Chtění [YAOI] |CZ/SK|

34.

Běžel jsem a neuvědomoval jsi kam vlastně jdu, nevěděl jsem kde mám namířeno, má mysel byla prázdná a já jsem dokázal přemýšlet jen nad jedním.
Jak mně Kristián sklamal a opakovaně se s někým vyspal.

Jsem zmatený. Co se děje? Všechno jde tak prudce. Tak rychle, že nestíhám vnímat co se vlastně stalo. Nejdřív se se mnou vyspí, pak mně znásilní vlastní otec a když skončím tady, spět u něj, tak odejde. Nepamatuju si ale co se stalo s otcem, jenom že mi dal něco vypít, brečel jsem a křičel ať mně nechá, pak až když jsem přijel sem. Co jsem udělal špatně....
Přecházel jsem místnostmi Karlosovho domu a neuvědomoval jsem jsi co do sebe liju, umíral jsem řízni a mé srdce najednou tak moc bolelo. Vrátil se, vypadal v pořádku, zatím co já jsem se válel po stěnách a nakonec jsem se zvalil i na něj.

Přišel jsem k mé oblíbené lavičce, je tady ticho, můžete slyšet jenom zvuky lístí a odrážení potůčku od skal a menších kamenů. Vždy jsem sem chodil si vybrečet nervy, hlavně poté když jsem prvně opravdu ublížil Kristiánovy, tehdy jsem tohle místo našel. Pak jsem prožíval jen větší a větší bolest.
Podíval jsem se na nalomenej strom, díval jsem se na něj dost dlouho aby jsem pochopil, že já musím bít tím silným, né on. Vstal jsem a vydal se domů. Odteď budu silný, né jak předtím. Musím se víc snažit, jinak ho stratím a to nesmím dovolit.
Když jsem vešel do domu pořád mněl na sobě tý ohavný věci a v ruce držel láhev s alkoholem. ,,Kristiáne cos to provedl!?" Skříkl jsem na něj, když jsem spatřil červené víno rozlité po koberci. Mám bít silnej? Dobře tedy, nebudu na něj dávat pozornost. Proč bych taky mněl. Zvalil se na mně a začal do mně bušit pěstmi a křičel na mně, že nechápe co udělal špatně. Dostal jsem nervy, vrazil jsem mu. Chvíli jsem se na něj díval s uslzenýma očima, ale pak se slzy stáhly. Nelitoval jsem toho, sklapl a já jsem konečně mohl jít v klidu do mého pokoje.

Opravdu jsem nechápal o co šlo, udřel mně "O-on mi flákl?" Pomyslel jsem si a začal brečet. Najednou je úplně jiný. Dokonce jsem na chvíli spatřil pohled který naznačoval že mu je to líto, ale nic netrvá věčnost. Odkráčel prič a o mně se již nezajímal. Hodil jsem se s brekem na postel a po chvilce jsem začal stláčet polštář. Byl jsem zmaten.