Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

výslech

Vzbudila jsem se v něčem co vypadalo jako špinavý pokoj. Byli tu jen mříže a postel. Kolem mě jsem nikoho neviděla. Začala jsem brečet.
Moji rodiče. Proč? Proč zrovna oni? Proč nezabili mě?

Asi po hodině brečení jsem se trošku uklidnila. Teda né, jen jsem přestala bulet nahlas.

Najednou se otevřeli dveře a tam byl ten muž. ,,Tak šípková růženka se probrala, že?" Zeptal se s falešným úsměvem. ,,Ty bastarde!" Začala jsem se zvedat. ,,Ty idiote! Já tě zabiju!" Začala jsem na něj řvát a chtěla jsem mu jednu trefit. Sice jsem byla unavená a bylo mi blbě, ale byla jsem připravená prát se o život. ,,Ale ale nedělejme unáhlené závěry." Usmál se a vyndal jehlu s nějakou tekutinou. Rychle mi ji píchl do krku abych ho nestačila přeprat. ,,Sladké sny." Usmál se ohavně a mě se zavřeli oči.

Vzbudila jsem se až když jsem byla připoutaná ke kovovému stolu.
Zamrkala jsem a podívala jsem se okolo. Viděla jsem tam zase toho muže. ,,Asi nevíš kdo jsem co?" Zeptal se s pobavením. ,,Jmenuju se doktor Meier a budeš mě výdat většinu svého času." Rozhodil rukama a přišel blíž. ,,Proč jste je zabil?" Zeptala jsem se bezmocně. ,,Ale zlatíčko, to jsou oběti války, kdyby jsi byla s hydrou tak se to nestalo." Řekl přísně. ,,Já ani nevím co Hydra vůbec je, prosím tohle je nedorozumění!" Začala jsem sebou házet, ale nepomohlo mi to. ,,Dneska začneme z lehka, aby jsi byla schopná odpovědět na pár otázek." Usmál se na mě ignorujíc mé pokusy o vysvětlení. ,,V čem mě budete šetřit?" Zeptala jsem se zmateně. Hned na to jsem se napla a začala křičet. Do těla mi šla divná stříbrná tekutina. ,,Přestaňte to bolí!" Začala jsem křičet, když spustili i další hadičku. Takhle to ještě dlouhou chvíly pokračovalo. Po chvilce už jsem neměla sílu křičet, bylo to prostě jakoby bych neměla kontrolu nad svým tělem.
Prostě jsem tam ležela a jen mi tekly slzy.
,,Tak to by pro dnešek stačilo." Řekl někdo kdo zrovna teď přišel. Byl mnohem menší. ,,Dobrý den meine freundine já jsem doktor Zolla." Nějací muži mě odpoutali a postavili. ,,Neříkejte mi tak!" Prskla jsem po něm a on se ani nehnul. ,,Měla by jste si uvědomit kde je vaše místo." Řekl s velmi intenzivním německým přízvukem. Chtěla jsem se s ním pohádat, ale ty muži mě odvedli pryč. Dovedli mě až do nějaké místnosti se stolem a dvěmi židlemi. Přivázali mě na jednu židli a nechali mě tam samotnou.

Po chvilce přišel zase ten Meier a sedl si naproti mně. Hned za ním bylo velké černé "okno" přes které nebylo vidět.
Takže... Podíval se na složku na stole a pokračoval. ,,Jane Morganová, jsi prý kamarádka Stevna Rogerse...." Udělal dramatickou pauzu. ,,Takže přejdeme rovnou k věci... Kde je Steven Rogers?" Zeptal se naštvaně. ,,Já nevím." Řekla jsem zmateně. ,,Už pár týdnů o něm nevím vůbec nic." Řekla jsem popravdě. Přeskenoval mě pohledem. ,,Vy jste gestapo?" Zeptala jsem se zmateně a vyděšeně. ,,Ne jsme Hydra." Řekl naštvaně. Pořád jsem nechápala. ,,Pracovali jsme s nacisty, ale to už se nikdy nestane, chceme udělat svět lepším místem, chceme ovládnout svět, svoboda je jen lež za kterou bojují jen slabí." Řekl hrdě a podíval se na mě. ,,Takže Hydra?" Zeptala jsem se. On přikývl. ,,A teď mi konečně řekni kde je Rogers!" Řekl rozčíleně a práskl do stolu. Lekla jsem se a truchu jsem sebou cukla. ,,Já to nevím!" Řekla jsem bezradně. ,,Dneska na tohle nemám náladu, zítra si to užiješ!" Zasmál se a odešel. Ti dva muži mě odnesli zpátky do cely kam mě přímo hodili.

Asi po hodině mi sem dali jídlo, byl to kousíček chleba a voda. Věděla jsem že to zejtra bude horší, ale bylo mi to jedno, ten chleba jsem snědla a vodu jsem pak taky vypila. Ulehla jsem na špinavou kousací matraci a usnula jsem.