Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

realita

,,Jane!" Špitl Steve a zatřepal se mnou. Jen jsem se na něj víc natiskla a dál jsem spala.
,,Musíme si zabalit." Drknul do mě znova a políbil mě do vlasů. Podívala jsem se na něj a usmála jsem se. Položil jeho ruku na mou tvář. ,,Jsi nádherná." Řekl roztomile a já jsem se začala červenat.
,,Tak já se připravím první, jen mě musíš pustit a můžeš dál spát." Zasmál se Steve. Zakňourala jsem a s nechutí ho pustila.

,,Hej!" Drknul do mě někdo. ,,Hej!" Udělal to znova. ,,Hej!" Chtěl do mě znova drknout, ale já jsem ho zastavila. ,,Jestli do mě znova drkneš tak o tu ruku přijdeš." Řekla jsem rozespale a otevřela jsem oči. ,,Jsi roztomilá, když mi vyhrožuješ." Řekl se smíchem Steve. ,,Musíme ještě k tobě a musíš si zabalit." Řekl naléhavě a já se na něj podívala. ,,Noták." Naléhal dál. Najednou se ke mě naklonil a políbil mě. Z šoku mi chvilku trvalo než jsem začala spolupracovat. Jeho rty chutnali po jahodách, které miluju a byli měkké jako obláčky. Pak mi ale došlo že on už si vyčistil zuby a já ne. Hned jsem ho opatrně odstrčila. On se na mě podíval jako co se stalo. ,,Ještě jsem si nevyčistila zuby." Zasmála jsem se. ,,A?" Řekl tázavě a znova mě políbil. Když se odtáhl slastně jsem vydechla. ,,Kéž bychom celý den mohli ležet v posteli." Protáhla jsem se a sedla si na kraj. ,,Tak jo, jdu si zbalit." Spráskla jsem ruce a unaveně jsem vstala.

...

Na základnu jsme přijeli docela brzo tak jsem se rozhodla jít si zastřílet. Steve někam odešel s Buckym a já si vzala luk s šípy. Nejdřív jsem chtěla pistoli, ale nechci přitahovat pozornost.

Po nějaké době co jsem zkoušela střílet mě to omrzelo. Sice už je to dýl co mě střelili do nohy, ale pořád to bolí. Nechápu. Když jsem byla v Hydře měla jsem hodně ran a modřin, ale do dvou dnů to zmizelo.
Nakonec už bylo pozdě a já se rozhodla jít spát. Samozřejmě že ne se Stevem, protože zatím to tajíme.

Ráno jsem vstala dříve a tak jsem se rozhodla jít se projít. Oblékla jsem se a vyšla jsem ven. Na noze mám pořád tu ortézu takže jsem kulhala.

,,Ahoj ty nebožátko co to děláš?" Zeptal se Bucky, který se za mnou objevil. ,,Ahoj otravo, jak vidíš tak chodim." Ukázala jsem na své nohy a kulhala jsem dál. ,,No já bych tomu chození neříkal." Zasmál se Bucky. Na to jsem ho probodla pohledem a on radši zmlknul. ,,Tak jak se jinak máš?" Zeptal se po chvíli Bucky. ,,No...." Zadrhla jsem se abych správně zformulovala odpověď. ,,Bylo i líp, ta noha se vůbec nehojí, je to až zvláštní." Pokrčila jsem rameny a šla jsem dál. On si přemýšlivě promnul bradu a dohnal mě, i když jsem nějak daleko zrovna nedošla. ,,A jak se ti to stalo?" Zeptal se a k tomu ukázal na nohu. ,,Bránila jsem Steva, když na něj Meier střílel." Řekla jsem popravdě a otočila jsem se na něj. ,,A když tě Hydra zajala tak ti taky dělali hrůzy, ale to se ti zahojilo." Řekl přemýšlivě Bucky. Jen jsem kývla, protože jsem vůbec nevěděla kam tím směřuje. ,,Nemyslíš si, že ti Hydra vylepšila uzdravování jako to má Steve?" Zeptal se naléhavě. ,,To by vyvrátilo už jen to že mě postřelili." Řekla jsem s nezájmem. ,,Ale jinak se ti všechno uzdravilo, ne?" Zeptal se aby se ujistil. ,,Jo?" Řekla jsem s nechápavým pohledem upřeným na něj. Nic neřekl a rychle se rozutekl směrem k základně kde je teď i Steve. Jelikož jsem si dlouho neošetřila tu nohu nebo spíš jsem se nepodívala na její stav, tak jsem se rozhodla že půjdu k sobě a kouknu se.
Sedla jsem si na postel a sundala jsem si kalhoty. jinak bych moc přístup k ráně neměla. Byla pár centimetrů nad kolenem, ale stejně se mi s ní blbě chodilo. Podívala jsem se na ránu a hrůzou jsem se zděsila. Rána kde předtím byla kulka byla celá černá a z ní šli černé žíly. Na chvilku jsem se na to zadívala a všimla jsem si že se ty žíly zvětšují. Pomalu, ale přece jen. Zaječela jsem, když jsem si uvědomila, že tohle rozhodně není normální. Najednou do místnosti přišel Bucky. ,,Jsi v pořádku?" Slyšel jsem křik a... Svou větu nedořekl protože se upřeně zadíval na mou černou ránu. Hned se podíval na mě a se zděšením se zeptal. ,,Co to je?" Na sucho jsem polkla. ,,Já nevím." Řekla jsem bezradně. ,,Neříkej to prosím Stevovi." Řekla jsem mu když chtěl odejít. Podíval se na mě. Měla jsem slzy v očích a třásl se mi spodní ret. Hluboce vydechl. ,,Dobře neřeknu mu to, ale ty mu to říct musíš!" Řekl přísně.
,,Jo řeknu mu to jen, teď je válka a on toho má moc, nechci aby se zbytečně strachoval." Řekla jsem popravdě a uklidnila jsem se. ,,Přijď prosím za Starkem, až si teda nandáš kalhoty." Řekl neutrálně Bucky a odešel.

,,Co se to děje?" Špitla jsem si sama pro sebe a rychle jsem si nandala kalhoty a na to ortézu. Nechci aby to Steve nebo Bucky věděli, ale když už to ví Bucky nechci aby to věděl aspoň Steve. Zbytečně by se o mě strachoval a teď už toho má hodně. Opatrně jsem vstala a radši jsem si vzala berli. Předtím jsem si myslela že už je ta noha v pořádku, ale teď mi přijde, že se to ještě zhoršilo.
Hned jsem si to namířila přímo za Starkem.