Další stránka I.

Velká ztráta. #21

    Vstala jsem. Dnes je poslesní den ředitelského volna, takže zítra musím do školy.

    Bylo docela brzy, tak jsem si sedla k notebooku. Projížděla jsem internet. Narazila jsem na menší článek ze zpráv.

   ,,Už je to týdem od zmizení slavného youtubera Jana Macáka neboli "MenTa", jak se mu na platformě YouTube přezdívá.
    Nemáme žádné důkazy ani podezření, kam mohl zmizet.
    Před sedmi dny bylo nahlášeno jeho přáteli, že nedorazil do svého studia, nezvedal telefony a nedorazil na domluvený oběd.
    Až bude více informací se zase ozveme."

    Koukala jsem na článek nevěřícně a probíhalo mi hlavou, co s ním Štěpán udělal. Nechtěla jsem věřit faktu, že ho opravdu zabil.

   ,,Kenss, děje se něco?" ozvala se otázka od Štěpána. Otočila jsem se na něj.

   ,,Ty si ho zabil?!" vychrlila jsem na něj. Přísně jsem se postavila a dala ruce v bok.

   ,,O čem to mluvíš?" řekl nechápavě.

   ,,O MenTovi! Ty jsi ho zabil?!?" ukázala jsem na ten článek.

   ,,Jo, bylo to, kdo z koho. Chtěl mě zabít, takže jsem neměl na výběr." sklonil provinile hlavu.

   ,,Proč jsi mi to neřekl?"

   ,,Bál jsem se, že se budeš zlobit." obejmula jsem ho.

   ,,Nezlobím se. Šlo ti o život." zamumlala jsem mu do ucha.

   ,,Děkuji." pošeptal.

    Podívala jsem se mu do očí a on zase do mích. Úsměv, jeho úsměv. To je to, co mě činí šťastnou. Políbila jsem ho.

    Náš polibek přerušil kašel. Odtrhla jsem se od Štěpána a podívala směrem ke dveřím.

   ,,Štěpí, vydrž mi chviličku."

    Přikývl a posadil se. Sebrala jsem se, šla jsem za mámou. Kašel, slyšela jsem ho z obýváku. Sešla jsem schody. Vešla jsem do obýváku a viděla mamku, jak sedí na gauči, zabalená v dece a hrozně se třese.

    ,,Mami? Neříkej mi, že jsi v pořádku! Vidím, že ti něco je." přišla jsem k ní a posadila jsem se.

   ,,Prostě mi není dobře, nic víc." ujistila mě. Nevypadala vůbec dobře. Byla celá bílá a klepala se zimou, ale v místnosti bylo přes 20°C.

   ,,Mami, radši by jsi měla k doktoru." navrhla jsem.

   ,,Ne, neměla! Radši mi udělej čaj." odsekla. Zvedla jsem se a šla do kuchyně. Postavila jsem vodu na čaj, ale jen aby to vypadalo, jako že ho vařím. Místo toho jsem běžela nahoru.

   ,,Štěpí, hele mamce není dobře. Vypadá příšerně. Nabídla jsem jí, že jí vezmu k lékaři, ale odmítá to. Mam strach." opřela jsem se zoufale o zeď.

   ,,Kenss, pokud vypadá hrozně nebo to vypadá vážně, tak radši zavolej záchranku."

   ,,Dobře." šla jsem si pro mobil na stůl, volala jsem záchranku.