Chtění [YAOI] |CZ/SK|

40. Opravdu?

,,Jak jsem řekl, jedno přání kluků. Jenom jedno." Podíval se na mně ,,No honem nemám na tohle celej den." Zadíval jsem se do země, "chtěl by jsem.. někoho kto by mně opravdu miloval, kto by mi opravdu dal něco víc co coura jako já nemůže mít.. Ja... Ja nemám nato mít někoho opravdoví ho, kéžby- ne, on ne.." Nadvihnul jsem mírně hlavu a zadíval jsem se na toho chlápka "Co mu mám asi říct? Vždyť mně zesměšní"

Jak jdu dole halou kouknu se von oknem "Začínám mí o něj opravdu strach, je tohle normální?" Zamyslím se, pak se kouknu dolů a kráčím dál, pořád přemýšlím kde asi může být. "No není tohle divný?" Přemýšlím a tsuknu si jako vždycky.

Ten muž mně začal přepalovat pohledem, tohle začíná být opravdu divný. ,,No, ja-" zaseknu se "Honem řekni to" řekne můj šestý smysl. ,,Já bych- No, opravdu? Co chci?" Kouknu se na něj neveřejno. "Posliš kluku, když tohle je tvůj celej problém proč se pořád zakoktávaš a nejsi schopen ani dokončit svou větu, tak jsi na omylu, tvé přání se splní. Ale jak jsem říkal, buď připraven na to co dojde pak, jo?" Kouknu se dolů, můj pohled se změní "Na tohle jsem přece zvyklý.." pomyslím si téměř prázdně "Jo" Odpovím tiše. "Tohle bude jako vždy, že jo? Já- já jak jsem říkal, není cesta bez toho. Jednou coura, navždy coura" Jak nad tímhle tak přemýšlím si spomenu na všechny ty věci co jsem udělal, nebo to co bylo uděláno mně. Začnu se jemně třást a ruce mám sevřené jak přemýlám v nich látku mích kalhot, od nervozity, strachu a těchto odporních myšlenek "Zasloužím si vůbec někoho kdo by mně miloval?"

Promiňte že jsem tuhle kapču nenapsala dřív, ale byly tam nějaké soukromní problémy a abych byla upřímná tak jsem na tohle i tak trochu zapomněla. Doufám že to nebude tak extrémní problém, ale Hey všichni co tohle pořád čtou i po měsících od vydání poslední kapitoly! Děkuju~