Passionate Love [CZ] ✔

•28• NYC život

''No téda... Ty sis teda přilepšila.'' Vydechla vysmívavě Stella, když jsem na ni narazila v garáži.

''Musela jsem odejít a tohle byla moje záchrana.'' Mykla jsem rameny a objala jí.

''Jak to myslíš? Byl moc hnusnej?'' Zarazila se a na kousek se ode mě odtáhla.

''Ne.. To ne. Spíš naopak, ale nechtěl mě pustit zpět do New Yorku. A vůbec.. Nechceš to probrat nahoře?'' Mykla jsem hlavou k výtahu a ona s úsměvem přikývla.

Zamknula jsem auto a vydala se společně s ní k výtahu, který nás dostal až do bytu, kde bylo úhledně uklizeno.

Když jsem se zeptala co se stalo, Stelliina odpověď byla prostá. Měla dlouhou chvíli.

Nakonec jsme spolu za doprovodu tiché hudby a červeného vína probraly snad úplně všechno, co se nám přihodilo za ten týden.

Všimla jsem si, že se mi Justin párkrát snažil dovolat, ale já prozatím neměla sílu s ním mluvit. Vlastně jsem ani nevěděla, co bych mu řekla.

Bylo to absurdní, ale je to tak.

Stella nade mnou jen kroutila nepochopeně hlavou, ale za ten týden se toho stalo tolik, že jsem z toho byla jednoduše zmatená.

Potřebovala jsem jednoduše čas. Na zpracování a seřízení si myšlenek. Na uhlazení všech problémů a na následovný odpočinek.

•••
Uběhl další týden a další měsíc byl za námi.

Zařizování, pár rozhovorů pro časopisy, focení, schůzky s Elise a následovné i šití šatů na míru pro mou maličkost na zítřejší akci.

Zítra se totiž koná 95.Výročí vzniku časopisu Vogue, který bude oslaven na Fashion Weeku v Paříži.

Hned poté, večer, bude after párty pro všechny modely a modelky, které se kdy v jakémkoliv vydání časopisu Vogue kdy ukázaly, na kterou jsem společně s Stellou pozvaná.

Dnes se tedy celý den balíme a připravujeme. Elise mi dopoledne přivezla speciálně pro tuto akci ušité šaty na míru a Stella si pro ty své musela dojet.

Ovšem Justinovo Ferrari F430 šedé matné barvy jsem jí nepůjčila, takže musela taxíkem.

Zrovna jsem přemýšlela nad tím, jak svou róbu zabalím, abych ji nezničila, když se mi rozezvonil telefon.

Bez toho, abych se podívala na displej kdo mi volá, jsem přijala hovor a ozvala se jako první.

''No konečně. Já se bál, že se už neozveš.'' Vydechl mě dost známý hlas na druhé straně telefonu a já vykulila oči.

''Justine?'' Zeptala jsem se zaskočeně a pohlédla na displej, kde opravdu bylo jeho jméno a číslo.

''Bingo. To jsem já no. Ty nebouchla jsi se do hlavy přitom, když jsi odjížděla z mého domu v nejrychlejším autě v garáži?'' Uchechtl se a já stále s vykulenýma očima přešla k oknu.

''Justine já se omlouvám. Nemohla jsem najít své klíčky, tak jsem si prostě vzala první, které mi padly pod ruku. Nevěděla jsem, že je to Ferrari a už vůbec, že je nejrychlejší v tvé garáži. Zjistila jsem to až tehdy, kdy mi zablikalo před očima.'' Mykla jsem rameny a opřela se o stěnu vedle okna.

''No to je teda skvělý.. Ale tak aspoň že se ti nic nestalo.'' Vydechl nakonec a tím mě překvapil ještě víc, než tím, že se na druhé straně telefonu ozval jeho hlas.

''Jussi, já nevědě-.''

''Nevěděla jsi, že mám o tebe starost? Že mi nejde jen o to proklaté auto?'' Doplnil mě a já přikývla.