Passionate Love [CZ] ✔

•27• Workoholička

''Justine, už je to týden, co jsem tady a nedělám nic jiného, než jím, spím, ležím a miluji se s tebou. Měla bych taky začít pracovat.'' Zasmála jsem se, když mě opět nechtěl pustit z postele.

''Ale já si Tě ještě za tu dobu našeho odloučení pořádně neužil.'' Zakňučel a já nad ním protočila očima.

''Kdo říká, že si spolu ještě neužijeme? Jen je to už opravdu dlouho. Elise mi volá každý den a já nemohu odmítat donekonečna-.'' Nestihla jsem dokončit svoji větu, protože se jeho rty přisály na ty mé.

''Aghrr.. Takhle to opravdu nejde.'' Zavrčela jsem už trochu podrážděně a vylezla rychle z postele dřív, než mě v ní stihl udržet.

''Já ale o Tebe nechci znovu přijít. Pochop to.'' Zatvářil se smutně a v cuku letu byl u mě.

''Barbaro, já.. Potřebuji Tě. Potřebuji Tvoje tělo. Dotyky. Polibky. Úsměvy. Tvé pohledy. Tvou vůni.. A.. Prostě všechno, co je s Tebou spojené.'' Chytil mě za ruce a já ho při jeho monologu poslouchala, jako by na tom závisel celý svět.

''Tak pojeď také do New Yorku. Vždyť tam máš firmu.'' Pousmála jsem se.

''Firmu jsem přenechal někomu jinému.. Sice to byl rodinný podnik, ale já to nechci dělat. Taťka je teď na mě trochu naštvanej.. Ale on se s tim vypořádá.'' Mykl rameny a já se zamračila.

''Jak přenechal někomu jinému? A co teď budeš dělat?'' Nechápala jsem, on však mykl nezaujatě rameny.

''Už od mala mě zajímala hudba. Rodiče mě ale vedli spíše k věcem kolem rodinné firmy. Naštěstí ale umím podnikat a pohybovat se na trhu. Takže.. Si-.''

''Takže si založíš svoji vlastní firmu.'' Doplnila jsem ho.

''No.. Tak nějak. Ale momentálně si chci dát od všeho pokoj. Bolí mě hlava už jen z toho, že na to myslím.'' Zasmál se a já nad ním s úsměvem protočila očima.

''Chápu Tě, ale já svou práci miluji a už mi začíná trochu chybět.'' Pronesla jsem a pohlédla mu do očí.

''Workoholičko.'' Uchechtl se.

''No tak fajn..'' Vydechl nakonec a já se pousmála a chystala se převléci.

On mě ale chytil za boky a běžel se mnou zpět k posteli.

''Ještě naposledy si Tě ale užiju.'' Dokončil a já se zasmála.

''Jsi blázen.'' Vydechla jsem s džuchnutí o matraci.

''Co prosím?'' Zeptal se.

''Že jsi blázen.'' Pronesla jsem o něco hlasitěji.

''To jsem. Ale do Tebe.'' Usmál se a pustil se do své práce.

Oddala jsem mu své tělo a nechala se unést náručí vášně, kterou mi nabízel, protože takto, jsem mu dávala na nějakou tu dobu sbohem.

•••
Počkala jsem, až Justin tvrdě usne, abych se mohla vyhrabat z teploučké postele.

Vím, že to ode mě bylo hnusné, ale jinak se to udělat nemohlo. Takhle by to šlo dále, stále bychom to odkládali, až bych se do New Yorku nikdy nedostala.

Pousmála jsem se při pohledu na klidnou spící tvář Justina, který ve spánku vypadal tak nevinně.

Chtěla jsem ho ještě naposledy políbit na rty a prohrábnout mu rozevláté vlasy, ale včas jsem se zastavila.

Nemohla jsem si dovolit ho probudit a tak jsem se vypařila dříve, než si toho všiml.

Ustrojila jsem se na chodbě a v kuchyni našla zápisník, na který jsem rychle napsala vzkaz a následovně připevnila na lednici.

Potichu jsem došla až do chodbičky u hlavních dveří, když mi došlo, že nemám klíčky od auta.

Pohlédla jsem do misky u dveří, kde bylo spousty klíčů od různých Justinových aut, ale ani jedny moje.

Frustrovaně jsem si povzdechla a prohrábla vlasy. To udělal schválně!

Naštvaně jsem se vrátila zpět do kuchyně a naškrábala další vzkaz, který jsem protentokrát nechala v misce na klíčky a vyrazila do garáže.

•••
Z pohledu Justina
Hodiny ukazovaly něco po deváté ráno, když jsem se sám od sebe probudil na nepříjemný pocit.

Pousmál jsem se a přetočil se, abych viděl na druhou půlku postele. Ta však byla prázdná.

Úsměv mi hned opadl z tváře a já se vyhoupl do sedu. Porozhlédl jsem se po pokoji, ale nenalezl jsem ani jednu stopu po tom, že Barbara je stále tady.

Vyletěl jsem z postele a zamířil do koupelny. Nic. Vyběhl jsem do chodby a zařval její jméno. Nic.

Frustrovaně jsem si povzdechl a sešel schody. Dostal jsem se do kuchyně a všiml si vzkazu na ledničce.

Okamžitě jsem poznal, že je to její písmo a pustil se do čtení.

Omlouvám se, že jsem se s Tebou nerozloučila jako dospělý člověk, ale oba moc dobře víme, že tak by to nešlo. Nikdy by jsi mě do NYC nepustil dobrovolně a já si potřebuji zařídit spousty věcí. Bohužel ale bez Tebe. Děkuji Ti za všechno, jistě se brzy ještě uvidíme. Zatím se měj.
S pozdravem,
Tvá Barbara.

P.S. Nedělej to ještě těžší..

Povzdechl jsem si a se smutným výrazem ve tváři jsem otevřel ledničku.

Zaskučel jsem při pomyšlení, že budu muset jít nakoupit, protože má lednička za pobyt Barbary se trochu vyprázdnila.

Vrátil jsem se do pokoje, ustrojil se a trochu poupravil, abych nevypadal jako mrtvola.

Seběhl jsem schody a v kuchyni si sebral peněženku s telefonem. Ani jeden zmeškaný hovor, či nepřečtená zpráva.

Se smutným výrazem ve tváři jsem se vydal do chudby vzít si klíčky od nějakého mého auta. Narazila jsem však na další lísteček, který byl na jejich vrcholu položen.

Nevím, kam zmizely mé klíčky od auta, ale byl to jen chabý pokus mě zastavit. Já Ti na to však neskočím, Ty lumpe. Půjčila jsem si nějaké klíčky od Tvého auta, tak mě omluv, pokud bude Tvé oblíbené. Slibuji však, že se ti o něj budu starat nejlépe, jak jen dovedu.
Barbara ♡

Vytřeštil jsem oči a podíval se po misce, jaké klíčky chybí.

''Proboha..''