Chtění [YAOI] |CZ/SK|

13. Nový začátek

Lehl jsem si do postele a hodinu jsem hleděl do stropu. Proč mně chce najednou využít tolik lidí? Pravdou je, že jsem vždy byl zneužíván, spíš otrokem druhých, ale tohle je něco jiného.

Nejraději bych s ním zůstal a pomohl mu, ale teď by jsem mu mněl dát spíš prostor. Začínám si uvědomovat něco důležitího. Takovou mého-ja šifru.
Proč jsem ho šikanoval? Neměl jsem proč. Nejdřív ho šikanuji a to použiju dokonce i náčiní, pak mi je ho líto, dokonce se o něj začnu bát a teď... Nevím jestli je to něco, ale myslím že ho miluji.

Bastard, vždyť ja ho dostanu. Opět si zastal toho šmejda. A co já? Dávám si vlažné obklady aby jsem zítra vypadal k světu. Nechápu to, co jsem udělal špatně?

,,Nech ho!" Vykřiknu, neslyší mně. Sedím na židli a dívám se jak Tom zneužíva Kristiána. Nemohu se hnout, není to tím, že bych byl zvázan, jsem zvázan akorát tak svím svědomím. Po tvářích mi tečou slzy a přijde mi to jako páření maček, až nato, že ten nahoře je Tom a ten dolů je Kristián.
Mněl v něm jazyk, prsty, svou pýchu a dokonce jsem slišel i divy, které mi Tom namluvil že Kristián řekl. Udělali se naráz a já jsem vykřiknul. ,,Nechte toho!!!" Oba se na mně otočili a v ten moment jsem se probral. V mé posteli, v mém pokoji. Byl jsem propocenej. Po hřbetu a tváři mi stékal pot, rozhodl jsem se, že se tedy osprchuju, až pak jsem se dozvěděl né moc malý problém.

Usnul jsem a sněli se mi noční můry. Teprve když jsem se probral jsem zjistil, co kdyby ten kluk tehdy, rozmazanej dobře jsem jej neviděl. Cokdyž to byl Karlos? Myšlenky mi procházeli hlavou každým malinkatím momentem.

Ráno jsme mněli tréning. Tak něco kolem šesté. Rozhodl jsem se, že se pomstím Karlosovy. Našel jsem mu mobil, kteří jsem mu sebral.

Napsal jsem Kristiánovi jestli je vpořádku. Pak jsem řekl že když bude mít problém ať mi zavolá. Když jsem se vrátil do šaten tak jsem mobil nenašel.

Přijel jsem pěšky domů a okamžitě jsem se podíval na správy. Byla tam jen jedna a to poslední. Po nějaký tý době prohledávání jeho mobilu jsem se rozhodl mu napsat.

Uživatel Kristián je neaktivní

(Tom)
Karlos: Kristiáne jsi tady?

Uživatel Kristián se připojil

(Tom)
Karlos: Chtěl bych se tě zeptat, mohli bychom se setkat při rozkvetlém Hoverdinu?

On nejspíš nebude ten odepsatelný typ. Povdechl jsem si.

Kristián: Rozkvetlí Hoverdin? Co to je?

Kristián: nebo spíš kde to je?

(Tom)
Karlos: Na náměstí, najdeš to.

Kristián: a kdy?

Začína se zajímat. Má o tohle setkání zájem jak vidím. Dobře, jen tak dál. Zatím jde všechno jak má bít.

(Tom)
Karlos: Někdy po osmé.

Kristián: to je pozdě, tehdy je tma

(Tom)
Karlos: Co, bojíš se tmy?

Kristián: možná

(Tom)
Karlos: Setkáme se tam, počítám s tebou.

Uživatel Karlos se odpojil

Kristián: a-ale Karlosi...

Tak tohle je pro tuhle kapču konec, doufám že se líbilo. Tak zatím, naschle.