Chtění [YAOI] |CZ/SK|

12. Emoce

Rozkřičel se na mně a já jsem na něj nechápavě hleděl. Rozbrečel se a uchopil můj límec, uškrnul jsem se a jednu jsem mu fláknul. Jednou Karlos říkal jak by mu jednu fláknul, udělal jsem to za něj. Jeho hlava se odrazila od dveří, až pak jsem spatřil krev stékající po jeho tvářích. Jsem jsi jist, že si to udělal sám. ,,Jsi jenom coura, má coura, nikoho jiného. Jsi jenom existence bez významu."

Řekl a přiblížil se víc ke mně, postavil se, tak že za zády mněl dveře. ,,To ty jsi to ze mně udělal..." Řekl jsem. ,,To ty, jsi se tomu poddal." Řekl a mně vytekla slza z očí. Dá se říct že má pravdu... Uchopil mojí čelist a sundal mi nohavice, tričko jsem nemněl, pak se prudce otevřeli dveře.

Jak kolem mně proběhl jsem jsi myslel, že se něco vážnyho udělo, ale utíkal až moc rychle a nestálo mi to za běh. Ale pak jsem zahlédl jet kolem uklídzejíci místnosti Toma, vešel tam a na moment se mi zdálo, že tam byl i Kristián. Vysral jsem se na to, ale když jsem uslyšel křik, tak jsem rozrazil dveře a vedle sebe jsem viděl schouleného Kristiána. Bál se... Vtom jsem uviděl, že je jenom v spodcích. Co mu ten srab zase provedl!? Říkal jsem si.

Bál jsem se, že bude další rána. Schoulil jsem se a čekal. Čekal na další ránu, nebo znásilnění, nemám nato se tomu bránit, poddávam se tomu. Tom má pravdu, jsem jenom coura... A ten kdo nademnou stojí, je Brendon, muž z krámku. Vím to, něco mi říká že je to on. Co mi udělá? Co to bude pro tenhle krát? Brečel jsem a to hodně. Pak jsem, ale ucítil na rameně něčí ruce.

Kopl jsem Toma do břicha aby se jen tak nepostavil a namířil si to ke Kristiánovi. ,,Jsi v pořádku?" Neodpověděl. ,,Hele, Kristiáne." Začal jsem se bát. ,,Sakra odpověz!" Schmatl jsem ho za ramena a prudce jej dal do sedu, nakřičel jsem na něj a on si dal před tvář ruce na obranu. Co jsem ti udělal?

,,P-prosím nech mně!" Byl jsem vyklepanej. ,,P-prosím, u-udělám cokoli, jen-jen né tohle..."

Držel jsem jej za ramena, které jsem mu po chvílce pustil. Jeho tvář... Tvář zakrytá rukama, ten strach, bál jsem se jej co jen dotknout, byl v totálním stresu a já jsem vstoupil do tranzu. Cokoli? Je to opravdu to, co by řekl Tomovy? Nebo tomu copatímu chlápkovi? ,,Kristiáne... Jsi v pořádku?" Nevím proč se to pořád dokola ptám.

,,K-Karlosi?" Pochopil jsem. ,,P-promiň... Já nechtěl!" Vykříkl jsem a odtáhl se od něj.

,,Nebreč..." Snažil jsem se jej upokojit, ale on se odtahoval víc a víc. Jednou byl znásilněnej a to pětimi lidmi a teď se bojí mně?

,,Nech mi mou couru." Řekl jsem a zodvihl hlavu ze zemně. ,,Kto řekl že jsi jej můžeš přivlastnit!?" Nasral se. ,,To byla dohoda. Troubo."

,,C-co? Dohoda?" Zasekl jsem se a podíval na Kristiána. Když začal mluvit o tom jak jej zbavil paněnství, a jak on byl ten kdo vytočil mé číslo, a detailně opisoval, jak do něj vjel, a jak se mu pak vybízel... Pak ve mně vřela krev.

Karlos se bil s Tomem, nakonec vyhrál a zavezl mně domů. ,,Nikomu o tomhle neříkej." Zmínil se a odjel na svím autě. Nemám slov, strácim se v tom co se poslednou dobou děje.