Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

Zranění

Hned jakmile jsme byli sami tak jsem si sedla a sundala si kalhoty. ,,Jane co to děláš?" Zeptal se nechápavě Steve.

,,Ježiš. Steve počkej chvilku, vím jak to vypadá." Řekla jsem rychle a sundala jsem si konečně ty kalhoty. Steve se podíval na to zranění a zděsil se. ,,Co to je?" Zeptal se mě a přišel blíž.

,,Pamatuješ si jak tě Meier chtěl střelit?" Zeptala jsem se se slzami v očích. On přikývl. ,,Zachránila jsi mě." Vydechl a podíval se na mě. ,,Ta kulka byla mířená na to tě na místě zabít a protože máš rychlé uzdravování tak do ní dali Thallium což je nejjedovatější kov na světě.
Kdyby jsi to dostal do hlavy nebo srdce byl by jsi na místě mrtvý, ale protože jsem to schytala do nohy tak mám možnost přežít." Vydechla jsem zničeně. ,,A jaká je ta možnost?" Zeptal se mě.
,,Amputují mi nohu, jinak se to rozšíří a já zemřu." Řekla jsem zničeně a on mě objal. ,,Proč si mi to neřekla?" Zeptal se taky zničeně. ,,Myslela jsem že to není důležitý a co když už mě pak nebudeš chtít? Budu bezmocná!" Řekla jsem hystericky.
,,To už nikdy neřekneš!" Řekl zcela vážně. ,,Ty jsi moje rodina a jsi silná! Vždycky jsi byla můj vzor vždycky jsi se dokázala postavit a to že nebudeš mít nohu neznamená že bych tě někdy opustil! Já tě nikdy neopustím!" Řekl vážně a pevně mě objal. Začala jsem brečet. Bylo toho na mě moc. Bucky, zranění, válka, rodiče. Můj život se po Stevovu experimentu drasticky změnil.
Nedávám mu to za vinu, jen si někdy přeju aby se to dalo vrátit. Je mi jedno že by Steve nebyl tak velký a svalnatý, má úžasnou povahu a to je to co na něm miluju.

Oba dva jsme tam ještě dobrou chvíly seděli a objímali se.
Bylo poznat, že Steve je z Buckyho zničený. Vypadal jako chodící mrtvola.

Po tom co jsme se konečně pustili a oba jsme vyšli tak jsme narazili na Phillipse. ,,Dostali jsme ze Zolli kde je teď Schmidt a chce postavit vražedný stroj pomocí tesseractu." Oznámil nám agent. ,,Co za to chtěl." Zeptala jsem se bez emocí.
,,Svobodu." Odpověděl Phillips a já se napla jako pravítko. ,,To monstrum co na mě a Buckym dělalo pokusy, co si myslelo že to ani nepřežijeme, to? Tomu vy dáváté svobodu?" Zakřičela jsem na něj naštvaně. ,,Agentko Morganová, ovládejte se." Řekl Phillips. Chtěla jsem nějak odpovědět, ale Steve mě vzal kolem ramen a radši jsme odešli.

Druhý den ostatní uspořádali takový večírek. Ani nevím proč, ale já se Stevem jsme tam bohužel museli. Proč bohužel? Protože bych nejradši byl schoulená v klubíčku v pokoji a oplakávala Buckyho.
Nesmím na to myslet jinak tady udělám scénu. Rozhodla jsem se nakonec a vstala jsem od baru. ,,Ahoj Jane." Usmála se na mě Peggy. ,,Ahoj." Usmála jsem se nazpátek. ,,Jak ti je?" Zeptala se mě starostlivě. Jen jsem se z hluboka nadechla a na tváři jsem vykouzlila falešný úsměv. ,,Jo žiju. Nevíš kde je Steve?" Zeptala jsem se rychle a podívala jsem se kolem. ,,Měl by být někde tam pryč." Řekla popravdě Peggy a někam ukázala.
Trvalo mi sakra dlouho než jsem ho našla jak seděl sám ve velké místnosti s jedním stolem u kterého seděl a do sebe lil alkohol. ,,Víš že se nemůžeš opít?" Zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím. Steve na mě zdvihl svůj zničený pohled a znova se napil.
Přišla jsem k němu a položila jsem mu ruku na rameno. ,,Tím že se pokusíš opít nic nevyřešíš." Řekla jsem popravdě. ,,A jak mám sakra vyřešit to že už tu Bucky není? On je mrtvej Jane! Mrtvej! A je to moje chyba!" Zařval zničeně a slzy mu začali stékat po lících. ,,Steve." Špitla jsem už taky ubrečeně. ,,Ty za to nemůžeš!" Chytla jsem ho za tváře a on se na mě podíval. ,,Ty jsi ho nezabil to Hydra!" Řekla jsem vážně. ,,Myslíš že by Bucky chtěl aby jsi se tady snažil opít? Nebo by chtěl aby jsi bojoval za to v co věříš?" Zeptala jsem se ho s nadzvednutým obočím a on flašku položil na stůl. Steve se zvednul a se slzami v očích mě objal. ,,Steve, ty jsi se Buckymu snažil pomoct jak to jen šlo, ale v žádném případě za to co se stalo nemůžeš!" Řekla jsem nahlas a podívala jsem se mu do očí.