Chtění [YAOI] |CZ/SK|

16.

Křičel bolestí a já jsem to nemohl poslouchat. ,,Prosím... Nechte ho... On nic neudělal..." Chtěl jsem mu pomoct.

,,A ty snad jo?" Byl z něj dosti znechucenej a když jsem vybral tehdy vybrační vajíčko a on se začal vybízet, tak jsem odjel, teď je tam copatý podivín.

,,Muž z krámku..." Přemýšlel jsem nahlas. ,,Jo, to takovou přezdívku jsi mi teď dal?" Řekl zamyšleně. ,,Zneužil jsi mně." ,,Jako každý jiný." ,,Ve škole..." Nepřestávam. ,,U mně doma..." Opět do něj přirazil, pro tenhle krát jsem to viděl szcela jasně a von se do něj udělal. Pozvracel jsem se a on se od Karlose postavil. Karlos ležel na zemi a vydychaval co se mu právě udělo, vypadal jako kdyby chtěl každou chvíli umřít. Mezi tím přišel ke mně a dal mi na krk nějakej řetěz, přitáhl jsi mně k jeho obličeji, zcela jasně jsem mohl cítit jeho dech. ,,Půjdeš semnou. Dělá se to s tebou až moc dobře." Řekl a stáhl mně za sebou. Dal na mně nějakej kus látky a vložil mně do auta. Sedl si na přední sedadlo a vezl mně nevedno kam.

Dopadl jsem na zem a díval jsem se na Kristiána, byl jsem právě znásilněn. Pak jej připoutal o nějakou řetěz nebo co to bolo. Jako nějakýho neposlušnýho psa. Ouška mněl dolů vstříc tváři a ocas ani neříkám, minimálně z toho se dalo vyčíst, že se bál. Zabalil jej do něčeho a někam jej vedl. Pak jsem slyšel startovat auto. Nemněl jsem tam sílu jít.

Nasadil mi něco na oči čím jsem opět neviděl, cítil jsem smrad, otevřel něco co skřípalo a praštil mně o stěnu, přijel ke mně a sundal mi tu spací masku z očí. Po jeho arogantnímu odchodu jsem se takměr okamžitě začal oblékat, pak jsem si ale všimnul v místnosti i někoho jiného.