Další stránka I.

Málem jsem umřela. #13

Najednou se těch pět svíček rozsvítilo a na křeslech seděli ti tři tajemní muži. Zaslechla jsem ty velké dveře, jak se otvírají. Do místnosti vešel Štěpán, za sebou táhl omráčeného a řetězy svázaného Pawla. Prošel okolo mě, ani se na mne nepodíval. Zastavil se před těmi záhadnými, bez duší a temně zlými muži. ,,Udělal jsem vše co jste žádali. Co mam udělat dál?" ten co seděl uprostřed se zvedl z křesla a ukázal na mě prstem. Štěpán se na mě podíval. ,,Ne to neudělam!" zvedl hlas, ale on si to nenachal líbit. ,,Ty nám budeš vzdorovat!?!" řekl chraptivým a neskutečně naštvaným hlasem.

V tu chvíli se probudil Pája. Ze všech sil se snažil vyprostit se z řetězů, na kterých byly dřevěné hřebíky. Každý pohyb mu dělal velká muka.

,,Nebudu vám vzdoravat." koukl na zem. Poté se podíval na mě a šel blíže. Když byl téměř u mě, tak mi koukl do mích vystrašených oči a pošeptal. ,,Prosím, odpusť mi to." pohladil mě po vlasech. Najednou mě chytl za ramena a nemilosrdně kousl do krku. Pomalu ze mě vysával život, bolestí jsem brečela. Už jsem se ani neudržela na nahou. Položil mě na zem a neustále říkal. ,,Promiň, promiň, odpusť mi." viděla jsem bílo a slyšela jen slabý pláč. Pak už nic.

. _.

Když jsem byla při vědomí, tak jsem slyšela pravidelné pípání. Neměla jsem sílu na to, abych otevřela oči, jen jsem mohla poslouchat, jak někdo přichází a odchází. Slyšela jsem i Štěpána, jak si to neustále vyčítal. Neměla jsem sílu něco říct. Moje snaha mě unavila na tolik, že jsem znovu usnula.

. _.

Vstala jsem ráno. Už jsem měla sílu otevřít oči a i mluvit. Viděla jsem, že jsem v nemocnici. Naproti mě seděl Štěpán. Před obličejem měl ruce a znovu říkal. ,,Jak, proč. Prosím odpusť. Promiň.",,Štěpáne?" podíval se na mě a přišel blíž. ,,Jsi v pořádku? Nechtěl jsem to udělat. Promiň."hladil mě po tváři, ale já jsem se ho bála. V jeho přítomností jsem se klepala. Koukl na mě provinile. Odstoupil ode mě. ,,Promiň musím jít." řekl, když si všiml, že se ho bojím. ,,Počkej!" řekla jsem, ale už byl zase pryč.

. _.

Posadila jsem se. Byla jsem napojená na kapačkách. Po chvilce vešla do pokoje sestřička a za ní šla moje máma. ,,Tady je." řekla sestřička a ukázala na mě. ,,Děkuji. Kenss, jsi v pořádku? Co se ti stalo?"vychrlila na mě plno otázek, jen co vešla do pokoje. Nevěděla jsem co říct. ,,Mami." řekla jsem, a když přišla ke mě, tak jsem ji objala. ,,Mami zeptej se doktora, já nevím, jak se to stalo. Ani nevím, jak dlouho tu jsem. Jsem celá zmatená.",,Kenss, to bude dobré. Hlavní je, že jsi živá a zdravá." dala mi pusinku na čelo. ,,Děkuji mami, že tu jsi pro mě.",,Kenssienko, pro tebe tu jsem vždycky." usmála se na mě. Celý den tam byla se mnou, tedy až do doby, kdy skončily návštěvy. Poté musela odejít a já byla na pokoji sama, ani televize tam nebyla. (Sad Story😂). Už byly zavřené dveře, aby mě nerušily sestřičky na chodbách. Pomalu jsem usínala, ale zaslechla jsem, jak se pomalu otevírá okno. Okno nepříjemně skřípalo. Rychle jsem se otočila, abych zjistila, kdo se mi to prokrádá do pokoje. U okna stál Pawel, který zavíral okno. ,,Pawle? Už jsem myslela, že nepřijdeš." objevil se mi úsměv na tváři. Pawel se na mě otočil. ,,Chtěl jsem přijít na návštěvní hodiny, ale měl jsem ještě práci.",,Aha a Štěpán je na tom jak?",,On už je, jako dřív. Jen si hrozně vyčítá, že tě málem zabil.",,Upřímně se ho trošku bojím."přišel ke mě blíž.

