ve mně vzbuzoval nechuť.
„Nic, byl to ubožák," odsekl jsem a Tony se zachechtal.
„Ale notak, bylo vidět, že tě má rád, co se stalo? Proč pak přestal chodit? "

Tony to netušil a ani jsem neměl v plánu že by se to někdy měl dozvědět. Byla to šikana. Šikanoval jsem toho mrňouse už od základky, kam jsme oba díky bohaté rodině chodili. Prakticky jsme spolu byli nuceni trávit odmala veškerý čas. Vadilo mi to. Nepředstavitelně moc mi to vadilo. Odmala být nucen vycházet s ufňukaným spratkem a snášet jeho přítomnost. Postupně jsem jej začal nenávidět, a brzy jsem jej začal shazovat až došlo i na nějaké ty rány. Sám jsem však nebyl ten nejhorší, vyhlídla si ho jedna partička a já se o něj pak už ani nestaral. V jeho blízkosti jsem musel být pouze během večeře našich rodin a ve škole jsme se spíše jen míjeli na chodbě. Jednoduše ideální stav, on to však stejně musel zkazit. Vyznal se mi. Řekl, že mě miluje. Tehdy jsem se už znal s Tonym, takže homosexualita neměla být problém, ale mě to jednoduše vytočilo a znechutilo. Jak si někdo jako on, mohl vůbec myslet, že bych jej měl rád? Možná za to mohl fakt, že jsem na něj začal být konečně milý, kvůli spolupráci našich rodin.

„Jak to mám vědět? " odsekl jsem mu. Nemělo cenu to řešit. Co se stalo, stalo se. Poté, co jsem jej odmítl, a ne zrovna mile, jsem napsal anonymní dopis jeho rodině o tom, že jejich synátor je gay. Nejsem na to hrdý, ale efekt se dostavil okamžitě. Zmizel z mého života, zmizel ze školy a já jej už nikdy neviděl.

„Tak toč, " ozval se otráveně Peterson a já se chopil láhve, kterou jsem v mžiku roztočil. Zastavila se na Alex a já se jemně usmál, ona mi však úsměv neopětovala. Vypadala zamyšleně a ruce měla sevřené v pěst.
„Pravda nebo úkol?" otázal jsem se. Během chvilky si zvolila pravdu a s výrazem naprostého nezájmu na mě upřela svůj pohled. Zdála se mi najednou chladná a nepřátelská.
„Tak tedy..." zamumlal jsem nejistě, zaskočen jejím tvrdým výrazem. „Kolik partnerů jsi měla? "vypadl ze mě první nesmysl, který mě napadl.
„Myslíš stálý vztah nebo partnery na jednu noc?"
„Stálý vztah, "upřesnil jsem svou otázku. Kývla, netvářila se nijak pohoršeně.
„Vztah jsem měla jen jeden, ale myslím, že jsem jej ani nemilovala, stejně mě podvedl a já jej kvůli tomu opustila," sdělila nám a na jeden hlt dopila svou sklenici vína.
„To mě mrz... "
„Nemusí, "odsekla a roztočila láhev. Nechápal jsem, co jsem zase pokazil.

„Pravda nebo úkol?"
„Úkol! " odpověděl jí Tony okamžitě a bez zaváhání. Nelíbilo se mi to, tušil jsem, že se to bude týkat i mně a po tom jsem rozhodně netoužil. Navíc Tony byl odhodlaný udělat prakticky vše. Je to přeci jen hloupá hra.

„Líbej se s ním přesně celou minutu," rozkázala a mně chvilku trvalo, než mi došlo, že její ukazováček míří na mou osobu.
Nasucho jsem polkl a ve smířlivém gestu jsem pozvedl ruce vzhůru.
„Tony neblbni," nervózně jsem se zasmál, když se ke mně začal přibližovat. Ani pohled, kterým se na mě díval Peterson se mi nezamlouval. Bylo to, jakoby mi říkal, že mě vykastruje, jestli se Tonyho byť jen prstem dotknu.
Než jsem stačil jakkoliv více zaprotestovat, mé rty obklopilo teplo a v ústech jsem ucítil cizí jazyk. Nespokojeně jsem zavrčel, ale neodtáhl jsem se. Prostě to vydržím a byla pravda, že Tony nelíbal vůbec špatně. Když jsem si odmyslel onen podstatný fakt, že mě líbal Tony, tak to bylo i příjemné. Postupně jsem začal spolupracovat a prsty jsem mu zapletl do delších vlasů.

