Další stránka I.

Je to zmrd... #11

Po hodině jsem si šla něco koupit do bufetu, protože jsem měla hrozný hlad. Poté jsem se vrátila do třídy a viděla tam Menta, jak se baví s několika holkama ze třídy. Byli z něj totálně hotové a chovali se, jako fifleny. Počkat ony jsou fifleny. Přišla jsem k lavici, sedla jsem si. Ony se na mě podívali znechuceně a šli drbat do přední lavice. Jen jsem si položila hlavu na lavici a přemýšlel nad Štěpánem.
Najednou jsem ucítila něčí ruku na mích zádech. ,,Děje se něco?"zeptal se mě Ment. Zvedla jsem hlavu. ,,Jo děje." řekla jsem smutně. ,,A můžu vědět co?",,Myslím, že by tě to nezajímalo a že by jsi mě neposlouchal.",,Tak to mě neznáš. Třeba se ti uleví, když mi to povíš.",,Tak jo. Hrozně se mi stýská."podíval se na mě a já na něj. Otevřel svou náruč, objala jsem ho, protože jsem to hrozně potřebovala. ,,A po kom se ti stýská?"zeptal se, jako by to bylo děsně důležité. ,,Myslím, že si to radši nechám pro sebe."utla jsem obětí, protože jsem nechtěla, aby to vypadalo jakoby, však vy víte. Celá třída se otáčela na nás a šuškali si tam pro sebe bůh ví co. Ment se na ně díval vražedným pohledem. Byl hrozně do nich zaposlouchaný. ,,To tě vždy tak pomlouvají?",,Vždy a odsuzují mě za jméno.",,Co, jak můžou? Tvoje jméno je jedno z nejkrásnějších." polichotil mi, ale to mi nešlo do hlavy. ,,Ale to už jsi přes čáru.",,Ježiši, to ti nemůžu ani polichotit?",,Jako jo, ale proč říkat něco co není pravda.",,Prosím tě, v tomto musíš vždy věřit klukům." usmál se. ,,Asi máš pravdu. Jo a teď budeme mít tělesnou výchovu, tak si vem věci a pojď se mnou.",,Okey." zvedl se a vzal si věci, šel přímo za mnou. Vyšla jsem ze třídy a šla chodbou dál. Mentos šel skoro vedle mě. Neustále na mě dopadaly nepříjemné pohledy spolužaček, jak "cože ona a Ment?", "proč ona, proč né já?" a takové ty věci.
Došli jsme na konec chodby kde stála už polovina třídy a čekala na učitele. ,,Takže, ty si stoupneš támhle ke klukům a oni ti to do vysvětlí." jen kývl a šel za nimi.
Bla Bla Bla; Po škole😂
Po škole jsem seděla na lavičce u školy a dívala jsem se na Baxtrixe. ,,Prý, že už nesleduješ." chytl záchvat smíchu. ,,Ha ha ha, promiň, tak jsi mi připomněl, že youtube existuje.",,Jo v pohodě. Ty nejdeš domů?",,Jo, ale čekám až si pro mě přijede máma.",,Aha, jen jestli by jsi nešla se mnou.",,No já ti nevím a kde bydlíš?" řekl mi ulici a číslo domu, ale překvapilo mě to. Bydlel ve stejné ulici, jako já. Přímo naproti, přes silnici. Celá jsem zbledla, byť jsem neomdlela. ,,Něco špatně?",,Ne ne.",,Jdeš tedy se mnou?"nasadil takový ten kukuč, kterému jsem nemohla odolat. ,,Jo půjdu." odpověděla jsem a zvedla jsem se z lavičky. Šli jsme ulicí, povídali jsme si. Jen jsem doufala, že se nic nepokazí, ale marně.
