Další stránka I.

Proč nastupuje zrovna sem? #10

V noci mě probudila noční můra. Celá udýchaná a propocená jsem se posadila, opřela o zeď. Rozhlédla jsem se po pokoji, zahlédla jsem postavu na konci pokoje. Byla vyšší a..... počkat co? ,,Štěpáne?" rychle jsem se otočila a rozsvítila lampičku, ale nikdo tam nebyl. ,,Asi se mi to zdálo." zamrmlala jsem si. Zvedla jsem se, šla jsem ke stolu. Vzala jsem mobil, koukla jsem se na hodiny, bylo čtvrt na čtyři. Zapla jsem notebook a najela na facebook. Projížděla jsem nové příspěvky různých skupin a stránek. Najednou vyskočil nový příspěvek naší školní skupiny. Když jsem to rozklikla, tak jsem tomu nemohla uvěřit. ,,Cože? Na naší školu přijde nový kluk?" koukala jsem na příspěvek, jako zbavená všech vědomostí. Ihned jsem napsala komentář. ,,A kdo to je? ", ale nikdo mi zatím neodpověděl. Nebavilo mě čekat a tak jsem se pootočila na židli. Zvedla jsem se, šla jsem něco sníst.
Asi po 15 minutách jsem se vrátila k mému notebooku. Sebou jsem si nesla sklenku mléka a krabičku se sušenkami. Znovu jsem si dřepla, položila sklenici se sušenkami na stůl. Dala jsem si znovu načíst stránku. Měla jsem jedno upozornění. Byla to zpráva od jedné holky z vedlejší třídy, která mi odpověděla na otázku. ,,Ten kluk co k nám nastupuje se jmenuje Jan Macák." počkat, cože?! Vždyť to je Ment... Okey, asi budu muset informovat Štěpána. Otevřela jsem chat se Štěpánem a začala psát zprávu. Ještě jsem ji neodeslala a už mi někdo klepe na rameno. Otočila jsem hlavu a koukla mu do jeho zlatavých očí. Ano, zase měl jinou barvu očí. ,,Štěpáne." zvedla jsem se a hned jsem se mu pověsila na krk. ,,Ahoj kenss. Vyděl jsem, že mi píšeš a ještě v půl čtvrtý, tak jsem se lekl, že se něco děje.",,Aha. Nevím jestli to vadí, ale právě jsem se dozvěděla, že na naší školu nastupuje Ment.",,Cože? Ani se mi nezmínil.",,A on je taky upír?",,Jo je, tak si na něj dávej pozor.",,Emm...... budu se snažit." objal mě a hladil po vlasech. ,,Víš, zrovna budu týden mimo město.",, Cože?!" řekla jsem polokřikem a ukončila naše objetí. ,,To jsi mi neřekl a proč?" vzal mě za ramena a podíval se mi hluboce do očí. Trochu mě to děsilo. ,,Já se neumím ovládat a je jen otázkou času, kdy budeš i ty moje oběť. Proto pojedu za odborníky, aby mi pomohli."byla jsem nešťastná. ,,Ale já to bez tebe nezvládnu." tekly mi slzy. ,,Neboj se, to zvládneš. Poprosím zase Pawla, aby na tebe dohlédl."zvedl mou hlavu, která směřovala dolů. ,,Opravdu nebuď smutná." koukla jsem na ně a objala ho. Pošeptal mi do ucha. ,,Už jde tvoje máma. Zatím papa." zase zmizel. Po chvilce jsem slyšela i já mou mámu. Sedla jsem si zase k počítači, jedla jsem sušenky upíjela mléko. Za necelých pět minut přišla máma do mého pokoje. ,,Dobré ráno Kenss. Jedu do práce, tak nezapomeň na školu.",,Neboj mami.",,Dobrý, tak ahoj.",,Čau."zavřela dveře. Hned jsem si pro sebe řekla. ,,To už je půl sedmí?" vzala jsem mobil a ověřila jsem si svoji teorii. Opravdu bylo půl. Šla jsem se připravit do školy.
Chvilku před sedmou jsem odešla do školy.
Došla jsem do školu a hned před mojí třídou stál Pawel. ,,Ahoj Pawle...",,Čau, na týden ti budu dělat bodyguarda.",,Já vím, byla jsem už informovaná.",,Tak kdykoliv budeš v nesnází, zavolej. Stačí jen pošeptat moje jméno, já tě uslyším.",,Dobře, díky." řekla jsem s úsměvem.
Zašla jsem do třídy a posadila jsem se na své místo úplně v zadu. Připravila jsem se na hodinu matematiky a už mi nezbývalo nic jiného než čekat.
