Další stránka I.

Kam zmizel? #17

Nějakou dobu jsme spolu stáli v objetí. Po chvilce vběhl do pokoje Radek! ,,Hej, Štěpáne....? Nebo víš ty co, přijdu někdy jindy." změnil tón hlasu, jen co mě spatřil. Vymanila jsem se z objetí. ,,Radku nebuď takový. Co chceš?" otázal se Štěpán. ,,Jen jestli by jsi se mnou dnes večer nerozjel novou sérii.",,Ráďo, fakt sorry, ale s Kenss máme něco domluvené.",,Jasně, víš ty co Kenssino, sežer si Štěpána celýho. Vole, taky jdi už do prdele!!"zařval a bouchl s dveřmi.

Sedla jsem si na postel. Štěpí si ke mě dřepl a hladil po stehni. ,,Nic si z toho nedělej. Občas má takové nálady. Zítra už bude v pohodě. Věř mi." podívala jsem se mu do očí a mile jsem se na něj usmála. Políbila jsem ho.

. _.

Už byl skoro čas odchodu. Oblékla jsem si mikinu a čekala na Štěpána. Rychle seběhl dolů, oba jsme skočili do bot a vyrazili na cestu.

. _.

Byli jsme před podnikem. Vypadal dosti luxusně. Vešli jsme dovnitř za ruce a hledali mého otce. Seděl u stolu, prohlížel si menu a usrkával ze skleničky s whisky. Přišli jsme ke stolu. Jedním prstem jsem otci sklopila meny dolu. ,,Ahoj tati, tak jsme tady." zvedl svůj pohled z menýčka. ,,To jsem rád, tak se ke mě posaďte a objednejte si co chcete, platím já."zdůraznil. Jen jsme zároveň se Štěpou kývli a společně jsme si vybírali z jednoho meny.

. _.

Už jsme byli po jídle, jen jsme seděli a povídali jsme si. ,,Štěpí, už jsem unavená. Půjdeme?" řekla jsem a do toho si ještě zívla. ,,Tak jdeme."odpověděl. Hned se přidal můj otec. ,,Tak já půjdu s vámi, ještě si chci o něčem promluvit." oba jsme hýbli rameny. Zvedli jsme se a šli ven.

. _.

Už jsme byli skoro doma. Šla jsem opřená o Štěpána a pomalu zavírala oči. Štěpán si povídal s mím otcem. Vypadalo to, že si rozumí. ,,Kenss. Už jsme tady.",,Co už?" neměla jsem vůbec ponětí, že jsme tu.

,,Hele, Štěpáne. Chtěl bych si s tebou o něčem promluvit." mírně si odkašlal a naznačil, že né v mojí přítomností.

,,Kenss, jdi dovnitř a běž si lehnout. Hned tam za tebou přijdu." držel mě za ramena. Už jsem byla hrozně unavená, tak jsem moc nevnímala. ,,Hmm." zamrmlala jsem a šla ke dveřím. Vešla jsem a vyzula. Ani jsem nedošla do pokoje, jen jsem se rozpleskla o gauč a ani se nehla.

. _.

Probrala jsem se kolem desáté hodiny dopoledne. Chvilku mi trvalo než jsem si uvědomila, kde jsem. Rozhlížela jsem se a všimla jsem si, že tu Štěpán nemá boty. Rychle jsem začala šmejdit po domě. Nikde tu nebyl, prostě zmizel, ale né, jako upírsky, ale jako by se mu něco stalo.

Strachy bez sebe jsem vběhla do Pawlova pokoje, ale taky tu nebyl. Jediné co mi zbývalo bylo zajít za Radkem, bohužel.

Procházela jsem chodbou okolo kuchyně. Mířila jsem rovnou ke dveřím malé zapadlé místnosti. Byla jsem před těmi na půl prosklenými dveřmi. Zvedla jsem ruku a jemně zaťukala na dveře. Ozvalo se. ,,No pojď kurva." věděl že tu stojí. Vzala jsem za kliku a začala trojčit.

,,Radku! Štěpán zmizel. Večer se nejspíše nevrátil domů. Potřebuji pomoc!!! Prosím."