Když nebyl nikdo na dohled, tak mě chytl za ruku a zatáhl do uličky. Namáčkl mě na zeď, dělal ty své upírské pohledy. Chytl mě pod krkem a řekl. ,,Víš co s tebou teď udělám?" zasmál se. Byla jsem vyděšená. ,,N-nevim. Pájo!!!" zakřičela jsem. Znenadání se tu objevil Pája a svalil Honzu na zem. Honza dole a Pája na něm seděl, držel ho pod krkem. ,,Cože, Pawle? Ona o tom ví?" řekl překvapeně. ,,Jo a není k jídlu.",,Takže tvoje hračka do postele." Pája mu jednu vrazil. ,,Není to hračka, je to Štěpánovo přítelkyně!! Takže jí nech napokoji.",,Ale víš, že to Štěpán dlouho nevydrží. Za chvilku jí bude chtít bez milosti sežrat.",,On to zvládne. Budu u něj vždy stát.",,Ale ona je totální magnet na upíry.",,Já to vim, proto jí chráním. Tak už jí nech.",,Jasně."pustil ho. Celou dobu jsem tam stála u zdi a poslouchala. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se mě Pawel. Jen jsem sjela po zdi až na zem. Brečela jsem. Pawel si ke mě dřepl na bobek a hladil po zádech. ,,To bude dobrý." zvedla jsem hlavu, svůj pohled jsem nasměrovala na Pájovo oči. Byli krásné, byť jsem se v nich neutopila. Rychle jsem ho objala a plaka na jeho rameni. ,,Odnesu tě domů." jen jsem vydala zvuk souhlasu. Chytla jsem se ho pevně, ještě že je upír, protože bych ho uškrtila. Vzal mě do náruče a nesl mě domů.
Museli jsme oknem, protože by ho máma nepustila dveřmi. Skočil do mého pokoje a položil mě na postel. ,,Už je to lepší?" rychle jsem ho objala. ,,Je, ale já chci Štěpána.",,On se vrátí, jen musíš počkat. Chce se spravit a jen aby tobě neublížil." stiskla jsem ho. ,,Kenss, jsi v pohodě?",,Nejsem. Já ho prostě potřebuju i kdyby mi měl ublížit, já bez něj nevydržím." chtěla jsem brečet. Pawel mě vzal za ramena. ,,Ale Kenss, jsi velká holka. Za chvilku ti bude 18 a ty mi tady budeš brečet, jen kvůli tomu, že tu není Štěpán. Ty to zvládneš i bez něj." ujišťoval mě. Jen jsem ho beze slova hypnotizovala svýma očima. Koukala jsem na něj, jako na jediného člověka na celém světě. Už nevěděl co říct a proto také koukal do mích očí. Cítila jsem krásně hřejivé teplo na hrudi. Najednou mě políbil. Chvilku jsem ho také líbala, ale pak jsem si uvědomila co dělám. Odtrhla jsem se od něj. ,,Ne ne ne, to nemůžeme. Já mam Štěpána a prostě to nejde.",,Promiň, to je moje chyba. Myslel jsem, že mě chceš taky líbat.",,Jo chci, tedy chtěla, ale já nemůžu."zvedla jsem se, chodila jsem sem a tam.
Najednou Pawlovi zacinkal mobil. Vyndal ho z kapsy a začal se do mobilu mračit. ,,Děje se něco?" jen na mě obrátil jeho chat s Mentem.

,,Neříkal jsi náhodou, že to není tvoje hračka do postele, ale Baxovo přítelkyně?"

Zpráva mě překvapila. Ihned jsem se koukla z okna a zahlédla Menta v okně, jak kouká do mobilu. Znovu mu zacinkal mobil.

,,Jak se asi bude tvářit Baxík až mu pošlu fotku, jak se líbáte.😀"

Nemohla jsem uvěřit svým uším, když mi zprávu Pája přečetl. Byla jsem v koncích. ,,Štěpán mě zabije až to zjistí.",,Tebe zabít nemůže, ale mě jo a co když se zhroutí, co když...."přerušil moje vyšilování Pawel. ,,Neboj, vyřešíme to." uklidnil mě.......

Ahojky, tak jak se vám to líbí?
Mam pro vás info: Příběh "Všechno spolu." bude pozastaven, abych se mohla věnovat tomuto příběhu. Až se budu cítit, tak pojedeme zase na střídačku. Doufám, že to vezmete v pohodě. Děkuji za pochopení. ❤❤❤