Další stránka I.

Co že jsi? 😲😷 #7

Na poslední chvíli mě někdo chytil za ruku. Ohlédla jsem se za osobou. Byl to Štěpán... ,,Kenss, co to provádíš?" řekl skleslým hlasem. ,,Chci se odprostit od trápení." škubla jsem rukou, ale on mě vzal znovu za ruce a otočil mě směrem k němu. ,,Když to uděláš, tak se odprostíš, ale ublížíš mnoha lidem okolo tebe. Jako třeba mě a tvojí mámě." pohlédla jsem směrem dolů z mostu. ,,Asi máš pravdu." koukla jsem mu do očí a objala ho. Pošeptal mi. ,,Doufám, že tě nic takového už nenapadne.",,Už ne, slibuju. A řekneš mi, co to s tebou je?" řekla jsem mu v obětí. Podíval se na mě. ,,Řeknu ti to, ale ne tady. O půlnoci přijdu, tak se mě nelekni." kývla jsem. ,,Doprovodíš mě domů?" ,,Promiň, musím za Pawlem." ,,Ehmm.......dobře a s Pawlem mi to taky vysvětlíš." ,,Samozřejmě." dal mi pusu na čelo. ,,Teď prosím zavři oči a počítej do tří." tak jak mě poprosil jsem udělala. Zavřela jsem oči a hned na to jsem počítala. ,,Jeden... Dva... Tři..." otevřela jsem oči. Po Štěpánovi ani památky. Zavál vítr směrem k městu. Dala jsem se na cestu domů. Celou dobu mě doprovázel nepříjemný pocit, že mě někdo sleduje, ale snažila jsem se to nevnímat. Přišla jsem domu, ale máma zase nikde. Procházela jsem kuchyní. Všimla jsem si vzkazu ležící na jídelním stole. ,,Ahoj kenss, šla jsem s holkama na koncert, budu spát u nich. V ledničce máš večeři a snídani si kup za peníze co máš v pokoji na stole. Papa❤Maminka..." papír jsem zmuchlala, snažila jsem se trefit do koše. Pak jsem vytáhla mobil a psala Štěpánovi. ,,Ahoj, hele, pokud chceš, tak můžeš přijít dřív. Celý dům mám pro sebe." zprávu si přečetl, ale neodepsal. Za chvilku jsem zaslechla moje okno. Tentokrát jsem věděla co to je. Vyšlapala jsem schody a zavolala ,,Štěpáne?" stoupla jsem si mezi pokoj a chodbu. Rozhlížela jsem se po pokoji, ale nikde nebyl. Otočila jsem se, za mnou stál Štěpán. Odskočila jsem od něj. ,,Jsem se lekla! Štěpáne..." jeho jméno jsem vyslovila s úsměvem na tváři. První co udělal bylo, že mě objal. ,,Ahoj, chceš tedy vědě, proč se chovám tak divně?",,Jasně, že chci..." řekla jsem jistým hlasem. Pustil se, vzal mě za ruku, poslal mě si sednout na postel. Zavřel za sebou dveře. ,,Kenss, já ti to tedy povím, ale Pawlovi nic neříkej, jinak ti něco udělá...",,Dobře." vzal si židli od stolu, sedl si naproti mě. Zhluboka se nadech a z jeho úst vyšlo. ,,Jsem upír...",,Co že jsi?" vykulila jsem oči. ,,Upír a Pawel taky, jako všichni známý youtubeři...",,Takže mi chceš říct, že jsi něco co neexistuje.",,Jo, ale věříš mi, že jo?" zasmála jsem se ironickým smíchem. ,,Takže nevěříš. Jak ti to mám dokázat?",,No, nemají upíři velkou sílu, červené oči, zraňuje je sluníčko a jsou rychlý?",, V knížkách je trochu chyb. Dopravdy máme červené oči, ale my si dokážeme libovolně určit barvu očí. Sílu máme a rychlý jsme taky, ale se sluníčkem to tak není.",,Áha. Jak to bylo s tím mým krkem v parku?" když jsem položila otázku, tak se Štěpán zvedl. Stoupl si k oknu a koukal ven. ,,Víš, já se nemohl udržet, ale ještě, že jsi utíkala. Po chvilce přiběhl Pawel a pomohl mi.",,Mam poslední otázku." zvedla jsem se a stoupla jsem si k němu. Koukla jsem mu do očí. ,,Ptej se." řekl, jakoby čekal na co se zeptám. ,,Kdo tě změnil?" odvrátil svůj zakoukaný pohled z ulice na mě. ,,Byl to Pawel...",,To jsem si mohla myslet.",,Ale už je to v pohodě." objal mě. Stiskla jsem ho. ,,Už se mi nevyhýbej.",,Nebudu." koukla jsem na něj. Pohladil mě po tváři. Zahleděl se mi do očí, dala jsem mu pusu. Po krásném políbení mě vzal do náruče. Nesl mě od okna, až na postel. Pomalu mě položil a dával mi něžné polibky na krk.