,,Divil jsem se, proč jsi přišla sama. Neřešil jsem to, ale teď jsi mě i vyděsila. Půjdeme ho najít! Ale jen aby sis nemyslela, že to dělám pro tebe. Ani náhodou, dělám to pro kámoše!" upozornil mě. Tušila jsem, že to bude dělat pro Štěpu a tak jsem přikyvovala. ,,Tak kde jsi ho viděla naposledy?",,Když jsme šli domů. Poslal mě dovnitř, aby si mohli promluvit s mím otcem." počkat už mi to docvaklo. Musím najít otce. ,,Kenssie dělej pojď, jdeme ho najít." koukla jsem na něj a viděla, jak už stojí v předsíni. ,,Už jdu." odpověděla jsem, ale už jsem možná věděla, kde je. Nechtěla jsem to Radkovi říkat, přeci jen ho nemam v oblibě. Byli jsme na cestě, chtěla jsem se v jakékoliv situaci vypařit a jít na místo, kde bych ho očekávala, ale byl tu Radek. Sama jsem ho poprosila o pomoc a teď se snažím utéct. Někdy opravdu nepřemýšlím.

Byla jsem zamyšlená, že mé tělo následovalo Radka, ale hlava byla úplně v jiném světě. ,,Kenssie, děje se něco?" mával mi před obličejem rukou. ,,Ne nic." vypadlo ze mě. ,,Dělej povídej. Vim, že něco víš!",,Třeba by mohl být s mím otcem.",,A ten je kde?",,V nějakém hotelu.",,Tos mi toho řekle. Dochází ti, že je jich tu hrozně moc!",,Ale, když jsme byli na večeři tak mluvil o nějakém čtyř hvězdicové hotelu kousek odtud." dodala jsem. Bez váhání si mě hodil na záda a v okamžení s tál před tím hotelem o kterém mluvil otec. ,,To je on?" otázal se. ,,Jo o tom přesně mluvil." zakončila jsem.

Rychlou chůzí jsem vešla dovnitř a mířila k recepci. Tam jsem jim ho popsala. Byli dosti překvapené a usmívali se. Řekli mi, že je to ten pokoj s číslem 5. v prvním patře, ale že se od včerejšího odchodu nevrátil. To mě zarazilo. Můj otec se taky večer nevrátil. Pomalu jsem vycházela z holelu, ale zastavila mě obsluha. ,,Promiňte, ale já možná vím, kde je." vykulila jsem oči. ,,Kde, prosím, povídejte.",,Ten pán, kterého jste popsala jsem zahlédl v ulici s garážemi. Je to o dvě ulice dál. Úplně ta poslední s červenými vraty.",,Moc děkuji." vyběhla jsem z hotelu, přímo za Radkem. ,,Už vím, kde by mohli být." chytla jsem ho za ruku a táhla za sebou.

. _.

Už jsme byli u té garáže. ,,Počkej, radši doběhnu pro Pawla ať na to nejsem sám.",,Dobře." odběhl a já zaslechla výkřik. Štěpán křičel. Byla jsem si tím jistá. Rychle jsem přiběhla k zadním dveřím garáže. Opatrně jsem otevřela dveře.

Vyděla jsem tam Štěpán svázaného řetězy a v nohách měl kůly, byl celý zakrvácený. Před ním stál můj otec, v ruce držel další kůl. Za ním byl stůl na němž byli ostatní nástroje, jako baseballová pálka, nože a pistol. Hrozně jsem mu chtěla pomoct. Přiběhla jsem ke stolu a popadla pistol, kterou jsem si na mířila k hlavě. ,,Tati!! Pust ho nebo se zastřelím!!!" zařvala jsem. ,,Kenssie, co to provádíš!?! Polož tu zbraň!",,Ne! Až ho pustíš!!",,Nedělej blbosti, on je vrah."začal dělat pomalé krůčky ke mě. ,,Tati stůj!!! Já se opravdu zastřelím!!" hekla jsem na něj. ,,Dobře, dobře." začal couvat ke Štěpánovi. ,,Teď ho rozvaž.",,Kenssie, děláš chybu. Já chci pro tebe, jen to nejlepší.",,On je to nejlepší a teď ho rozvaž!! Dělej!!!" řvala jsem na celou garáž. Začal ho rozvazovat, ale nedorozvázal. Rozběhl se proti mě a chtěl po mě skočit. Ale já udělala to, co jsem řekla. Zmáčkla jsem spoušť u pistole........

Ahojky, další kapča, která se celá zvrhla. Ale nebojte, nebude to konec.
Chci dodat, že jsem rozepsala nový příběh, tak se na něj můžete mrknout. Není s youtuberama, ale není k zahození. Plánuji s ním velké věci.
Pokud se vám moje příběhy líbí, tak mi můžete dát follow. Děkuji❤❤❤