Další stránka I.

Nedělejte to. #9

Chtěla jsem se vrátit za Šťépou do restaurace, ale zastavila jsem se. Zahlédla jsem, jak se rychle setmělo, jako by někdo zatáhl. Vždyť bylo teprve půl pátý. Byla tma, jako v noci a po zemi se táhla hustá mlha. Za chvilku jsem neviděla pod nohy, ale bylo divný, že mlha mi byla jen po kolena. Stuhla jsem, bála jsem se pohnout, protože to bylo zvláštní a neviděla jsem kam šlapu. Všichni ti lidé co tu byly se najednou vytratily i všechna auta. Najednou přiletěla černá vrána a posadila se na opěrátko lavičky, která byla necelý dva metry odemně. Zaslechla jsem v jedné uličce smích, ale ne jeden, byli tři. Tentokrát mi to nedalo šla jsem na roh té uličky a nahlédla do ní. Stáli tam tři chlapi, kteří byli v černých mikinách a na hlavách měli kapuce. Zastrčila jsem hlavu za roh, když jsem se podívala znovu, tak tam stáli jen dva a smáli se. Trochu mě to děsilo a tak jsem se otočila a chtěla už opravdu jít, ale vrazila jsem do jednoho z těch mužů. Lekla jsem se ho a začla dělat pomalé krůčky v zad, ale tentokrát jsem vrazila do těch dvou co tam stáli. Byla jsem vystrašená a proto jsem zakřičela, ale jeden z nich mě chytil za ústa a pošeptal mi do ucha. ,,Nekrič, nebude to bolieť." v tu chvíli jsem sebou začla škubat a snažila jsem se ho kopnout. Nešlo to. Asi jsem jim hodně hrála na nervy. ,,Chalani pomôžte mi. Chyťte jej ruky." když mě chytli za ruce, tak jsem byla nahraná, už jsem neměla jak uniknout. Ten co mě držel za pusu se postavil předemne. Sundal si kapuci. Konečně jsem věděla kdo to je. ,,Gogo?!",,No jasný, ale teraz, keď vieš, že som upír, tak musíš umrieť.",,Co, né!!!" zakřičela jsem, zavřela jsem oči. Bála jsem se, ale najednou jsem uslišela ránu a jak mě Gogo s ostatními pustil. Otevřela jsem oči, uvyděla jsem, jak Štěpán drží Dana pod krkem namáčklého u zdi. ,,Čo to robíš Štěpáne?!",,Bránim svojí přítelkyni.",,Chcel som si len hrať.",,Tak už to nezkoušej!" pustil Dana a už byl klidnější. ,,Dobre a ty si jej to povedal?",,Musel jsem jí to říct, ale nikomu to neřekne, že ne Kenss." otočil se na mě. ,,Neřeknu a mam otázku Gogo.",,Akú?",,Kdo jsou ti dva?" ukázala jsem na ty dva kluky v černém. ,,To je Smusa a Selassie." kluci si sundali kapuci. ,,A proč zrovna já, Dane?" Gogo se nadechl, ale nic neřekl. Proto se na mě obrátil Smusa, dal mi můj pramínek vlasů za ucho a řekl. ,,Protože jsi velmi chutné zboží.." řelk šarmantně. ,,Proč bych měla být tak dobrá?!" nahánělo mi to hrůzu. Selassie odstrčil Smusu a stoupl si místo něj. ,,Pretože tvoja krvná skupina je Nula, je to tak?",,Jo..." zastavilo se mi srdce. ,,Ale jak to víte?" řekla jsem zděšeně. Smusa strčil do Selassieho a obrátil se zase na mě. ,,Máme na to speciální instinkt, ale to Štěpán ještě netušil." jen co to dořekl, tak na Selassiem bylo vidět, že ho Smusa štvě. Napřáhl se a dal mu pěstí. Smusa schytal pěknou ránu, a když se podíval na Selassieho, tak mu zčervenali oči a pod nimi vyskočily černé žilky. Smusa