Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

Jak dlouho?

,,Tak co květinko, jak jsi se vyspala?" Zeptal se zase jakoby mile Meier a píchnul mi do žíly jehlu. Na sucho jsem polkla. ,,Jak dlouho tu jsem?" Zeptala jsem se už asi po padesátý. Ignoroval mě a zmáčkl tlačítko. Do žil se mi začala hrnout tekutina podivné kovové barvy. Slzy mi tekly dolů proudem. Už asi dva dny ani nekřičím, prostě už na to nemám sílu. Podle mých výpočtů nebo spíš podle toho kdy my dávají večeři jsem zjistila, že jsem tady přibližně 3 měsíce. Už jsem vzdala naději o tom že by mě někdo někdy zachránil. Občas se ze mě snaží vytáhnout informace o Stevovi, ale já je vždycky urazím a oni mi pak nedají jídlo nejmíň den. S tím kolik jídla mi tu dávají to není zrovna dobrý, takže se snažím je urážet míň, ale někdy to prostě nejde.

Potom co ze mě zase udělali testovací krysu tak mě svázali ve výslechové místnosti. ,,Tak co Jane už nám to řekneš? Nebo potřebuješ motivaci?" Zeptal se vražedně Meier. ,,Zabili jste mi rodiče nic už mi nezbylo a to jediný co mám teď hledáte? Myslíte si že vám pomůžu? To mě radši zabijte!" Prskla jsem na něj a po tváři mi stekla jedna slza. Meier se uklidnil, asi aby mě opravdu nezabil a pokračoval. ,,Jane už jsme to probírali snažím se svět před lidmi jako je Steve zachránit." Řekl a hlasitě vydechl. ,,Všichni potřebujeme před nima zachránit." Dořekl svoji myšlenku. Podívala jsem se na něj naštvaně. ,,Ty jsi ten před kým potřebujeme zachraňovat!" Prskla jsem na něj. Napřáhl se a dal mi silnou facku. ,,Hajzle!" Zařvala jsem po něm a on se na mě prudce otočil a kopnul mě do břicha. ,,Mělo by ti začít záležet na tom aby jsi přežila, protože, takhle se ti to nepovede!" Procedil skrz zuby a odešel. Hned potom mě zase hodili do cely. ,,Au! Příště by jste mě nemuseli házet!" Řekla jsem bolestně a oni mě kopli do břicha. Víte jak jsem říkala, že se snažím nezabít se, no ani ne. Prostě je provokuju. Stejně se odsud nedostanu a rodiče mi zabili takže jak jsem říkala je mi to všechno už jedno.

,,Snídaně!" Zařval někdo a já otevřela oči. Pomalu jsem slezla z postele a doplazila jsem se k jídlu. Tentokrát to byl jeden malej kousek chleba. To mi asi dneska budou dávat dvojitou dávku ne? Snědla jsem to a vypila jsem vodu. Hned potom ke mě zase vtrhli a vzali mě do tý divný laborky. Připoutali mě zase k tomu stolu. ,,Můžu se konečně zeptat proč to do mě cpete? To budu mít nějaký super schopnosti nebo mi to jen zničí žíly?" Zeptala jsem se narovinu. ,,To se ještě uvidí." Usmál se vražedně Meier. A zase do mě napral ty tekutiny. Tentokrát jich bylo víc a různé barvy. Potom co jsem si zakřičela bolestí a oni to konečně dodělali tak mě tam prostě nechali na tom stole připoutanou.
Po nějaké chvíli přišel Zolla. ,,Á tak přeci jenom se zase setkáváme." Řekla jsem unaveně. Nic na to neřekl a podíval se na mě. ,,Potřebuje vitamíny, jinak nepřežije." Řekl německy. Ovšem já trochu německy umím a tohle mě vyděsilo. ,,Jak jako zemřu?" Vyhrkla jsem a oni se na mě podívali. ,,Prostě zemřeš." Řekl s nezájmem Meier, ale Zolla ho probodl pohledem. Proč ho probodl pohledem? Proč mi tohle dělaj? Proč? Proč mi nikdy nezodpovědí na všechny otázky?
Chvilku si něco povídali vzadu a pak ke mě přišli. ,,Takže vitamíny?" Řekl tak divně Meier. Zolla kývl a tak Meier zmáčkl tlačítko. To si děláte prdel i ty vitamíny do mě chtějí narvat těma hadičkama. Já už z nich fakt nemůžu. To je hrozný.
Trochu to zabolelo, ale bolesti při pokusech se to nikdy nevyrovná.
Vydržela jsem to až do konce když už si asi řekli, že to stačí a znova mě hodili do cely. Musím přiznat že jsem se po těch vitamínech necítila tak moc unavená jako předtím, ale pořád jsem chtěla spát. A tak jsem usnula. Zas a znova.

...

Dneska to bude něco okolo 5 měsíců co tu jsem a musím říct, že se to akorát zhoršuje.
Přidali mi někoho kdo mě prý má vycvičit nebo co, ale většinu času jsem na zemi v bolestech. To je přibližně 2 až 3 hodiny denně a pak asi 3 hodiny toho testování pomocí hadiček a asi hodinu mě "vyslíchají" ale většinou je jen urážim a oni mě pak mlátí. Přijde mi že to úplně všechny baví, baví je mě mučit, vidět že jsem na konci mích sil.
Kdybych mohla už bych je dávno všechny krutě zabila.

...

Dneska ráno jsem měla vydatnější snídani než obvykle a to znamená že zase přijde Zolla mě nějak zkontrolovat a otestovat.
Chvilku po snídani ke mě zase vrthli ti muži a odvedli mě na můj bolestný trénink. Můj trenér toho moc nenamluví, spíš jen kope.
Přišla jsem tam a jak už se mi stalo nejméně padesátkrát tak mě zase chtěl skolit na zem. Rychle jsem mu chytla tu vykoplou nohu a co nejvíc jsem dokázala jsem s ní škubla. Toho dostalo na zem. Rychle jsem si na něj sedla a tak jak to on vždycky dělal mě jsem mu začala dávat co nejvíc pěstma do obličeje. ,,To máš za to co jsi mi prováděl ty bastarde!" Zakřičela jsem na něj a dál jsem ho mlátila. Možná už byl v bezvědomí co já vim, jediný co jsem v tu chvíli chtěla bylo ho zabít. Způsobil mi tolik bolesti a tolik smutku. Je mi jedno že on mi nezabil rodiče, udělala to Hydra a on v Hydře je!

Pokračovala bych dál, ale vyrušilo mě zatleskání u dveří a odtrhnutí od něho. ,,Výborně freundine, konečně jsi ho přeprala." Řekl potom co tleskal a podíval se na mě. ,,Nezabila jsem ho ne?" Zeptala jsem se vylekaně. Málem jsem teď někoho zabila a já nechci být vrah. ,,Né, ale kdybychom tě neodtrhli tak ano." Usmál se Zolla. Nad tou myšlenkou jsem se zhrozila. ,,Cože? Co jste mi to udělali?" Vystartovala jsem k němu a ti muži už na mě chtěli jít, ale Zolla je zastavil. ,,My jsme nic neudělali to ty jsi ho chtěla zabít, my jsme ti jen přidali sílu na to ho zabít." Řekl zcela vyrovnaně. Z toho co řekl jsem se psychicky zhroutila. Má pravdu to já jsem právě málem zabila člověka....