„Konec. " V rychlosti jsem se odtáhl a utřel jsem si pusu. Odkašlal jsem si a pohled jsem upřel na podlahu. Tohle bylo divné.
„Páni, tohle bylo dost dobrý, klidně bych si to i zopakoval, " nechal se Tony se smíchem slyšet. Schválně jsem do něj strčil.
„Radši mlč, " zasyčel jsem a pohled mi opět zabloudil k Petersonovi. Mračil se, ale naštěstí svůj nesouhlasný pohled nevěnoval mně. Žárlil? Zašklebil jsem se. Beztak ano.

„Co si zkusit líbací flašku?" Chvíli jsem uvažoval jestli si Peterson dělá jen legraci, ale poté co mi věnoval pusu jsem změnil názor. Byla to obyčejná dětská pusa, ale i tak...
„Co to s vámi je?" zasyčel jsem. Jenže Alex bude hrát taky, zamyslel jsem se a nakonec jsem proto i svolil.
Můj souhlas se ale vytratil v okamžiku, kdy jsem musel sledoval Tonyho s Petersonem, to se ještě ale dalo snést. Nejhorší chvíle nastala, když se Peterson líbal s Alex. Připadal jsem si jako nevítaný divák intimního dostaveníčka. Jejich polibek byl intimní, dlouhý a rozhodně jsem si nemyslel, že byl první. Měli mezi sebou dřív něco? Vypadalo to tak. Když jejich ocucávání skončilo, má nálada byla na bodu mrazu a Tonyho výraz se shodoval s výrazem rozzuřeného býka.

Alex si jen mírně odkašlala a upravila si vyhrnuté tričko, pod kterým se před chvílí nacházela Petersonova ruka. Viděl jsem, že Tony se už nadechoval k nějakému pokárání, ale Peterson byl rychlejší.
„Páni, tohle bylo dost dobrý, klidně bych si to i zopakoval! " řekl větu, kterou už jednou řekl Tony a nezapomněl se i falešně zasmát. Na to se zvedl a rozešel se pryč. Nezapomněl za sebou ani třísknout dveřmi. Takže ano, když mě Tony políbil, tak žárlil. Rozhodně žárlil a jako vždy předvedl jaké úžasné pomsty je schopen.
„Omluvte mě, " ozval se Tonyho chraplavý hlas, podbarvený něčím, co jsem nedokázal identifikovat.

Rozzuřeně jsem se díval z okna. Byl jsem naštvaný jak na Tonyho, tak jsem cítil vztek sám k sobě. Takhle se nechat vyprovokovat, ostudné. Jenže to jak to řekl? To jak si to užíval, ani na okamžik se nezdráhal a prostě jej políbil. Jakoby se ani nemohl dočkat... Parchant. Zatracenej, sobeckej, hnusnej... Vyrušilo mě otevření dveří. Neotočil jsem se a dál jsem zarytě koukal z okna.
„Jsi jak malé dítě, "ozvalo se přímo u mého ucha. Odfrkl jsem si.
„No a?" otočil jsem se k němu čelem.
„Žárlíš? "
„Jsi naštvaný?" odpověděl jsem otázkou.
„Až odejdou, tak ti rád předvedu, jak moc jsi mě rozčílil a jak moc si zasloužíš potrestat. Teď se tam ale vrátíme a ty se budeš chovat jako dospělý muž."
Hleděl jsem mu zpříma do očí, pak už to ale nešlo. Sklopil jsem pohled k zemi. Po těle mi přecházelo mravenčení.
„Začal sis," odmítl jsem se nakonec vzdát úplně bez odporu. Frustrovaně si povzdechl a silně mě zatáhl za vlasy.
„Neprovokuj mě," sykl, ale já si jen zkousl ret a odmítavě jsem zavrtěl hlavou.
„Donuť mě," pobídl jsem jej a rukou jsem mu vplul pod košili.