Passionate Love [CZ] ✔

•25• Promiň

''..and get angry at all of my honestly.'' 

''You know I try but..  apologies.'' Zaslechla jsem tlumený hlas a pomalu rozevřela oči. 

Jakmile jsem to však udělala, vystřelila jsem do sedu a přitáhla si deku k sobě. 

Co jsem to proboha udělala?!!  Vyjekla jsem v duchu. Všechny vzpomínky na včerejší noc plnou vášně se mi vehnaly do mysli a já se jich nedokázala zbavit. 

Rozum mi doslova nadával, že toto se stát nemělo a už nikdy se to nesmí opakovat. Ovšem srdce, říkalo něco jiného. 

Frustrovaně jsem si povzdechla a vyskočila z postele, ve které jsem doteď byla sama. Druhá polovička už totiž dávno vychladla. 

První věc, kterou jsem si vzala do ruky, byly kalhotky. Hned potom džíny, krajková podprsenka a nakonec i tričko. Vše jsem si v rychlosti oblékla. 

V zrcadle u skříně jsem si zkontrolovala vlasy a radši si je poupravila, aby se na internetu do mého návratu do New Yorku neobjevila tucta fotek s mými rozcuchanými vlasy a peprnými titulky. 

Rychle jsem vyšla z pokoje a když jsem zjistila, že je všude prázdno, vydala jsem se chodbou ke schodům. 

Ovšem slova, která se ozývala za pootevřenými dveřmi mě zastavila. 

''I just need one more shot at forgiveness..'' Zaslechla jsem a zastavila na místě. 

''I know you know that I
   Made those mistakes maybe once or twice
  By once or twice
  I mean maybe a couple a hundred times..'' Při této větě jsem se lehce pousmála a přešla potichu ke dveřím. 

''Is it too late now to say sorry?'' Ozvalo se procítěně a já zalapala po dechu. 

Pohlédla jsem pootevřenými dveřmi do místnosti, která z každé strany měla akustické těsnění. Nemusela jsem přemýšlet dlouho, aby mi došlo, že je to menší, soukromé hudební studio.  

U strany pokoje byla skleněná místnost, ve které stál Justin jen v teplácích a boxerkách. Před jeho ústy se nacházel mikrofon, na uších sluchátka. 

Chvíli jsem jen tak stála ve dveřích a pozorovala jeho jemné pohyby. Přivírání víček do rytmu a někdy i kroucení boků a gestikulace rukama. 

Zdál se tak soustředěný a každé slovo naplno prožíval. Stejně tak, jako já. Ani jsem si neuvědomila kdy jsem vlastně začala plakat. 

A jakmile otevřel oči a uviděl mě ve dveřích, jeho slova se zasekla uprostřed věty i přes to, že hudba jela dále. 

V očích jsem mu zahlédla slzy, jeho ústa naznačila jedno, jediné slovo. Promiň. 

Než jsem si to dokázala jakkoliv rozmyslet, rozeběhla jsem se místností a vletěla mu do náruče. 

Oboum dvoum po tvářích stékaly slzy. Ovšem usoudit, jestli jsou šťastné či smutné, to jsme nedokázal ani jeden.

Na chvíli jsem se od Justina odtáhla a pohlédla mu do očí. Mírně jsem se pousmála, když se mé prsty dotkly jeho tváře poseté mírným strništěm.

Jak moc mi chyběl. Celý. Jeho oči, úsměv, tvář, tělo, chování i charakter. Až teď jsem si to dokázala přiznat.

Bohužel, ale ani to všechno, co jsem si v tu chvíli uvědomila mi nestačilo k tomu, abych v jeho náruči dále zůstávala.