Protect my love (captain america ff)COMPLETED sequel coming

Nejsem zabiják

Potom co se stalo mě naštěstí nechali celý den bez testování a všeho toho chaosu. Prostě jsem seděla na nepříjmné posteli a přemýšlela jsem.
Opravdu jsem ho málem zabila? Málem jsem zabila člověka.
Ale já ho chtěla zabít, chtěla jsem aby cítil to co já, aby trpěl tak jako já. Jsem zrůda...

Další den mi k snídani přinesli malý kousek chleba. Snědla jsem ho a vypila jsem vodu. Čekala jsem jen na to až ke mě vtrhnou což se za chvíli stalo. Místo toho, aby mě odvedli na trénink jako to dělali vždycky tak mě vzali rovnou na testování. Tam už čekal Meier i Zolla. ,,Tak jak se má náš zabiják?" Zeptal se provokativně Meier. Nic jsem na to neodpověděla. Po tom co jsem si doslova vykřičela hlasivky při těch tekutinách z hadiček tak mě tam nechali připoutanou.

Po chvíli co mě Zolla kontroloval přišel znova Meier. ,,Tak jak to vypadá?" Zeptal se Meier.
,,Pokus 456 nevykazuje žádné známky poškození systému, vypadáto že látky vzalo tělo dobře." Zamyslel se nad tím Zolla a podíval se na mě. ,,Jak se cítíš?" Zeptal se naléhavě. ,,Hrozně." Odpověděla jsem unaveně a podívala jsem se jinam. ,,Teď bychom měli otestovat to co zvládne." Řekl Zolla a podíval se na Meiera.

Zase mě vzali tam kde normálně mám tréninky a hodili mě doprostřed. Za mnou přišel nějakej hydrant a dal mi pěstí. Takže souboj? Rychle jsem se další pěsti vyhnula a kopla jsem ho do břicha. takhle jsem odrážela jeho útoky ještě asi pět minut. To ovšem jeho omrzelo a vyndal si odněkud nůž a rychle mě seknul do ramene. Sykla jsem bolestí a odskočila jsem od něj. Tak jo teď jde o můj život a tohle rozhodně není vyrovnaný boj. Vždyť on má nůž!
Snažila jsem se vyhýbat, ale stihnul mě seknout ještě do ramene a nohy. Super teď tam mám hluboký rány.
Chtěla jsem uhnout jeho útoku ale on byl rychlejší. Zakřičela jsem když mi nůž projel břichem. Rychle jsem se za ránu chytila a uskočila. Co to sakra je? Tak jo tohle fakt není prdel Jane soustřeď se!

Rychle jsem ho kopla do koulí a on se za ně chytil. Čekala jsem že se skácí k zemi, ale tak co no.
Najednou se všechno zpomalilo, viděla jsem jak se pomalu napřahuje. Uhnula jsem a kolenem jsem ho kopla do břicha. Pořád to bylo jako kdyby se zpomalil čas. Ruku s nožem jsem mu zkroutila za zády a nůž jsem mu vyrvala z ruky. Rychle jsem mu dala pěstí do hlavy a on se skutálel k zemi. Najednou se zase všechno dalo do normálu a já si na něj sedla a začala jsem ho škrtit. Měla jsem tak hrozný vztek. Jak si mohl dovolit mi vrazit nůž do břicha? Začala jsem vnímat jak mi Zolla tleská. ,,Bravo, a teď ho zabij!" Poručil Meier. Chtěla jsem to udělat, ale nemohla jsem prostě ne! Odendala jsem ruce. ,,Nejsem vrah!" Křikla jsem rozhodně a nechala jsem se od těch hydrantů odnést do cely kam mě hodili.

Další den...
Už jsem tady cca 7 měsíců a opravdu ztrácím svojí mysl. Nemám tady nikoho komu bych důvěřovala a většinu času jsem sama v cele.
Takže si často povídám sama pro sebe.
Taky mě asi před 2 měsíci vzali na tetování. Ano přesně tak. Bez mého svolení mi prostě na zápěstí vytetovali 456. Hádám že jsem pokus s tímto číslem... To mi jenom říká jak moc jsou masochystický a kolik lidí už tohle trpělo.

Dneska jsem snědla snídani rychle, protože jsem měla hrozný hlad a ani jsem se nedokázala postavit. Cítím se hrozně slabá a zvlášť po těch soubojích o život. Ano slyšeli jste správně udělali z toho tradici.

Nejmíň jednou za týden mám takovýhle souboj, ale ten hydrant má vždycky buď nůž nebo jinou zbraň. Jednou měl pistoli a to jsem myslela že umřu. Včera mě nožem zase bodl do břicha a ještě přidal do nohy. Nechápu to, proč? Ani nevím proč mě takhle "trénujou" protože jestli mě chtějí zabít ať to udělaj hned teď.

Potom co mě hydranti zase odvedli do tý laboratoře a já jsem si tam vyječela hlasivky tak mě strčili rovnou do cely. Dneska jsem hrozně slabá, to jsem sice skoro každej den, ale dneska jsem extrémně slabá. Ta rána na břiše se mi ještě nezahojila a ta na noze už vůbec ne. Nedokážu se ani zvednout jen ztěží jsem se dostala na tu kousavou postel a jsem za to ráda. Z hladu vidím rozmazaně a motá se mi hlava.

Zničehonic jsem, ale uslyšela divné hlasy...