Ty ses vrátil? #16

279 25 6
                                    

   ,,Kenssie, jsi to ty?" koukal na mě, jako na obrázek. Byla jsem zaražená a netušila jsem, co mám dělat. Asi mám dlouhé vedení, ale nevim kdo to je. ,,Ty si mě asi nepamatuješ..."zabručel. ,,Kenssie, já jsem tvůj otec."usmál se na mě, ale já nevěděla co říct. Najednou bylo málo vzduchu v místnosti a špatně se mi dýchalo. Dělala jsem hluboké nádechy, ale nepomáhaly. Za chvilku jsem omdlela a rozpleskla se o zem.

. _.

    Hlavou mi probíhalo tolik myšlenek a vzpomínala jsem si na tátu. Třeba, jak mě hopal na houpačce nebo když máma nebyla doma a on se snažil mi udělat večeři. Také, když jsme hráli na schovku a on mě nemohl najít. Vzpomínala jsem. Už je to skoro deset let co jsem ho neviděla a teď je tady.

. _.  

    Začala jsem se probouzet. Otevřela jsem oči a seděla jsem na křesle vedle mí mámy. Přede mnou seděl v dřepu Štěpán a hladil mě po ruce a z okna koukal můj otec. ,,Jsi v pořádku? Chceš vodu?" zeptal se mě Štěpán hned co jsem se zorientovala. ,,Jo, jen mě bolí hlava a trošku vody, prosím."tuhle roli zahrál můj otec. Natáhl se na stůl pro flašku s vodou. Donesl ji až ke mě a podal mi ji. ,,Ná." vzala jsem ji, všechno jsem vypila. Položila flašku a objala taťku. ,,Děkuji, vzpomněla jsem si na tebe."pošeptala jsem hezkým tónem. ,,Mám tě rád zlato.",,Tati chci vysvětlení, proč jsi zůstal v Americe? Proč jsi nejel s námi?"nevěděl co má říct, jen mě pustil, jakoby mě po této otázce nechtěl objímat.

    Zašustila peřina a slova, která mě překvapila. ,,Protože měl svoji kariéru radši než nás obě."ozvalo se z postele. ,,To není pravda. Sice jsem tam zůstal kvůli kariéře, ale né proto, že jsem ji měl radši. To vy dvě jste mě činily šťastným a těch devět let bez vás bylo nejhorších devět let v mém životě."mé matce se sbíhaly slzy do očí. ,,Proč jsi se rozhodl, že za námi přijedeš a jak jsi nás našel?"položila další otázku. ,,Už delší dobu jsem vás chtěl vidět, ale nebylo to tak snadné. Poslední co jsi mi řekla bylo to, že se stěhujete do Prahy, tak jsem sem přijel a včera večer jsem viděl Kenss, jak vyšla z nemocnice. Dnes jsem zjistil, že tu ležíš."celé nám to převyprávěl. Měla jsem zvláštní pocit, jakoby neříkal pravdu, jakoby něco skrýval. Koukala jsem na něj nevěřícně. Poté jsem se podívala na Štěpu, který vypadal, jakoby taky nevěřil tomu příběhu. Štěpí koukl na mě a vzal mě za ruku. Bez jakéhokoliv zaváhání jsem ho chytla za ruku a nechala jsem se přitáhnout do objetí. Začal mi šeptat. ,,Promiň, ale nějak se mi ten tvůj tatík nezdá. Radši bych už šel."Jen jsem na to kývla hlavou a oznámila rodičům. ,,Mami, tati my už musíme jít.",,Tak běžte, já si s ním už nějak poradím."řekla máma. Přišla jsem k ní, dala jsem jí hubičku na čelíčko a znovu chytla Štěpánka za ruku. Odcházeli jsme a jediné co jsem slyšela bylo, jak taťka zvýšil hlas na mou mámu. Rozuměla jsem jen. ,,*Ty jí opravdu necháš odejít s ním?!*"nevím proč to řekl, ale doufám, že se to brzy dozvím.

. _. 

