Passionate Love [CZ] ✔

•9• Zákon schválnosti

Druhý den ráno jsem vstávala brzy, protože jak už všichni jistě víte, měla jsem focení a vzhledem k tomu, že to bude k nějaké nové kolekci, bude to trvat dlouho. 

Zatímco Stella měla stále půlnoc, já snídala u mého každodenního ranního seriálu. 

Hodiny ukazovaly devět hodin ráno, když jsem se zvedala ze sedačky a odnášela prázdný hrnek do myčky. V tu dobu ze svého kutlochu vylezla i pochroumaná Stella. 

''Copak, špatné sny?'' Ušklíbla jsem se, když celá otrávená žuchla na barovou židličku. 

''Hele nech si ty kecy po ránu jo?'' Zabručela na mě a já se k ní radši otočila zády, aby mě neviděla, jak se směji. Had se nedráždí bosou nohou..

''Na, tady máš pomerančový džus. Ten, tě po ránu krásně probudí a naladí do dobré nálady.'' Pousmála jsem se na ní a nalila ji pomerančový džus do skleničky. Poté jsem jí ji hned podala a ona ji přijmula. 

''Nějak to nepomáhá.'' Pronesla otráveně, jakmile dopila celou skleničku. 

Opřená o kuchyňskou linku jsem jí s úšklebkem sledovala. Nechci říct, že tyto rána -kdy se špatně vyspí- miluji, ale jsou super. To je pravda.

Každopádně si musím dávat pozor na její hranici naštvanosti, protože pokud přeteče, jsem... Víte kde. 

''Hele já už budu muset jít. Lednice je plná. Dneska máš volno, takže čáááu.'' Pronesla jsem při pohledu na hodinky. 

Člověk by neřekl, že za přítomnosti někoho dalšího čas ubíhá mnohem rychleji. Spěšně jsem přešla z kuchyně do podlouhlé chodby a odtamtud pro své věci do pokoje. 

Tam jsem si vzala jen připravenou kabelku a odpojila mobil od nabíječky. Rychle jsem přeběhla pokoj zpět na chodbu a zavřela za sebou dveře. 

Obula jsem si boty a oblékla se do kabátu. Poladila jsem si vlasy a naposledy na sebe koukla do zrcadla. 

''Beru si auto!'' Houkla jsem do bytu a byla pryč dřív, než mi stihla odpovědět. 

Rychle jsem si přivolala výtah a chvíli vyčkávala, než se dostane na mé patro. Když se tak stalo, nastoupila jsem a stiskla poslední patro. Výtah se dal do pohybu a já zkotrolovala čas. 

Fajn.. Pokud ve městě nebudou zácpy, tak to stíhám úplně v klidu. Pronesla jsem si v duchu a s poloúsměvem vyšla z výtahu. 

No zkuste si tipnout, co se stalo, když jsem projížděla centrem. No? No samozřejmě zákon schválnosti.

Jen tak si v pohodě jedu, míjím mé oblíbené obchody, včetně Starbucks i té restauračky, kde jsem včera byla s Stellou, když v tom zahnu za roh a tam.. Fronta až bůh ví kam! 

Auto, které jelo za mnou, mě už dohnalo a kolem mě stály další. Nemohla jsem nikam zahnout, ani projet nějakou jinou cestičkou mezi budovami. Byla jsem z každé strany opáskovaná auty a tak mi nezbývalo nic jiného, než si počkat. 

Samozřejmě, že mi už zbýval jen kousek k té agentuře, ve které se mělo konnat to focení. Takže.. Jsem měla vážně radost. 

A když se konečně ta řada hnula, hnula se jen o píď a já naštvaností bouchla do volantu tak, že jsem zatroubila. 

Všimla jsem si, že auto ve vedlejším pruhu má trochu větší mezeru a tak jsem mu tam chtěla vjet, protože ta řada jela rychleji, než ta moje, ale ten parchant mi tam vjel! A málem mi odřel auto!