Chtění [YAOI] |CZ/SK|

1. Začátek začátků

Žil jsem si jako každé jiné dítě, dokud jsme se nepřestěhovali a já jsem nenastoupil do nový třídy. Byl to horor. Byla to dost záškolácka třída a ja jsem byl schopen udělat cokoli jen proto aby jsem se dostal někam jinam. Když všichni viděli mé zlepšení, mně začli pomlouvat a vymýšlet jsi o mně klamlivý drby. Víc krát mně jenom využili na udělaní úkolů. Taky mi ne jednou dali výhružku, že mi něco udělají pokud to neudělám. Ale o čem mluvili jsem zjistil v první třídě na střední, byli to celé léta.

Přišel do naší třídy nějakej podivín, tehdy mi bylo nějak třináct let, nikdo si jej nevšímal, ze začátku. Ale když mněl několik jednotek po sobě, chtěli jsme po něm aby nam psal úkoly. Bylo jednoduchý jsi ho podmanit. Pořád jsme po něm ale chtěli víc a víc. Na konci deváty třídy se začal vspírat. Něchtěl a dokonce začal být drzej. Mněl jsem chuť mu jednu fláknout. Bylo mi jasný, že po základce se již neuvidíme ikdyž jsem mu chtěl dát zavyučenou, jsem to ne stihnul do konce roka.

Konec školy, hnusný základky a taky šikan, byl jsem celej bez sebe, že je po všem. Na začátku jsem se těšil, pak jsem byl rád a nakonec... Je mi divně, necítim vůbec nic, ne protože by mi to chybělo. To nikdy. Ale začínam mít obavy, že se něco posere.

Začátek střední, to bude nudný, když mi odešel bude tady nuda jako nikdy, celé léta jsme jsi s ním hráli a teď umřu od čumení do zemně. Fakt jako úžasný. Nastoupil jsem do busu a spatřil na pohled milo vypadajíci holku. Nějak extra jsem si ji nevšímal, nejspíš jsem ješte nezmínil že jsem gay.

Jedného dne jsem se probral a šel si k zrcadlu udělat ranní hygienu. Spatřil jsem svůj odraz, rozcuchané vlasy a něco navíc, něco co tam bít nemnělo. Mačací uši. Vypískl jsem, nevěřil jsem vlastním očím. Podíval jsem se ještě jednou a po doteku jsem zjistil, že to není problém zrcadla ani jenom mé fantazie, jsou reálni. A to zítra mám jít do školy. Dal jsem jsi na hlavu kapuci a spolu s penězi jsem vyšel z domu. Spatřil jsem krámek v kterým mněli celkem dobrý čepice. Vešel jsem dovnitř a na znak mého příchodu se rozezněl zvonek. Hnedka jsem jsi to namířil k tmavým až černým. Nevybíral jsem jsi dlouho, právě naopak trvalo mi to jenom několik vteřin. Vytáhl jsem jsi černou se šedým páskem kolem. Zaplatil jsem a když jsem byl na odchodu mně ten divnej chlápek chytnul za ruku a stáhl k sobě. Tak blízko, že jsem mohl na svém obličeji cítit jeho dech.
,,ᎷáͲᎬ ᎠϴᏦϴΝᎪᏞϴႮ ᏢϴՏͲᎪᏙႮ ᏢᎪΝᎬ, ΝᎬᏟᎻͲěᏞᏆ ᏴᎽ ՏͲᎬ ᎪᏴᎽ ᎫՏᎬᎷ ᏙáᎷ 
ႮᎠěᏞᎪᏞ ΝěᏦϴᏞᏆ ҒϴͲᎬᏦ? ᎫᎪᏦϴ 
ᎷϴᎠᎬᏞᏆΝᏀ." Chtěl jsem se mu vymanit, ale na to mně držel moc pevně. ,,Naco?" Zeptal jsem se se strachem. Choval se jako nějakej úchylák který by mněl před očima nějakou atraktivní holku. Chytnul mně omnoho silněj, jako by chtěl odpověď. Zaskučkal sem a zavřel oči opravdu to hodně zabolelo. ,,ՏᏦႮčíͲᎬ ᏢěᏦΝě~" Řekl to úchylně. ,,Nechte mně!" Rozkřičel jsem se, vymanil a utekl prič s už zaplacenou čepici. Nejspíš je na kluky. Sto procentně je na kluky. Jak může bít někdo na kluky? Utekl jsem domů a dost dlouhou dobu jsem přemýšlel nad tím chlápkem, bylo mi z něj špatně. Hned ráno mi šel bus, rychle jsem i s čepicí na hlavě nastoupil. Bude to ještě hodně zastávek...

První kapitola je tady u konce, doufám, že se líbilo, co nejdřív udělám další a pokusím se ji udělat taky delší
Sayonara!