Passionate Love [CZ] ✔

•44• Vášeň

"Zkráceně, někoho jsem si našel." vydechne a zahledí se mi do očí.

Já však svůj pohled stočím dolů. Nějakou dobu jen tak koukám do blba, snažím se to vstřebat, pochopit a zároveň se s tím i vyrovnat a zahnat slzy.

No co.. Co jsi čekala? Že ihned jak přijede, tak za tebou bude dolejzat? Asi to jsem právě čekala no. Blbost holka! Probuď se. On má taky své potřeby, cíle a život!

"Barbaro já se-." nestihne to doříct, protože mu znovu skočím do řeči.

"Omlouvám?" doplním ho a pohlédnu mu ztraceně do očí.

Až teď jsem si všimla, že mi už nepatří. Stejně tak jsem až teď ucítila, jak mé srdce kousek toho jeho opět opouští a já zůstávám neúplná.

"Justine, ty se nemáš za co omlouvat. To já.. Za mé chování a tak. Vlastně.. Se ti ani nedivím." poznamenám nakonec a tím překvapím nejen jeho, ale i sebe.

"Pokud se máte rádi, tak vám to jen přeji." pousměji se na něj a rychle zaženu slzy.

Nesmím brečet. Nesmím brečet. Ne teď. Teď by nebyla ta správná chvíle. Dýchej. To přežiješ. Pokud bude šťastný, budeš šťastná i ty. Za něj.

Chvíli je opět ticho. Stejně jako já. Kouká na mě. Prohlíží si mě. Snaží se číst z mých očí, ale nedaří se mu to, protože se snažím.

Ihned skrývám svou bolest, která mnou projela, jakmile vyslovil tu zrádnou větu. Měla jsem s tím ale počítat. Nebude na mě přeci čekat věčně. To po něm nemohu chtít.

"Myslíš to vážně?" ujistí se.

"Uhm." zamrmlám souhlasně a aby si myslel, že to myslím vážně, obdařím ho dalším pousmátím.

"Aa.. Budeme se dále spolu bavit, ne?" zajímá se.

"Ale jistě. Přece naše přátelství nemůžeme jen tak hodit za hlavu. Myslím, že to by jsme nezvládli ani jeden z nás." zasměji se lehce, ovšem uvnitř se mi chce brečet.

Ať už jde pryč..

"Uff.. Já se bál, že ti tím nějak ublížím nebo tě naopak tolik rozzlobím, že se mnou nebudeš chtít mít nic společného." uchechtne se a dá si ruku za hlavu.

Bingo Justine. Znáš mě dobře. Né ale až tak dobře, aby jsi poznal, že máš skutečně pravdu. Protože jsi mi ublížil. Né však tak tolik, abych se s tebou přestala bavit, protože to bych opravdu nesvedla.

"Ne, ježiš." poznamenám a zvednu se.

Přejdu ke kufru a vyndám si z něho nějaké oblečení na dnešek, zatímco cítím, jak mě Justin pozoruje.

Jsme potichu a toho já využiji. Vím, že je to ode mě hnusné, ale nemohla jsem si pomoct.

Vybrané oblečení hodím na postel a ruce mi spadnou k lemu trička, které si bez váhání svléknu přes hlavu.

Cítím na sobě Justinův pohled. Snažím se ignorovat ten hloupý pocit viny a pokračuji dále.

Tričko na spaní hodím na můj polštář a natáhnu se pro podprsenku, kterou si do vteřiny zavřu a navléknu. Sáhnu po obyčejném bílém tričku a to si ihned dám na sebe.

Cítím na sobě intenzivní Justinův pohled a zaslechnu lehký sten, když se mé ruce dotknou lemu legínů.

Sednu si na konec postele,zády k němu a legíny si stáhnu. Sáhnu po čistých kalhotkách a pomalu si je začnu přetahovat přes nohy.