Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

den se Stevem

Steve pro mě po obědě došel a šli jsme se projít zase do parku. Mám parky ráda, příroda mě uklidňuje a to on ví.
,,Takže ty zítra odjíždíš?" Ujišťovala jsem se nad jeho odjezdem. ,,Jo." Přikývl nadšeně hlavou.

Ještě jsme se procházeli a pak jsme šli do kavárny na kafe. Sedli jsme si k našemu stolu, který máme vždycky a já si usrkla kafe. ,,A to ještě nejdeš přímo do boje ne?" Zeptala jsem se vyděšeně. On se nad tím zasmál. ,,Ne nejdu." Ujistil mě a taky se napil. Viditelně se mi ulevilo. ,,Je to zvláštní, poslední den když jsi tady, nečekala jsem že to přijde tak brzo." Povzdychla jsem si a podívala jsem se na něj. ,,Jo já taky ne." Řekl popravdě a dal ruku na stůl. ,,A jak se tam těšíš?" Zeptala jsem se s úsměvem a položila jsem svoji ruku na tu jeho. ,,No..." Polkl. ,,Určitě to nebude lehký, ale s tím jsem počítal a chci sloužit naší zemi a..." Asi by takhle pokračoval dál, ale já ho zastavila. ,,Chápu Steve, je to tvůj sen a já tě budu vždycky podporovat." Usmála jsem se na něj a společně jsme se zasmáli. ,,Moc děkuju." Řekl upřímně a oba dva jsme se šli ještě projít.

,,Už se stmívá." Řekla jsem a podívala jsem se kolem. ,,Ke mně je to udsud kousek tak tam můžeme jít." Řekl nervózně Steve. ,,Jo tak jo." Usmála jsem se na něj. Chci s ním být teď co nejdéle protože vůbec nevím kdy se vrátí a je to můj nejlepší kamarád a bude mi hrozně chybět a... Můj bože musím na to přestat myslet jinak začnu brečet. Věděla jsem že jednou oba odejdou, jen jsem na to ještě nebyla psychicky připravená.

,,Nemáš hlad?" Zeptala jsem se Steva, protože mi zakručelo v břiše. ,,Jo, tak já něco uvařím." Hned jsem se začala smát. ,,Naposledy když jsi vařil tak jsme museli hasit kuchyň!" Zasmála jsem se a postavila jsem se ze sedačky. ,,Ale já to tentokrát zvládnu." Zaprotestoval Steve. Vzala jsem mu vařečku z ruky a jemně jsem ho odstrčila. Potom co brblal že to zvládne jsem to konečně dodělala a nandala na talíře. ,,Tady máš papů." Zašišlala jsem a dala jsem mu talíř. Oba dva jsme si sedli a k tomu jsme si povídali.
,,Tohle mi bude chybět." Vydechla jsem nahlas a dala jsem si do pusy jídlo.
,,Jane, neboj zase tě brzo navštívím." Ujišťoval mě Steve, když jsme seděli na gauči. ,,To doufám, jestli mě nenavštívíš tak si mě nepřej!" Pohrozila jsem mu se vztyčeným prstem. On se tomu zasmál. ,,Sakra budeš mi chybět." Zakňourala jsem a zvedla se. On se taky zvednul.
,,Tak já už půjdu, v kolik zítra odjíždíš?" Zeptala jsem se Steva. ,,Odjíždím v 9." Řekl už trochu ospale. ,,Tak ahoj." Usmála jsem se a odešla jsem.
Doma jsem si nastavila budík a šla jsem spát.