Chtění [YAOI] |CZ/SK|

2. Čepice

Čekalo mně ale překvapení, když bus zastal jsem spatřil jeho, toho kluka. Kluka kterého neznám jméno.

Všimnul jsem jsi že na mně celou dobu čumněla holka. Proč? Nemám páru, neznám ji. Bus zastal a ja jsem chtěl vystoupit, ale oslovila mně ta holka. ,,Ahoj. Jsi v pořád-..." Už vím co po mně chce ikdyž mně vůbec nezná, protože tohle se mně ptá témněř každý. ,,Mněj se." Nenechal jsem ji domluvit. Po tomhle na mně jenom vyvoraně zírala. Mám ji někde. Mírně jsem zvedl hlavu a spatřil Karlose i s jeho partou, kluk-spůsobovatel mé šikany. Chvíli jsem čumněl, bál jsem se. Karlos puknul krkem a jeden s jeho party si začal postupně pukat prsty, vědel jsem, že se něco děje.

Vyšel jsem ven a konečně mně spatřil, chvíli čumněl a pak se rozeběhl pryč. Vypadalo to jako by mněl s tou holkou setkání, jak se rozeběhl jenom čumněla a ruku jsi dala na srdce. Vypadala jako by ji bylo líto, že něco udělala špatně nebo něco provedla. Ja jsem jsi, ale šel za svím. Zatím se Augusto rozběhl k ní a jsem jsi jist, že ji chce zbalit. Určo mu to nevydrží déle jako zopár minut a vratí se s červeným lícem, jako obvykle.

Začal jsem utíkat jako o život, konečně tady byl sloup za kterým jsem byl dobře skryt. Postupně jsem se vydýchaval. Vynořil jsem hlavu aby jsem se poohlédl, na nástupišti již nikdo nebyl, vládlo tady hromový ticho. Vtom mně, ale něco chytlo za pusu, otočil jsi mně a díval jsem se z tváři tvář Karlosovy. Začal jsem se mykat a pokoušal jsem se mu vytrhnout. Přišlo jich tam víc, bylo jich tam najméně pět. Chtěli aby jsem jsi sednul, ale ja jsem se jim spíral. Nakonec mně dostali na kolena. Do úst mi násilím narvali látkoví obrousek, který mi bránil odmlouvat a ruky mi silně zvázali pevnym lanem. Odporoval jsem pohledem, když jsem nemohl jinak.

Přesně jsem vědel kam jde, viděl jsem jej. Když vypadal sklidněně jsem se vplížil za jeho záda. Chytnul jsem jej za pusu, když se mi podíval do očí díval se hodně roztomile a vyděseně v jednom. Pak nasledoval obrousek do ust, Augusto chtěl použít nůž, souhlasil jsem, trochu postrašit nic neudělá ne?

Vytáhli nůž dá se předpokládat, že mně chtějí jenom vyděsit, ne? Nebál jsem se, jenom ze začátku mně střáslo. ,,Co to máš pod čapicí?" Řekl jeden z nich a vytáhnul mi obrousek. ,,Proč bych tam něco mít mněl?" Chvíli na mně koukal a pak k ní natáhl ruku. ,,Pretože je léto a tohle je zimní čepice. Čo před námi skrývaš?" Zarazil mně a jeho ruka pokračovala k mé čepici pod kterou jsem mněl uši. Mačací uši.

Tohle zarazilo i mně, čekal jsem už jenom na to jak mu to dá dolů.

,,Čepici ne!" Zakřičel jsem na plný hrdlo, ale bylo pozdě.

,,T-ty jsi Neko?" zadíval jsem se a přezrel ho zhora dolů. ,,Máš taky chvost?" Zeptal jsem se zaujatě, on otázku odignoroval. Mário k němu přišel a začal ho svlékat chvíli jsem jen vyvoraně čumněl, ale pak mi to došlo. Chvost. Díval jsem se na něj, už jenom z toho pohledu jsem byl udělanej.