    Přijeli jsme zase ke Štěpánovi domů. Otevřel dveře, odložil si bundu a vyzul boty. Opatrně jsem zavřela za sebou dveře, opřela jsem se o ně a stála na místě, ani jsem se nevyzula. Koukala jsem na Štěpána, jak přemýšlí. ,,Štěpí, co si myslíš, že přede mnou táta skrývá?"otočil se na mne. Přistoupil ke mě a pohladil po mé tváři ,,To nevím, ale hodlám to zjistit."poté ihned vyběhl nahoru do svého pokoje. 

    Vyzula jsem si boty, sundala vestu a běžela za Štěpánem nahoru. Už mi přišlo zbytečné klepat, vešla jsem do pokoje. Nikdo tam nebyl, jediný pohyb co se v pokoji odehrával byla záclona, která vlála do větru u otevřeného okna. Štěpán někam odešel, ale já nevím kam. Možná šel za mým otcem, ale to nevím jistě a navíc ani nevím, kde je. Musela jsem jen čekat až se vrátí. Proto jsem zavřela okno a sedla na Štěpánovu židli u počítače. Zaklonila jsem hlavu do zadu, čučela jsem do stropu a přitom jsem se točila dokola. Usnula jsem, nějakým způsobem jsem se ukolébala.

. _.  

    Už jsem byla vzbuzená, pootevřela jsem oči. Ležela jsem v posteli, přikrytá peřinou, někdo mě musel přenést. Rychle jsem se posadila a koukala po Štěpánovi. Naštěstí seděl u počítače. Na uších měl sluchátka a mluvil anglicky. Potichoučku jsem se odkryla. Pomalými, skoro neslyšnými krůčky jsem ťapkala za ním. ,,Baff!!" hrozně se lekl. Z uší si srazil sluchátka. ,,Kenss!! You scared me!!"nevím jestli to udělal schválně, ale pořád mluvil anglicky. ,,Oh, did I scare you? How could it have happened?" usmála jsem se  ironicky. ,,Yeah, you scared me! I did not hear you." stopnul natáčení. ,,Kam jsi předtím zmizel?",,Popravdě jsem si šel tak trošku proklepnout tvého tatíka.",,Cože! Proč?",,Něco se..."
Bzzz Bzzz......
    Zabzučel mi mobil. Šla jsem zpátky k posteli a hledala mobil, protože jsem ho nikde neviděla. Prohrabávala jsem peřiny a našla ho pod polštářem. Hned jsem ho odemkla a podívala se. Psalo mi nějaké neznámé číslo. Rozklikla jsem to.

,,Ahoj Kenssie. Vím, že jsem tu pro tebe nebyl, ale chtěl bych to napravit. Proto tě chci pozvat na večeři. Pokud budeš souhlasit, tak vem sebou i Štěpána, chtěl bych ho poznat. :) Táta... "

    ,,Ahoj tati, no dobře. Kde bude sraz?"

    Zeptala jsem se. Poslal mi název podniku. ,,Štěpí, vadilo by ti jít na večeři s mím tátou.",,Nevadilo, stejně bych na tebe dával pozor.",,Dobře, tak v půl osmé vyrazíme." mrkla jsem na něj. Pousmál se a v okamžiku stál u mě. Hladil mě po tvářičkách. ,,A proč zrovna vy youtubeři?"stišila jsem hlásek. ,,Protože máme jednodušší hledání potravy nebo to mi spíše řekl Pawel.",,Počkat, takže se krmíte fanynkami?! A co já? Ze mě si za chvilku uděláte taky žrádlo?",,Z tebe nikdy." objala jsem ho. ,,Nechci, aby jste ubližolali ostatním.",,Snažím se neubližovat, ale víš, jak to dopadlo posledně. Chtěl jsem být lepší, ale místo toho jsem tě málem zabil." stiskla jsem ho ještě víc. ,,Všechno dopadlo dobře, tak si z toho nic nedělej.",,Rád bych, ale je těžké tě milovat a zároveň toužit po tvé krvi."pohlédla jsem mu do očí. ,,Věřím ti, že to zvládneš." dala jsem mu pusinku na tvář a utápěla jsem se v jeho očích......

Ahoj, omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo. Neměla jsem na čem to psát a také tu byla pouť, takže jsem nebyla doma. Teď by to mělo vycházet aktivně a pokud chcete, tak můžu určit i den, kdy to bude vycházet. Jo a prosím omluvte moji angličtinu😂. Děkuji❤❤

Další stránka I. Kde žijí příběhy. Začni objevovat