Chtění [YAOI] |CZ/SK|

10

Den ubehl rychle a na školu jsem se vysral, ale to naprosto. Vstal jsem a třesknul si hlavu do dvěří, kde mi zůstala rána a po tvářich mi stekal potůček krve. Jsem to ale idiot. Uvědomil jsem se, když jsem tu bolest ucítil. Šel jsem do koupelně a podíval se do zrcadla. Mněl jsem všude znamínka, pár podlítin a ukrutně rudo pod očima. Ale do školy jít musím. Zamyslel jsem se. Ale vždyť oni o ničem neví. Usmál jsem se do zrcadla, nebyl to úsměv spíš grimasa. Neumněl jsem se moc usmát, štípali mně koutky ust a mé rozdělané rty. Pol hodinu jsem stál nad umyvadlem a čekal. Čekal, až se vyzvracím. Popřitem jsem se díval do zrcadla nad umývadlem na můj ne ještě celkem zohizděnej ksicht. Když mi přišlo na um že je hodně hodin, jsem šel do pokoje, vzal jsem batoh a vydal se do školy. Utíkal jsem jak najrychlej jsem mohl.

Spatřil jsem jak Kristián utíkal, podíval jsem se na něj, ale von nijak nezareagoval. Zašel jsem tedy do třídy a vybral si jídlo. Jo, možná jsem hubenej, ale to neznamená že nič nejím. Právě naopak, mohu se přežírat kolik chci a s váhou mi to nič neudělá. Někdy právě chci přibrat.

První byla biologie, dal jsem si na stůl všechno čo bylo potřeba a akorát zazvonil zvonek a do třídy přišel učitel. Ignoroval jsem jej byl jsem až moc zamotaného v mích myšlenkách. Znáte takový ten "myšlenkový pochod." Podívate se z okna a už to jede. Probralo mně z přemýšlení když učitel spomněl pohlavní soustavu, kterou sme mněli naposledy v sedmém ročníku. Podíval jsem se na něj, byl to ten prodavač. Vykřiknul jsem a postavil se ze židle. Všichni se na mně otočili a vyvoraně na mně zírali. Stekla mi slza po tváři, bál jsem se a to jenom z pohledu na něj. ,,Jak... Jak..." Náhoda? Ani omylem. ,,Pak v kabinetu." Řekl a pokračovali jsme ve výučbě, všichni se na mně dívali, tak ostré pohledy. Hodina byla ukonce a ja jsem nehodlal jít za ním. Byla Matematika, celkem jsem prožil. Jo, prožil. Tu nudu ktorá tam byla. Přešlo několik hodin a škola byla ukonce, pak ale před dveře třídy přijel ten muž z krámku. ,,Kristián Mochíňsky, kabinet, hned." Vypadal bít naštvaní. A dva kluci který tam ještě zůstali sme začli smát.