Passionate Love [CZ] ✔

•33• Rodinný Večer

''Ke stolu!'' Zvolala mamka z kuchyně a každý zaujal své předem určené místo.

Pousmála jsem se na Anitu, která usedla naproti mě a lehce zavzpomínala na staré dobré časy, kdy jsme obě byly malé a netrpělivě sebou ošívaly na těch samých místech co sedíme dnes.

Poděkovala jsem mamce, když mi nandala dostatečně velkou porci luxusně vonících lasaní a přebrala si od ní svůj talíř.

Všichni jsme počkali na posledního, aby usedl na své místo a až poté s popřáním dobré chutě jsme se všichni pustili s radostí do jídla.

"Barbaro, tak nám něco vyprávěj. Jak je v New Yorku? Co práce? A co Justin?" Začala mamka a mě skoro zaskočilo.

No to si že mě děláte srandu. Pomyslela jsem si.

"Ehm.." Začala jsem a snažila se vzpamatovat z toho skoro zaskočení.

No.. A co teď? Co o mě a Justinovi mamka vůbec ví? Co všechno chce slyšet? A co všechno bych ji vlastně chtěla říct já?

"Ehm.. New York je každým dnes únavnější a nepříjemnější než dříve a v práci je to to samé.. Co bych ti na to měla říct.." Odpověděla jsem jako by se nechumelilo a vložila si další sousto do úst.

To však jako má odpověď mamce moc nepostačilo a tak si rýpla dále.

"Hmm.. Jak to myslíš? To je v práci takový rozruch?" Zajímala se a já se na ni sladce pousmála.

"Ano maminko, představ si to." Začala jsem lehce sarkastickým hlasem a pousmála se na ní.

"Tvá dcera je velmi žádaná modelka, která nemá pro sebe i své soukromí ani chvilku času." Pokračovala jsem a nakonec položila příbor a vložila si obličej do dlaní, abych se uklidnila.

Po chvíli hrobového ticha, při kterém jsem na sobě cítila veškerou pozornost jsem to vzdala.

Nasadila jsem svou klidnou falešnou masku, omluvila se a odešla od stolu.

Jakmile se za mnou zavřely dveře od pokoje, sesunula jsem se po nich až na zem a přitáhla si k sobě svá kolena.

Co jsem to jen za dceru.. Vždyť se jen o mě zajímala jak se mám, tak co to do mě tak vjelo? Mluvila jsem sama na sebe v hlavě a na tvářích jsem zaznamenala studivé slzy.

Nanejdou jsem se zasekla. Proč jsem vůbec taková? Vždyť mi nic neudělali.

V ten moment, kdy mi to projelo hlavou jsem si osušila vlhké tváře a s hlubokým výdechem jsem se postavila zpět na nohy.

Přešla jsem k posteli, na které ležel hozený můj telefon a vzala si ho do ruky.

Žádná zpráva. Ani zmeškaných hovor. To mu za to ani nestojím? Podivila jsem se a hodila telefon zpátky.

Znovu jsem si povzdechla a přešla k oknu, kde jsem si v hlavě řekla, že počkám až dojedí večeři a pak se za nimi vrátím.

Co jsem si řekla, to se taky stalo. Vrátila jsem se zpět do přízemí našeho dvoupatrového domku a okamžitě zaslechla hlasy.

"Barbaro, neber si to tak osobně. Je dospělá, má jistě spousty práce a tak je z toho nervózní. Dej jí chvíli klidu. Kvůli tomu sem přece přijela ne?" Zaslechla jsem hlas svého otce a lehce se pousmála.

"Dobrá tedy. Asi jsem na ní opravdu moc tlačila.. Musí to mít těžké chudinka naše.. A teď to s tím Justinem.. Co budeme dělat Harry?" Zaujatě jsem nadzvedla obočí a postavila se do stínu, aby mě nezaznamenali.

"Miláčku, my s tím nebudeme dělat nic. Je to Barbařin život, tak ať se o něj postará sama. Nebudeme se jí přece věčně plést do cesty. Až nás bude potřebovat, ví, kde nás hledat." Zaslechla jsem, jak taťka políbil mamku do vlasů a mě se okamžitě v hlavě utvořila představa mě a Justina.

Počkat, co?! Mě a Justina? Ne, ne, ne, ne... Nic takového.. Jsme JEN kamarádi nic víc přece, tak proč tu teď stojím, schovaná ve stínu a myslím na to, jak bych na to samé v budoucnu s Justinem zareagovala já?

Zatřepala jsem hlavou, abych vymazala tyto podivné myšlenky z hlavy a vydala se za rodiči, které jsem našla v jídelně v objetí.

"Ehm.." Upřela jsem na sebe jejich pozornost a lehce se pousmála.

"Omlouvám se-."
"Omlouvám se-."
Začaly jsme s mamkou nastejno a ihned se tomu nervózně zasmáli.

"Ne mami, to já se musím omluvit.. Zachovala jsem se strašně a přitom jsi se jen zajímala jak se mám.. Já.. Mám toho teď moc a to nejen v okolí, ale i v hlavě. Chce to pár dní a bude to v pořádku. Takže se moc omlouvám." Zatvářila jsem se provinile a mamka se pousmála.

"Ale zlatíčko.. Pojď sem." Pronesla a natáhla ke mě svou náruč, okamžitě jsem do ní s radostí vletěla a pousmála se.

Ach mami..

"No a když už je všechno tak, jak má být.. Kdo si dá taky popcorn k filmu?" Zvolal radostně taťka a já se zašklebila.

"Tati, že se vůbec ptáš.. No přece všichni." Odpověděla jsem a on pokrčil rameny a vydal se do kuchyně.

Naposledy jsem se zaculila na mamku, která hned poté šla pomoct taťkovi a já zamířila do obýváku zjistit, na jaký to vlastně film se budeme koukat.

Když jsem zjistila, že byl vybraný film Kamarád Taky Rád, zaprotestovala jsem, že ten film nesnáším (i když ho vlastně žiji) a tak kvůli mě tam hodili naprostou lásku a to - Než Jsem Tě Poznala.

Miluji ten film a i když ho znám do posledních detailů vždy mě to donutí upustit několik slz při konci.

A taky že jsem nebyla jediná. Mamka s Anitou brečely jako želvy a když jsem se zahleděla do očí taťky, které byly připevněné na televizní obrazovce, všimla jsem si, že se mu také leskly, jen si to nechtěl přiznat.

Další kapitola je opět na světě! 😊
Mám neskutečnou chuť se Vás opět zeptat, jak se Vám líbila, ale ze zkušenosti vím, že to nemá cenu 😅

Takže Vás jen opět zdravím a uvidíme se u další kapitoly v příštím týdnu 😊❤️
Vaše Sweeaty_