Chtění [YAOI] |CZ/SK|

35.

Ráno jsem se probral a hlava mně tříštila jako nikdy. Vešel jsem do místnosti s televizí, hádám že to bude obívák. Ležel v křeslu a spal. Až pak jsem jsi uvědomil, že jsem jinak oblečenej. Převlíknul mně? Nejspíš. Udělal jsem ještě dva krůčky vpřed, ale to jsem nohou stoupl na měco ŕzgajúciho a Karlos se probral.

Probral mně skřípot, díval se na mně vyděšeně a já jsem jej při odchodu z křesla odstrčil. Šel jsem jsi udělat kafé. To že jsem středoškolák nic neznamená. Vynechání školu a jak vidím tak dobře se učící Kristián také. Otočil jsem se na něj s nezájmem. Přikyvoval jsem mu na věci co se na mně ptal, při poslední jsem se musel ozvát. ,,Poslyš, už to bude jinak jo? Nemusíš se mně bat, jenom jsem nemněl náladu a taky jsem byl naštvanej. Prostě jsem nějak vypadnul z mé mysle."

Začal jsem se jej ptát na to jestli tu mužů zůstat, nebo spíš jestli chce, protože jsem mněl strach z otce a ani nevím co se stalo. Nevím ku kterému z nich si buduji větší strach, nejspíš to z nich dvou i tak vyhrá mamka. Podíval jsem se mu hluboce do očí a ospravedlnil za to že jsem se trochu vožral a za to co jsem udělal, jak jsem se správal. Když jsme jsi to všechno vydiskutovali, tak jsem spatřil hodiny, něco kolem šesté. Zebral jsem batoch a utíkal do školy. Karlos na mně jenom nechápavě zíral, ale za mnou nešel.

Vešel jsem do školy kde už za katedrou stála učitelka která se mně vyptávala proč jsem ty predošlí dny nebyl ve škole a takovouhle otázku mněla i na Karlose. ,,Byl jsem.... Tedy měl jsem horečku..." Mumlal jsem si pro sebe. ,,A co Karlos?" ,,Taky...." Nevěřícně se na mně dívala. ,,Hele tady je mé ospravedlní." Ukázal jsem ji mou žákovskou a ona jsi napravila bríle. ,,Dobrá tedy jdi jsi sednout." Poroučila mi a já jsem tak i udělal. Od malá jsem věděl kopírovat podpisu, rodiče mi nikdy nechtěli podepisovat a já jsem pak z toho mněl problém. Sadl jsem si do zadní lavice a získal jsem několik nepříjemných pohledů jak od holek tak od kluků.