skočil po Selassiem, začali se mezi sebou rvát. Byla jsem strachy bez sebe. Během několika vteřin u mě stál Šťépa a vzal mě do náruče. ,,Choď Štépáne, ja ich zrovnajú." řekl Daniel. Štěpán jen kývl a běžel pryč. Za chvilku jsme byli u Štěpána před domem. Položil mě na zem a řekl. ,,Promiň, nechtěl jsem tě do toho tolik zatahovat." celá jsem se rozklepala. Pevně jsem Štěpána objala a brečela. ,,Nemůžu tomu uvěřit, že jsem mohla umřít.",,To bych nedopustil.",,Vím, že jsem se včera snažila o sebevraždu, ale já nechci ještě umřít." neustále jsem brečela a nechtěla jsem se Štěpána pustit. ,,Kenssie to bude dobrý, já nikdy nedopustím, aby se ti něco stalo."chytla jsem ho ještě pevněji. Zaslechla jsem, jak se otvírají dveře od domu. Pustila jsem Štěpána a otočila jsem se. U vchodu stál Pawel. ,,Štěpáne, co se stalo?",,Řeknu ti to uvnitř a ty Kenss musíš domu. Nemusíš se bát, potom za tebou přijdu. Až dorazíš domu, tak mi napiš." lehce jsem kývla. ,,Tak jdi Kenss." poslal mě domů.
Celou cestu jsem běžela, protože jsem se neustále bála, že je zase potkama. Doběhla jsem před dům. Odemkla jsem a šla hned nahoru, ale na schodech mě odchytla máma. ,,Ahoj Kenss, tak jaký to bylo?",,Jo dobrý, ale teď jdu do pokoje.",,Počkej, to mi ani neřekneš nějaké perličky?",,Ne mami." obrátila jsem se a šla do pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře. Hned jsem šla ke stolu a zapla notebook. Musela jsem napsat Štěpánovi, že jsem dorazila v pořádku. Zprávu jsem napsala, ale ještě neodeslala, protože jsem zaslechla, jak někdo hází kamínky na moje okno. Zvedla jsem se a šla k oknu. Přes zavřené okno jsem koukla dolů. Uviděla jsem tam Pawla. Otevřela jsem okno a drobet jsem se z něj nahla. ,,Co tu chceš Pawle?!",,Štěpán mě požádal, abych tě zkontroloval.",,Proč nemohl sám?",,Pust mě dovnitř a já ti to vysvětlím.",,Tak pojď." uhnula jsem mu, aby mohl skočit dovnitř. Jen co skočil z okna do pokoje jsem za nim zavřela okno. ,,Tak to vyklop.",,Musel ještě jít za Gogem, aby tě už neobtěžovali.",,Dobře. Chci se tě na něco zeptat, když tě tu mám.",,Ptej se.",,Proč jsi mě nejdříve šikanoval a teď jsi najednou v pohodě?",,Předtím jsem nebyl vyrovnanej, nevěděl jsem co dokážu a taky jsem žárlil na Štěpána.",,Ty jsi žárlil? Vždyť po tobě jede každá holka na škole a ty žárlíš zrovna na Štěpána?",,Jo, protože spolu kámošíte už od prváku a já nikoho takovýho nemám do teď.",,Jako já myslela, že jsem já ta odstrkovaná.",,Víš ty co, já radši půjdu a ty by jsi se měla prospat."jen jsem se nadechla, ale nestihla nic říct. Pawel byl už pryč. Zavřela jsem za ním okno. Asi měl pravdu, dneska toho mam už dost. Šla jsem si dát sprchu a hned jsem šla spát a bylo mi jedno, že je teprve sedm.......

Ahojky, dneska jsem se trošku rozvášnila. Nevim jestli vám, ale mě tady Pawel připomíná hrozně Baxe ve ,,Všechno spolu" jak byli v té nemocnici na začátku. Asi se hrozně v tom chování opakuju, ale doufám, že to nevadí. Děkuji za podporu. ❤Díky❤