,,Á, copak to vidím." se Štěpánem jsme se podívali na Pawla, který seděl na parapetu u otevřeného okna. ,,Pawle! Ty si nedáš pokoj, co?!" řekl naštvaným hlasem Štěpán. ,,Nedam, hlavně když jsem zaslechl, jak jí vyprávíš co jsme my youtubeři zač..." řekl nepříjemně a nasadil naštvaný výraz. ,,Neublížíš jí, že ne.",,Pokud to někde nevykváká, tak jí nezabiju." koukla jsem vystrašeně. ,,Neboj, nikomu to neřeknu." ujistila jsem ho. Blesku rychle ke mně přiběhl a přimáčkl mě ke zdi. ,,To doufám." hned přiběhl i Štěpán a odtrhl ho odemne. ,,Už ji nech, postarám se o to, aby nic neřekla.",,Okeeey....už se do toho nepletu." skočil do okna. ,,Zatím čus.",,Čau.",,Ahoj." pozdravili jsme ho. Pak vyskočil z okna ven.
Skočila jsem Štěpánovi kolem krku. Byl překvapený. ,,Nechceš tu přespat?",,No, zní to lákavě.." koukla jsem na něj. ,,Pustíme si nějaký film, uděláme popcorn a mohli by jsme dělat i jiné věci." kulišácky jsem se usmála. ,,Tak dobře. Jen si pro něco doběhnu.",,Yup." řekla jsem. Objala jsem ho a než jsem se nadála, tak jsem objímala jen vzduch. ,,Ach jo." zašuškala jsem si a šla do kuchyně. Vešla jsem a mířila jsem přímo k ledničce. Otevřela jsem ji, vyndala jsem pár ingrediencí a dala je vedle sporáku. Vytáhla jsem malý hrnec ze skříňky, položila jsem ho na sporák. Zapla jsem rádio, aby jsem mohla při tom poslouchat hudbu. Začala jsem vařit menší večeři a přitom jsem se hýbala do rytmu hudby. Když jsem to dodělala, tak jsem vypla sporák, sáhla jsem pro talíř a rovnou si nandala. Vyndala jsem příbor, otočila jsem se. U stolu seděl Štěpán. Vypla jsem hudbu a udiveně jsem se zeptala. ,,Jak dlouho tu jsi?" usmál se. ,,Asi pět minut."položila jsem si to na stůl a sedla si k němu. ,,Chceš taky?"zeptala jsem se zdvořile. ,,Jasně.",,Tak já ti to nandam." zvedla jsem se, vzala talíř a nandala mu. Odnesla jsem mu to a podala příbor. Celou dobu co jsme jedli, jsme si povídali.
,,A co si pustíme za film...?" podíval se na mě a dal mi ruku na rameno. ,,Nechám to na tobě." zvedl se a šel udělat popcorn položený na lince. Vstala jsem a šla do pokoje, kde jsem zapla notebook. Vzala jsem z poličky flešku na kterou jsem nahrála skvělý film. Sešla jsem dolu do obýváku a dala flešku do přehrávače. Z kuchyně přišel Štěpán s miskou sýrového popcornu. Přeskočila jsem stoleček a sedla na gauč. Štěpán si sedl vedle mě. Mezi nás dal popcorn, zapla jsem televizi.
Cink Cink......
Vytáhla jsem z kapsy mobil. Odemkla jsem ho a koukla na zprávu od mámy.

,,Ahoj Kenss. Hele, asi za půl hoďky budu doma. S holkama to nějak nevyšlo, tak jedu domu..."

Nad zprávou jsem vykulila oči. ,,Děje se něco?" dal mi ruku na stehno. ,,Jo, moje máma za půl hoďky přijede, protože se nějak s holkama nepohodla." řekla jsem zklesle. ,,To bude dobrý, ale radši půjdu." koukla jsem na něj psíma očima. ,,Dobře." řekla jsem, vzal mě za ruku a šla jsem s ním ke dveřím. Nazul si boty a otevřel dveře ze kterých vyšel ven. ,,Zítra za tebou přijdu." dal mi pusu na tvář. V okavžiku tu zase nebyl. Zaslechla jsem přijíždět auto, které zastavilo před domem. Vystoupila moje máma, zamávala mi. Už vim, proč tak rychle zmizel.... ❤❤❤❤

Ahojky, máte tu další částtt.....😘😘 Hrozně vás miluju zlatíčka... 😇👑💰💳❤