Další stránka I.

Konečně.💋 #3

Pan učitel mi pomohl se posadit. ,,A teď chci vysvětlení pánové." řekl přísně. Štěpán to začal vysvětlovat, ale Pawel měl jinou verzy. ,,Tak dost, Kenss? Řekni mi jak to bylo." umlčel kluky a obrátil se na mě. Nemohla jsem moc mluvit, proto jsem mu to pomalu suchým hlasem celé řekla. ,,Tak pánové, dostanete poznámku a tebe Štěpáne ještě pochválí, za pomoc spolužačce." koukla jsem na Štěpana a usmála jsem se. Když pan učitel odvedl Pawla do ředitelny, tak se Štěpa zvedl a sedl si vedle mě. Objala jsem ho.
Po škole šel Štěpán se mnou domů, protože se o mě bál. Stále se mi špatně mluvilo, ale něco říct dokážu. Došli jsme před můj dům a já začla odemykat. Otevřela jsem, šli jsme do předsíně a přiběhla moje máma. ,,Ahoj, jsi v pohodě? Volal mi tvůj třídní učitel, že prý tě jeden kluk málem ušktil." jen jsem se podívala na Štěpu. ,,Víte, kenss nemůže moc mluvit." koukla jsem zpět na mamku a odhrnula jsem rolák. Na krku jsem měla pár modřin. ,,Pane bože, vezmu tě k doktoru." řekla a začala se oblékat, znovu jsem se koukla na Štěpána. Vyšli jsme z domu a nasedli jsme do auta. Já a Štěpa jsme seděli na zadních sedačkách. Dorazili jsme před budovu mého lékaře. Vyšli jsme schody, otevřeli jsme dveře do čekárny, která byla celá vybílená. Sedli jsme si. Po chvilce přišel doktor a hned mě vzal dovnitř. Posadila jsem se na židli. ,,Tak co vám je." nic jsem neřekla a ukázala mu krk. ,,Vás někdo škrtil?" jen jsem kývla. Začal mi ochmatávat krk. Chvilkama jsem škubla bolestí ,,No, máte oteklé hlasivky. Nějaký čas nebudete moc mluvit a budete nosit nákrčník." nasadil mi ho a vyprovodil mě do čekárny. Vešla jsem do čekárny, šla jsem přímo ke Štěpánovi. ,,Tak co pane doktore?" zeptala se starostlivě mamka. ,,Má oteklé hlasivky a pohmožděný krk, za týden přijďte na kontrolu.",,Dobrá." řekla a začala si zase nasazovat bundu. Doktor odešel. Štěpa mi podal bundu a objal mě. ,,Půjdeme." pošeptal mi Štěpán. ,,Paní Bzučilová, nebude vám vadit, když s Kenss půjdeme pěšky?",,Mně to vadit nebude. Tak běžte." řekla a šla k autu. Vydali jsme se směrem k nám domů. V půli cesty se Štěpa zastavil. Koukla jsem na něj a chtěla něco říct, ale nešlo to. ,,Neboj, nic se neděje." jakoby mi četl myšlenky. ,,Ty víš, že tě mám rád." kývla jsem hlavou, mé oči se rozzářili. Objala jsem ho a on mi pošeptal. ,,Mám tě víc, než rád." dal mi pusu na čelo. Začervena jsem se, chytla jsem mu ruku a propletla naše prsty. Nadzvedl mě, dal si mě na záda a zbytek cesty mě nesl.
Před naší brankou mě položil. Mamka už byla doma, její auto tam už stálo. Přišli jsme ke dveřím a vytáhla jsem klíče. Odemkla jsem, chytla jsem ho za ruku a zavřela za náma dveře. Přišla máma, objala jsem ji. ,,Tak co, dobrý?" jen jsem kývla hlavou. Naznačila jsem jí, že půjdeme se Štěpánem nahoru do mého pokoje. Chytla jsem Štěpu za ruku a táhla ho za sebou. Otevřela jsem dveře do pokoje, sedli jsme si na mou postel. ,,Nemáš něco k pití?" zvedla jsem ruku. Vstala jsem a šla dolů. Přišla jsem k ledničce, opatrně jsem nakoukla dovnitř a vyndala vychlazenou kofolu. Nalila jsem dvě skleničky a hodila do toho dva ledy. Vrátila jsem jí do lednice, vzala skleničky a šla do mého pokoje. Položila jsem je na stůl, Štěpán se zvedl a napil se. Objal mě. ,,Zítra ráno, pro tebe zase přijedeme, ano?" tiše jsem pošeptala. ,,Ano..." stiskl mě. ,,Už půjdu." řekl a vzal si bundu. Šla jsem ho vyprovodit ke dveřím a ještě jsem mu mávala.
Vrátila jsem se do pokoje. Šla jsem se opláchnout. poté jsem si šla lehnout.....

Je tu další část. Začnu ty dva příběhy psát střídavě. Jsem ráda, že se vám to líbí. ❤😍😘💋💖