Další stránka I.

Pane bože!!! #2

Tušila jsem správně. Napsal mi Štěpa.

,,Ahoj Kenss."
,,Hele, chci se tě zeptat. Víš, mě zítra rodiče povezou do školy, tak jestli nechceš svézt."

Zamyslela jsem se a po chvilce jsem mu odepsala.

,,Jo, moc ráda s vámi pojedu."

,,Tak já ti zítra napíšu, až budeme vyjíždět."

,,Jasnačka."

Odepsala jsem a položila mobil na noční stolek. Vzala jsem si svou oblíbenou noční košilku, vyšla jsem z pokoje a šla do koupelny. Dala jsem si vlažnou sprchu, umyla jsem si hlavu. Když jsem vylezla ze sprchy, tak jsem se usušila a oblékla noční košili. Stoupla jsem si před zrcadlo, začala jsem si čistit zuby. Když jsem si vypláchla pusu, tak jsem se znovu podívala do zrcadla. Koukla jsem se na sebe a pak jsem si všimla, že za mnou někdo stojí. Byl to Štěpán! Otočila jsem se, ale už tam nebyl. Koukla jsem zpět, ale v zrcadle už také nebyl.
Vyšla jsem z koupelny a šla jsem si dolů pro něco dobrého. Otevřela jsem ledničku a vzala jsem si ovocný jogurt. Vzala jsem si lžičku, šla jsem zpátky nahoru. Vešla jsem do pokoje a sedla jsem si ke stolu. Zapla jsem si počítač, spustila film a dojídala jogurt. Ale usnula jsem.
Ráno jsem vstala, vzala jsem mobil do ruky a koukla na hodiny. ,,Co?! Za 5 minut tu bude Štěpán!" křikla jsem na celý dům. Vyběhla jsem z pokoje, rychle do koupelny. Vzala jsem pastu, kartáček a začla jsem si čistit zuby. I s kartáčkem v puse jsem šla zpět do pokoje a hodila na sebe věci. Běžela jsem zase do koupelny a vypláchla jsem si ústa. Vzala hřeben, učesala jsem se a.
Cink Cink......
Z pokoje se ozval můj mobil. Běžela jsem zase do pokoje a vzala mobil do ruky. Otevřela jsem chat se Štěpánem.
,,Ahoj, tak už tam budeme."
,,Ahoj, dobře, už jdu před barák."
Vypla jsem mobil, dala ho do kapsy, dala tašku na záda a šla se obout. Vklouzla jsem do bot, nahodila bundu a vyšla jsem z domu. Zamkla jsem dveře, šla jsem přímo k silnici. Právě přijížděli, stoupla jsem si blíž a začala jsem mávat rukou. Auto zastavilo, Štěpán otevřel zadní dveře a šoupnul se více doleva, abych se tam vešla. Nasedla jsem. ,,Dobrý den, já....",,Ahoj, ty jsi Kenss, že? Štěpánek o tobě stále mluví." nestačila jsem se divit. Byla jsem zaražená, otočila jsem se na červenajícího se Štěpu. ,,Promiň, nechtěla jsem tě vyděsit." koukla jsem zpět. ,,V pořádku, jen jsem nevěděla, že o mě doma mluví." pousmála jsem se. ,,Mami, stačí." řekl Štěpán sklesle a chytl mámu za rameno. ,,Dobře. Radši pojedeme, ať to stihnete.".
Ani ne za 10 minut jsme byli u školy. Se Štěpánem jsme vystoupili a šly ke škole. Všichni na nás koukali, jako na pár, ale nejsme. Vešli jsme do třídy a šli na svá místa. Před zazvoněním přišel náš učitel. ,,Tak, jsem tu trochu dřív. Kenssie, chci, aby jsi sem šla." zase jsem zbledla a podívala jsem se na Štěpána. ,,Držím ti palce Kenss.",,Ale já se neučila." pošeptala jsem mu, ale učitel byl netrpělivý a vyzval mě znovu. ,,Kenss! Říkám to naposledy, poď sem!" celá bledá jsem prošla celou třídou, která na mě čučela, jako na vyvrhela. Došla jsem k učitelskému stolu a koukla jsem do země. ,,Slíbil jsem, že si tě vyzkouším. Je to tak?",,Ano je, pane učiteli." ohlédla jsem se po třídě, která mlčela, aby jim nic neuniklo. Zahlédla jsem Štěpána, koukal na mě, ale jiným pohledem. Zdálo se mi, že ani nemrká. ,,Kenssie? Vnímej." z přemýšlení mě probudila věta pana učitele. ,,Ano? Já vnímám." nasadil vražedný pohled. Najednou mi začal dávat otázky. Na všechny jsem znala odpověď. Když mu došly otázky, tak jsem se zase otočila na Štěpána. ,,Tak, dostáváš čistou jedničku. Běž si sednout." otočila jsem se a šla na místo. Koukala jsem do země, protože jsem nechtěla vidět jejich pohledy. Sedla jsem si, se Štěpánem jsme si dali pěstičku a dávali pozor.
Byla přestávka a já jsem šla na záchod. Když jsem vyšla ze záchodů, tak předemnou stáli moji spolužáci z vedlejší třídy. ,,Zase si šprtala, jo?" řekl Pawel (Herdyn) a přišel blíž. Ostatní mě obklíčili. Pawel mě vzal pod krkem a ostatní mi chytli ruce a nohy. Přitiskli mě ke zdi. Pawel mě ještě víc stiskl, abych nemohla křičet. Pomalu jsem nemohla dýchat. ,,Pořád samé jedničky, nic jiného neumíš!" trošku zvedl hlas. Koukl mi do mých smutně modrých očí a dal mi francouzáka. Začla jsem sebou škubat, ale on mi ještě více stiskl krk a ostatní mě také více stiskli.
Ale byla tu záchrana, přes Pawla jsem zahlédla Štěpána. Určitě mě hledá. Snažila jsem se ze sebe vydat, aspoň jednu hlásku, aby si mě všiml. ,,Pooo...." slabě jsem ze sebe vysoukala. Naštěstí to uslyšel. ,,Pawle! Ty debile, nech jí být. Vždyť ji uškrtíš." řekl vážně a mě pomalu docházel kyslík. Už jsem měla lehce nafialovělé rty. Štěpán se přiblížil, ale jeden z kluků Radek se ohnal a chtěl Štěpánovi vlepit, ale on mu tu ruku chytil a svalil ho na zem. Ostatní kluci utekli, ale Pawel si nedal říct. Pořád mě držel, proto ho Štěpa vzal za ramena a snažil se ho odemně odtrhnout. Když mě konečně pustil a vrhnul se do Štěpána, tak jsem se svalila na zem, nemohla jsem se hnout. Mohla jsem jen sledovat, jak Štěpán dostává na frak. Konečně někdo dostal rozum a zavolal učitele. Pan učitel je od sebe odtrhl. Zavolala se kvůli mě školní lékařka, ale i kluci potřebovali ošetřit, nejen já, protože to byla docela krvavá rvačka.......

Ahojky, je tu druhá část této knihy. Doufám, že se vám to líbí. Pokud ano, tak to můžete doporučit mezi své přátele. Děkuji❤😍😘💋💖❤.