Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

pomoc

Hlasy se začali přibližovat. ,,Rychle vemte je! Je tam ještě někdo? Ještě tam jsou honem! "
Nedokázala jsem ani zakřičet prostě to nešlo. Jen jsem tam ležela a poslouchala. Najednou se dveře otevřeli. ,,Jste v pořádku?" Zeptal se povědomí hlas. Otevřela jsem oči ale viděla jsem moc rozmazaně. ,,Steve jsi to ty?" Zeptala jsem se nevěřícně. ,,Jane? Můj bože, vydrž už jsi v bezpečí." Viděla jsem rozmazaně ale byla jsem si stoprocentně jistá že tehle chlap sice zněl jak Steve, ale Steve by mě neuzvedl a nebyl by tak velkej. Možná zase sním. ,,Tohle je jen sen. Už se mi jich pár zdálo ale takhle divně neprobíhali." Zabrblala jsem si pro sebe a unaveně jsem se usmála. Už jsem nic neslyšela. Jen jsem viděla tmu. Asi jsem usnula nebo já už nevím.

Najednou se předemnou objevil Steve. Ten malý Steve který by neublížil ani mouše. Nevěřícně jsem k němu došla. ,,Ahoj Jane." Řekl s úsměvem. ,,A-ahoj." Zakoktala jsem opatrně.
,,Proč jsi mě zabila?" Zeptal se zničehonic. ,,Cože?" Vyhrkla jsem zmateně. ,,Proč se z tebe stal vrah?" Zeptal se úplně vyrovnaně. ,,Cože? Ne! Já nejsem vrah." Začala jsem vyšilovat. ,,Ale jsi! Ale jsi ale jsi! Jsi vrah! Jane! Jsi vrah!" Křičel pořád dokola Steve. Začala jsem šíleně ječet.

Najednou jsem se zvedla a zprudka otevřela oči. ,,Jane?" Zeptal se opatrně někdo vedle mě. Otočila jsem se a hned mi vtryskli slzy do očí. ,,Steve?" Zeptala jsem se ubrečeně. ,,Ano jsem to já." Co nejrychleji mě objal a drtil mě ve svém objetí. ,,Co se stalo? A jak to že jsi najednou tak větší?" Zeptala jsem se zmateně. ,,Byla jsi u Hydry a o mě ti řeknu potom. Jane já myslel že tě zabili. Měl jsem o tebe hrozný strach." Hned potom mu stekla jedna slza po tváři. ,,Já- já myslela že se ti něco stalo že ti něco taky udělali." Brečela jsem dál v jeho objetí. ,,Steve on-oni mi zabili rodiče." Začala jsem brečet ještě víc. Steve se mnou začal kolíbat ze strany na stranu a utěšoval mě. ,,Jak dlouho jsem tady spala?" Zeptala jsem se Steva. ,,Skoro týden, měl jsem hrozný strach, že se neprobudíš." Odpověděl popravdě a ještě silněji mě objal.

Potom co jsme si všechno řekli a Steve mi vysvětlil jak se mu to stalo a že díky experimentu doktora Erskina se z něj stal super voják, jsem musela jít na výslech.
Ano musela.
Steve nechtěl, abych tam šla, už jenom kvůlu zranění, ale nakonec šel se mnou taky.
Přišla jsem do místnosti a Steve se posadil do místnosti vedle. Tahle místnost mi připoměla vyslíchání v Hydře. Začala jsem se trochu bát. Co když mají stejný způsob vyslýchání? Znova už ne prosím.

Sedla jsem si na židli. Byli tam jen dvě a uprostřed byl menší stůl. Ze židle jsem měla přímí výhled na neprůhledné sklo. Věděla jsem že za ním někdo je, ale nevím kdo.

Zničehonic přišel nějaký agent, který sebou měl ještě nějakou složku. Tu pohodil na stůl, což způsobilo rámus a já sebou cukla. On se na mě nechápavě podíval. ,,Dobrý den Jane, jmenuji se agent Phillips a potřebuju se vás zeptat na pár otázek." Zhluboka jsem se nadechla a on si sedl. ,,Takže jak vás unesli?" Zeptal se vážně. ,,Chtěla jsem jít za rodičema do restaurace a oni už tam čekali, bylo jich mnoho." Řekla jsem trochu sekaně abych se nerozbrečela. ,,Vaše rodiče zajali také?" Zeptal se se zájmem. ,,Zabili je ještě v restauraci." Vydechla jsem zničeně. Řadši přešel na jiný téma. ,,A co s vámi v Hydře dělali?" Zeptal se. ,,No..." Polkla jsem a z nějakého neznámého důvodu jsem se podívala na to neprůhledné sklo. ,,Nejdřív mě vyslíchali a pak...." Chtěla jsem to co nejdřív mít za sebou ale on mi skočil do řeči. ,,Na co se vás ptali?" Zeptal se zase vážně. ,,Nejdřív jak moc znám Steva a pak na to kde je." Na sucho jsem polkla. ,,Co jste udělala potom?" Zeptal se zaujatě. ,,Jelikož jsem jim nic neřekla a akorát jsem je naštvala tak si na mě buď vybili vztek hned nebo až pak v laboratoři." Jedna neposedná slza mi přitom stekla z oka. ,,Hned na začátku se mi tam představil doktor Meier, který do mě pouštěl přes hadičky stříbřitě kovovou tekutinu, která hrozně bolela." Řekla jsem trochu nevyrovnaně. ,,Jak by jste tu bolest popsala?" Zeptal se ten agent. ,,Asi jako kdyby mi někdo trhal vnitřnosti zevnitř." Kousla jsem se do rtu a pokračovala jsem. ,,Takhle to bylo na pár měsíců pak mi přidali trenéra, který mě měl něco naučit, ale spíš mě jen mlátil. Jednou jsem se naštvala a málem jsem ho..." Nestihla jsem to ani doříct protože mi z očí vytryskl vodopád slz. ,,Omlouvám se, já potřebuju chvilku." Řekla jsem se slzami v očích a vyběhla jsem odtamtud.

Co nejrychleji co jsem mohla jsem běžela do lesa hned vedle tábora. Opřela jsem se o nejbližší strom a začala jsem bulet.

Brečela jsem tam tak deset minut než mě vyrušilo zapraskání větvičky. ,,To jsem já." Ujistil mě Steve a přisedl si ke mně. Opřela jsem si svoji hlavu o jeho rameno. ,,Jane to co jsi si prožila je hrozné." Řekl Steve a asi by pokračoval ale já ho přerušila. ,,Teď o tom nemluv, prosím." Řekla jsem ubrečeně a zvedla jsem se. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Setřela jsem si slzy a otočila jsem se na sedícího Steva. Podala jsem mu ruku a on ji přijal. Zvedl se a podíval se na mě. ,,Je v pořádku brečet." Řekl smutně. ,,Už mám dost brečení, víš jak často teď poslední dobou brečím?" Zařvala jsem hystericky. On se lekl a podíval se na mě provinile. ,,Já už mám pokrk toho jak jsem slabá jak mě všichni jen považují za tu ubrečenou já..." Pokračovala bych, ale Steve mě pevně objal. ,,Jsem tu pro tebe Jane, už nejsi sama." Řekl a ještě víc zesílil stisk. ,,Tak moc mi to chybělo, tak moc jsi mi chyběl." Začala jsem zase brečet. ,,To co se stalo tobě se pořád v Hydře děje ostatním, zítra jdeme zase zachraňovat." Řekl vážně a podíval se na mě. ,,Půjdeš s náma?"