Další stránka I.

Jsem blázen? #20

    Šli jsme za Barčou do Štěpánova pokoje. Vešla jsem se Štěpánem v zádech. ,,Báro?",,No...",,Chci se omluvit, nevěděla jsem co cítím... Nic jsem nevěděla a byla jsem zmatená. Opravdu promiň.",,To jsi si měla rozmyslet dřív. Nemam na tebe náladu." podívala se na mě a šla ke dveřím. Když procházela kolem mě, tak do mě mírně šťouchla, ale když šla okolo Štěpi, tak tiše pošeptala. ,,Promiň." poté opustila dům.

    Nehybně jsem stála uprostřed místnosti a koukala na dveře. ,,Kenss?" mával mi rukou před obličejem. Jen jsem se sesunula na kolena a dala ruce před obličej. Plakala jsem. ,,Kenss, ale noták... Nebreč." klekl si ke mě. Objala jsem ho. ,,Opravdu jsem tak zlá?",,To ne, Kenss. Vždy si byla hrozně milá a to co jsi jí řekla, jsi nebyla ty.",,Ale byla, to mi nevymluvíš!" vymanila jsem se z objetí a postavila jsem se. Běžela jsem domů.

    Bylo to tu zase. Myslela jsem, že to dopadne všechno dobře, ale ne každý se mnou dokáže táhnout za jeden provaz. Pokaždé se najde někdo, kdo chytne druhou stranu a táhne proti mě. Nemám to ráda. Nemám ráda, když mě nemá někdo rád. Táhne se to se mnou neustále a to je ten problém v mém životě.

. _.

    Byla jsem zase doma. Vyběhla jsem schody nahoru a lehla do postele. Schoulila jsem se do klubíčka, přitáhla jsem si k sobě polštář. Zase se mi spustily slzy. Tekly proudem.

    Natáhla jsem se pro mobil. Psala jsem Štěpánovi.

,,Ahoj.."

,,Ahoj, Kenss opravdu si to tak neber. :)"

,,Mam otázku."

,,Poslouchám."

,,Jaké je to být upírem. Co city a takové věci."

,,Proč se mě na to ptáš?"

,,Jen tak. Povíš mi to?"

,,Dobřee... No všechno je takové silnější, takové intenzivnější. Nekdy mi i dělá problém se udržet, ale teď mi po pravdě řekni, proč tě to zajímá."

,,Někdy jindy a teď mi ještě pověz, jak probíhá proměna v upíra nebo jak si se proměnil."

,,Kenss, proč se mě na to ptáš?!"

,,Jsem zvědavá, nic víc."

,,Ok."

,,Řekneš?"

,,Radši ne."

    Zakončil konverzaci, ale já to chtěla vědět. Ihned jsem si otevřela chat s Pawlem a ptala jsem se na to samé.

,,Ahoj Pájo, mam otázku."

,,Ahoj, jakou?"

,,Jak jsi proměnil Štěpána v upíra, tedy, jak to probíhalo?" 

,,Nejdříve jsem ho musel zabít, pak jsem měl jen dvě minuty na to, abych ho kousnul, aby neumřel doopravdy. Proměna trvala kolem čtyř dnů, než se celý systém změnil. Teď dovol ty mě se zeptat, proč tě to zajímá?"

,,To není důležité. Teď je nejdůležitější, aby jsi sem dorazil do dvou minut!!"

,,Kenss, co jdeš dělat!?!"

,,Pokud nechceš, abych umřela, tak sem naklusej!"

    Po této zprávě jsem zhasla mobil. Ještě několikrát cinkl, ale já to ignorovala. Rychle jsem přeběhla do kuchyně a hledala nůž. Naštěstí máma nebyla doma. Vytáhla jsem nůž ze šuplíku, chtěla jsem se bodnout. Chtěla jsem být taky upír. Být se Štěpánem, ale osud mi to nepřál. Nestihla jsem to. Dorazil Pawel se Štěpánem a i s Radkem. Štěpán mě svalil na zem, Radek odkopl nůž a Pawel mě začal vyslýchat. ,,Kenssie!!! Co tě to kurwa napadlo. Jsi se zbláznila?!",,Ne! Chci být, jako vy. Chci být se Štěpánem navždy." řekla jsem jistě. ,,To je sice milý, ale já nechci, aby jsi byla taková zrůda, jako já!" promluvil ke mě Štěpán. ,,Ale....",,Žádné, ale!! Já tě chci živou, chci cítit, jak krásně hřeješ a nechci chladnokrevnou holku bez duše!" zvýšil hlas. ,,Kenss, Štěpán má pravdu." přidal se Radek. Mé oči se začali plnit slzami. ,,Ale ty nestárneš a já jsem každým dnem blíž a blíž smrti. Naposled jsem měla štěstí, ale co příště? To můžu být už doopravdy mrtvá." brečela jsem. ,,To nedopustíme." řekl Pawel. Štěpán se zvedl, pomohl i mě se zvednout. Spadla jsem s pláčem do jeho objetí. Už jsem se naplakala dost. Pořád vidím všechno černě a negativně. Měla bych to změnit. ,,Kenss, pojď budeš spát u nás." řekl Štěpán. ,,Ne, já budu dneska doma.",,Sakra, samotnou tě tu po tomto nenechám!",,Opravdu nic neprovedu. Slibuji.",,Dobře, věřím ti, ale ráno za tebou přijdu." jen jsem kývla hlavou a objala ho. ,,Štěpáne, už musíme jít." upozornil Pája. ,,Jo už jdeme." podíval se na mě a dal mi polibek do vlasů. Nahl se blíže k mému uchu, pošeptal. ,,Hlavně nedělej žádné blbosti." pohladil mě a v okamžiku zmizel.

    Slíbila jsem žádné blbosti, a tak se jdu osprchovat.

. _.

    Vylezla jsem z koupelny a zaslechla mámu, právě přicházela. Rychle jsem seběhla dolů, přímo k mámě. Slyšela jsem, jak kašle, ale snažila se to zakrýt.

   ,,Ahoj mamí. Kde jsi byla?" pokřikovala jsem přes celou místnost.

   ,,Ahoj zlatíčko, byla jsem s kamarádkou někde pryč." znovu kašlala.

   ,,Mami, jsi v pořádku?" otázala jsem se starostlivě.

   ,,Ale samozřejmě. Jo a vím, že narozky máš až za týden, ale chci ti to dát už teď." pousmála se a podala mi krabičku. ,,Slib mi, že to otevřeš až za týden."

   ,,Neboj se, slibuju." dala jsem jí hubičku na tvář a šla pomalu do pokoje.

. _.

    Odložila jsem si krabičku na skříňku a šla jsem si lehnout. Byl to hodně náročný den, tedy na mě.......

Ahuuj, no to jsem zase já s novou kapitolkou❤❤. Myslím, že už bylo na čase vydat další kapču. Doufám, že se líbí. 😊 Všem moc děkuji❤❤❤