Crrrrrr.........
Se zvoněním vešel učitel. Hned vzal do ruky fix na tabuli a psal poznámky.
V polovině hodiny se ozvalo zaťukání. ,,Dále." řekl učitel do ticha. Do třídy vešel ředitel a za ním šel Honza(Ment). Všichni jsme se postavili. ,,Posaďte se." řekl ředitel a dále pokračoval. ,,Promiňte pane učiteli, že vám přerušuji vyučování, ale vedu vám nového žáka, který k vám bude docházet.",,Dobře, děkuji pane řediteli." řekl a ředitel odešel. ,,Tak Honzo....",,Macák.",,Tak pane Macák na dnešek se posaď do zadní lavice ke Kenss.",,Cože?!" řekla jsem v zamražení na celou třídu. Všichni se na mě otočili. ,,Ale Kenss, jen na dnešek. Pokud vám to nebude vyhovovat, tak ti najdeme lepší místo." Honza kývl hlavou. Já jsem si jen dala ruce před obličej a koukala směrem do lavice. Honza šel tedy do mé lavice. ,,Jo a Kenss, dneska ho provedeš po škole a budeš mu dělat doprovod na všechny hodiny." neustále jsem koukala do lavice. ,,Hej, já s tebou mluvím Kenssie!!" položila jsem ruce na lavici a řekla. ,,Ano pane učiteli.",,Dobře, tak pokračujeme v hodině." mezi tím Honza došel k mé lavici, posadil se.
Psala jsem si poznámky. Najednou se mi přikutálel kousek zmuchlaného papírku k ruce. Podívala jsem se na Honzu, který se jen trošku usmíval. Vzala jsem papírek do ruky a rozbalila. Na něm bylo napsáno. ,,Ahoj, hele asi to nezačalo moc ideálně."odepsala jsem mu. ,,No to nezačalo. Co tady vlastně děláš Mente?",,Ooo ty mě znáš pod přezdívkou, ale asi nebudeš fanynka.",,No jako jsem, ale poslední dobou vás vůbec nesleduju.",,A proč?",,Protože."tentokrát jsem napsala jen první slovo, které jsem hned přeškrtala. Zmuchlala papírek a zvedla ruku. Jen co se obrátil učitel na třídu, vyvolal mě. ,,Pane, mohu si dojít na WC?",,Samozřejmě, ale chvátej." hned jsem se zvedla a šla ke dveřím. Rychle jsem vypadla ze třídy. Šla jsem směrem na záchody. Před nimi jsem se zastavila a pošeptala Pawlovo jméno. Chvilinku nic, ale pak byl u mě. ,,Co se děje.",,Celý den mám dělat Mentovi průvodce neboli "doprovod", ale já se na něj nedokážu ani podívat.",,Tak to zkus, ale nenech ho si z tebe udělat svačinku a neboj, budu na blízku.",,Dobře. Jsi můj nejlepší přítel." objala jsem ho. Jen překvapeně koukal, ale pak mě taky objal. Odlepila jsem se od něho a řekla. ,,Už budu muset, aby si učitel nemyslel, že tu tluču špačky." usmála jsem se. ,,Jo běž." řekl s úsměvem na tváři. Doufám, že to pro něj neznamenalo něco víc, ale co já vím, že jo. Přišla jsem zpět do třídy a posadila jsem se zase do své lavice. Vzala jsem propisku, chtěla jsem si dopsat to co jsem nestihla, ale zase tu byl ten prokletý papírek, který přistál u mí ruky. ,,Tak mi odpověz." chtěla jsem něco napsat, ale místo toho jsem ten papírek dala do tašky a otočila jsem se na něj. Ukázala jsem na něj a začala jsem se neskutečně rozčilovat. ,,Už žádné papírky a otázky můžeš pokládat až o přestávkách. Je ti to jasný?" jen odstrčil mou ruku a řekl. ,,Jo dobře, hlavně se nezlob." otočila jsem se zpět k sešitu. Hluboce jsem se nadechla a vydechla jsem spokojeně. Byla jsem zase klidná.......

Ahojky lidičky, sice někdy nejsou nápady, ale díky mé kamarádce Miclanda jsem byla schopná toto napsat. Do příště si budu muset sepsat nějaké nápady a použít je v dalších kapitolách. Jestli chcete, tak taky můžete poslat svůj nápad dolů⤵. Budu moc ráda, jedno velké DÍKY pro vás všechny. ❤❤❤