Najednou se otevřeli dveře. Otočila jsem se na dveře. ,,Nelekejte se slečno, jdu vás, jen zkontrolovat."kývla jsem hlavou. ,,Počkejte." řekla jsem, když odcházela. ,,Ano?",,Kdy mne pustíte domů?",,No, vzhledem k tomu, že jste ztratila hodně krve si tu ještě nějako dobu poležíte.",,Ach jo."zamrmlala jsem si. Zavřela za sebou dveře a za nimi stál Pawel. Podíval se na mě, přišel k posteli a posadil se ke mě. ,,Tak, kde jsme to skončili?",,U Štěpán. Mam z něj strach, ale pořád ho miluji. Dneska tu byl a omlouval se mi, ale já se roztřásla. Poté odešel, ani jsem mu nestihla nic říct." stekla mi slza po tváři. Pawel na mě pohlédl a setřel mi slzu. Podívala jsem se na něj, objala jsem ho. ,,A co ti muži?" zeptala jsem se v obětí. ,,Když jsi upadla do bezvědomí, tak si to Štěpa hrozně vyčítal. Dostal mě z těch řetězů a společně jsme je probadali kůly, poté spálili. Na Štěpánovi bylo tě donést sem a já se měl zbavit těl, proto jsem přišel až teď."zmáčkla jsem ho. Neustále jsem ho objímala, protože to byl teď jediný "člověk", který mě dokázal podržet. Usnula jsem mu v obětí.

. _.

Uběhlo pár týdnů a já už byla doma. Za tu dobu co jsem byla v nemocnici mě navštěvoval Pája a moje máma, ale Štěpán se neukázal. Hrozně mě to mrzelo.

Protože je dneska sobota, tak jsem se rozhodla jít za nimi. Štěpána jsem neviděla týdny a také bych mu chtěla odpustit.

. _.

Právě jsem stála pře jejich domem. Zmáčkla jsem zvonek u dveří a čekala až mi někdo otevře. Slyšela jsem slabé krůčky, hned po té kliku. Otevřeli se dveře. Čekala jsem, že tam bude stát Pája nebo Štěpí, ale ne. Stál tam Pawlovo kamarád Radek, ten co patřil k Pawlovi do party. Neměla jsem ho v oblibě, protože mě taky šikanoval. ,,Co tu chceš!?!" zvedl hlas. ,,Jdu za klukama.",,Tak určitě. Zalez." křikl na mě. Nevěděla jsem co mam říct. V tu chvíli přišel Pawel. ,,Co se děje Radku? Jéé, ahoj Kenss.",,Počkat, jako vážně?!" řekl nevěřícně Radek. ,,Já bych ti nelhala, sakra. Pawle, kde je?",,Pojď dál, zavedu tě za ním."vešla jsem dovnitř, ale Radekovi se to vůbec nelíbilo. Když jsem se vyzula a kráčela za Pawlem po schodech nahoru, tak jsem ho chytla za ruku a zeptala jsem se ho. ,,Pájo? Radek je taky upír?"pošeptala jsem, i když to bylo nejspíš k ničemu. ,,Jo je." ,,Takže to znamená, že je youtuber?",,Jo a nalezneš ho pod přezdívkou Wedry, jen kdyby tě to zajímalo.",,Aha..."

Pawel šel pomalu ke dveřím Štěpánova pokoje. ,,Tak tady je jeho pokoj. Jdi tam sama." zase byl v tahu. Přistoupila jsem ke dveřím a zaťukala na ně. Ozvalo se tiché ,,Dále" zněl, jako by brečel. Pomaličku jsem otevřela dveře. Podívala jsem se na postel, kde seděl zachumlaný v peřině. ,,Ahoj Štěpí.",,C-co tady děláš?!"zděsil se a nalepil se na zeď. ,,Jdu za tebou. Dlouho jsem tě neviděla a chtěla bych ti odpustit.",,Jdi ode mně dál! Zase ti ublížím nebo i hůř, možná tě i zabiju a to už bych nezvládl. Jsem pro tebe až moc nebezpečný!!".......

Ahojky, dneska to šlo, jako po másle. Sice tam hodně přeskakuji z místa na místo, ale smysl to dává. Děkuji, že mě neustále podporujete... Jo a ještě jedna věc. Rozhodně se podívejte na profil Miclanda. Podívejte se na ni, protože začala psát příběh "Všechno spolu." úplně to samí, jako já, ale z pohledu Markét a v jiném čase. Ještě, když jsme na základní škole a je nám 14 let. Vše pochopíte když se podíváte... Děkuji ❤❤