Chtění [YAOI] |CZ/SK|

27. Last Voice

,,Promiň jenom... Snělo se mi s tebou.. Takový. nepříjemný. sen."
Zakoktával jsem se.
,,Proto... Strach..." Nevěděl jsem co říct, úplně mi došla slova.

Byl roztřesenej, bál se mi to říct, ale když to konečně dořekl, tak jsem jej silně objal. ,,Mně se bát nemusíš." Zašeptal jsem při hladení hlavy.

Musel jsem se pousmát. Ikdyž mi i tohle hladení dost připomnělo sen, nebál jsem se. Byl jsem šťastný, bez ohledu na to čím jsem, nebo kým jsem. Jestli jsem normální nebo jinak orientovaný. Nikdy by mně ale nenapadlo zamilovat se do mého šikanátora. Šli jsme kolem obchůdku, na cestě domů. Stmívalo se a Karlos z mně neznámiho důvodu chytnul za obě ruce a táhl pod uliční lampu.

Nechci to uspěchat, ale taky mu chci říct co k němu cítím. Jsou to přece celá léta. Taky by jsem se mu chtěl omluvit za to co jsem mu přez ty léta dělal. Táhnul jsem jej za obě ruce a zavedl pod lampu. Byla osamocená, jediné fungující světlo v okolí. Bál jsem se ale že mi bude chtít vrátit to co jsem mu udělal. A taky jsem chtěl aby mi to vrátil.

,,Miluju tě! Já... Miluji tě už hodně dlouho, proto jsem ti dělal tí věci, aby jsem u tebe mněl pozornost! Miloval jsem tě ale nevěděl jsem že jsem do tebe, nemněl jsem ani ponětí že bych mohl bít... Ja... promiň... jsem jenom obyčejná zrůda." Řekl jsem roztřeseně a taky mi začli téct slzy, čím jsem dal najevo mou aktuální slabost. Myslel jsem že mně praští, ale ucítil jsem na svém obličeji něco teplého, byla to jeho ruka. Hladil mně.
,,No tak mně prašti! Udělej to!" Nevím proč jsem to vlasně říkal.
Objal mně.
,,P-proč tohle děláš? Víš co jsem ti všechno udělal... Proč mi to teď nevrátiš?"
Mumlal jsem přez slzy. Políbil mně.

Řekl něco co rozbušilo mé srce, něco co mi při polibku vyvalilo slzy z očí a něco co donutilo mé emoce se opět probudit. ,,T-taky tě miluju..." Řekl jsem nakřáplým hlasem a objal jej ještě víc.