Chtění [YAOI] |CZ/SK|

33. Bolest

Po domě se rozezněl zvonek a já jsem se vydal řuzivou chůzi k dvěřím. Nebyl jsem řuzivej na Kristiána, ale na mně.
Když jsem dveře otevřel jsem uviděl stát za prahem dvěří Kristiána. Vypadal unaveně, nebo spíše zničeně a na sobě měl nějaký divný šaty, které byli dotrhaný. ,,A-hoj." Šiptl a únavou padnul na mně, byl hodně oslabenej. Chudáček co se mu to přihodilo? Přetočil jsem jsi ho a lépe se na něj podíval. Ve vlasech mněl nějakou podivnou krajkovou čelenku která připomínala čelenky které nosí soukromný uklízečky, vlastně celý ten jeho oblek tak vypadal, byl černo bílí a když jsem si uvědomil co má roztříštěné po obličeji tak jsem vyjekl a odtáhl se.
,,Kdo, kdo to byl tenhle krát?" Zapištěl jsem a slzy mi začli stékat po obličeji. Před pusu jsem si dal ruku a zadržoval své vzlyky. Díval jsem se vstříc jemu. Zlomilo mně to ještě mnohem víc.... Než jsem byl. Probouzel se a já jsem si radši přidal druhou ruku. Podíval se na mně a začal natahovat za mnou ruce a já jsem jej jenom uhranutě sledoval. ,,Promiň." Zašeptal jsem a utekl.

Díval se na mně a brečel, natáhl jsem k němu ruce. Miluju ho, jenom nejsem připraven na vážný vztah. Jenom chci obětí, jenom jedno. Zvedl se a rozběhl se pryč, utíkal z domu. Zůstal jsem sám, opět sám.
,,Sklamal jsem ho."
Zašeptal jsem a ruku složil. Uložil jsem se do klubíčka.
,,Bude to teď tak jak to bylo před tím? Když mně pořád někdo chtěl do postele? Jenom pro jedno?" Šeptal jsem pro sebe a skroutil jsem se ještě víc a začal vzlykat.
,,Jsem jenom posranej Neko, nezasloužím si kluka jako je Karlos."
Šeptal jsem do vzlyků.