Milenec mé ženy - Pozastaveno

26. Oběd na úrovni

Konečně další část. Už nevím, jak se mám omlouvat. Absolutně nestíhám, ale snad to se mnou stále vydržíte. Vím, jsem doopravdy hrozná😖.

„Co to jako je?"

Přesně tuto otázku jsem vyslovil nahlas, stejně jakoby ji vyslovil každý host, kterému je jedno, že urazí hostitele.

„To je můj speciální pokrm, který..." blekotal Tony a já mu stejně nevěřil ani nos mezi očima. To, že je právník, s tím ale nemělo nic společného.

„Je to rychlovka z bistra. Jen o ulici dál," ozval se Peterson a olízl si ušpiněný prst od omáčky. Předpokládám, že byl špinavý od toho, jak to jídlo dával na normální talíře. Dokonce si myslím, že by mi to dal i v té misce nebýt Tonyho a jeho snahy přesvědčit ostatní, že tenhle blaf uvařil on sám.

Místnost proťal frustrovaný povzdech Tonyho, který následně doplnil i domovní zvonek. Alex je tu. Ošil jsem se. Jak se k ní mám chovat? Ta mrška mě rozdráždila a pak nechala, ať si dělám, co chci, ale u sebe doma a sám. Nikoli u ní doma a s ní.

Promnul jsem si spánky, jelikož má hlava stále celkem třeštila po nadměrném požití alkoholu. Znovu jsem se znechuceně zadíval na ten blaf na talířku. Co dělali tak významného, že nedokázali objednat alespoň jídlo ze slušnější restaurace, když už se jim nechtělo vařit. Jsem přeci jen zvyklý na určitý standart a tohle je celkem pod mou úroveň.

„Ahojte!"

Jak jen Alex může znít tak bezstarostně? Jak mě mohla odmítnout?! Nechápu, nerozumím tomu a to se mám dnes ještě dozvědět konečnou verzi Petersona. Jsem zvědavý, co z něj vypadne. Nedovedu mu uvěřit ani to, že ráno snědl jablko, ale nějakou jeho fantastickou historku si celkem rád poslechnu.

Znuděně jsem se nadále rýpal v jídle rozhodnut nepodívat se na Alex, ať to stojí, co to stojí.
To vše mi ale zkazila samotná Alex. Musela si brát tak těsné šaty? Vždyť je to úplně jiný styl, než na který jsem zvyklý. Vždyť ten její kulatý zadek a očividně tanga, co má na sobě. Nepokrytě jsem na ni zíral a ona si to vyloženě užívala. Výhled na její postavu překazila až Petersonova ruka, která mě zatahala za vlasy.

„Nečum tak na ni," sykl naštvaně a já se naježil.

„Do toho ti nic není. Nebo snad," na tváři se mi objevil zlý úsměv," „žárlíš?" Nad svým objevem jsem spokojeností ve svém nitru přímo vrněl. Taky jsem posměvačně zakoulel očima na Tonyho, který se netvářil zrovna potěšeně.
Peterson se ke mně naklonil a skoro něžně mi odhrnul vlasy z tváře.

„Tak poslouchej, ty jeden šmejde." Zhluboka jsem se nadechl připraven do něj klidně strčit, nebo mu rovnou jednu vrazit. Šeptal a nepřestával se usmívat.
„Snad jsme si to vyříkali jasně a důvod k žárlení vážně nemám. To spíš ty."
Odtáhl se a jakoby nic a zasedl na své místo. Tony po zaváhání učinil to samé a Alex jej následovala. Oba dva vypadali zvědavě a trošku nervózně. Já byl v obličeji rudý vzteky, protože mi došlo, na co bych měl žárlit. On s Alex spal. Spal s ní a já ještě ne. Bezmyšlenkovitě jsem si strčil kousek jídla do úst, ale chutnalo náhle hořce a ještě víc nechutně.
Zatím jsem s ní nespal.

Díval se, jakoby koukal na nějakou flákotu masa. Nemohl jsem to přeci nechat jen tak být.

Konečně jsem se pustil do jídla i já a po mně i ostatní.

„Je to fakt hnusný," ozvalo se jemným hláskem a já vzhlédl s úšklebkem na Tonyho. Říkal jsem mu to, že jídlo objednám já, když už jsme měli tak málo času kvůli jeho nadrženosti a mé přirozené touze po sexu s ním.

„Totiž," zablekotal Tony a mírně zrudl. Rukou se poškrábal na zátylku. „Bylo to narychlo. Nestihli jsme, takže tohle bylo krajní řešení." Se svou odpovědí se zdál spokojený, ale otázka blba jej zahnala zpět do kouta.

„Proč?"

Tušil jsem, že se na tohle jeden z nich zeptá. Všichni v místnosti věděli důvod nedostatku času, ale i tak chtěli vědět, stejně jako já, co z Tonyho vyleze. Podepřel jsem si bradu rukou a mile jsem se na Tonyho usmíval.

„Ano, Tony, proč?"

Za tuhle otázku jsem schytal nehezký kopanec do holeně, ale za jeho výraz to stálo. To nelze popřít.

„Boleli ho záda, tak jsem mu je namasíroval," vypadla z něj první blbost, co jej napadla a to si říká právník, nechápu, jak se takhle může živit. Ale přeci jen má v něčem jistotu. Pořád se může živit jako striptér. Nejspíš by mě ale ožebračil o poslední cent. Udělal bych si z něj svou vydržovanou kurvičku.

Něco z mého výrazu nejspíš muselo Tonymu asi napovědět, že nemám zrovna nejnevinnější myšlenky, jelikož mě znovu kopnul. V některých chvílích byl skutečně jako malé dítě.

„Tak řekneš už nám něco? Vyjel po mně blb a já se zaškaredil. Do úst jsem si strčil poslední kousek svého mizerného obědu, do ubrousku jsem jsem si utřel pusu a upil jsem z vína. Dneska budu alkohol vážně potřebovat.

„Marii jsem potkal jako už úspěšný podnikatel na jednom večírku. S jejím mužem jsem se neznal a po tom, co mi o něm řekla, jsem se s ním ani poznat nechtěl. Musel bych mu totiž jednu vrazit."

Znovu jsem upil a před očima se mi objevila tvář vysmátého muže s baculatou tváří a milýma očima.

„Začali jsme se scházet za zády jejího muže, který byl stejně jako já chlap, co ji jen týral, vše odpíral a soustavně ji mlátil a znásilňoval, však to znáte, ne?" uchichtl jsem se a zavrtěl jsem hlavou.
„Postupně zprvu přátelské schůzky přerostly v něco víc. Poprvé jsme se spolu vyspali v mém autě. Potom hned u mně v koupelně. Pokračovali jsme do..." přerušilo mě Tonyho hlasité odkašlání.
„Ah, pardon," uculil jsem se a omluvně jsem Tonymu položil ruku mezi nohy.
„Však mě znáš, nikdo mi nemůže odolat."

„Pfff."

Prudce jsem se otočil za oním zvukem.
„Máš nějaký problém?" obořil jsem se na něj, ale pan blb jen zavrtěl hlavou, ale nadále se usmíval.

„Moc se nesměj, na rozdíl od tebe jsem ji ještě neměl tak moc použitou."

Zesinal v obličeji a svaly na rukou se mu napjaly.

„Škoda, že o tobě Tony nemůže říct to samé." Zle se usmál a mně se zablesklo v očích.

„Nu pokračuj, nemám na to celý den." Pobídl mě a já pocítil neuvěřitelnou touhu praštit jej do toho tupého ksichtu.